22.02.2017, 01:32
Pokusím se, aby můj komentář k tvému dílu Podřiď se nezněl moc útočně, ačkoliv po přečtení i po tom víně v sobě na to mám extra chuť.
Budu reagovat rovnou během čtení. Tudíž tento komentář je vyloženě čerstvý, nejedná se o uleželý názor.
"V ulicích potkáváte tisíce lidí a přitom si připadáte sami na opuštěném ostrově." Chceš znát všechny? Bydli na vesnici. Nebo v maloměstě.
"V práci vám připomínají, že vás neplatí za přemýšlení." Na ekonomce nás učili jednu věc, která mi připadá natolik krásná, že ji používám v sobě doteď. Veškerá práce, tedy džob, který vykonáváš je jednoduše zpeněžení tvého času. Tzn. pokud pracuješ za pár korun, jednoduše tvůj čas nemá takovou hodnotu jako čas jiného člověka (případně nemáš takovou schopnost svůj čas prodat za svou pravou cenu). Takže jestli tě platí za "nepřemýšlení", znamená to jedno z těch dvou nahoře, tvůj čas nemá cenu, nebo jím plýtváš na zbytečné nebo nehodné věci.
„Buďte sami sebou! Mějte se rádi!“ Naučit se mít sám sebe je skill, na který musíš obětovat x desítek/stovek hodin, abys tomu věřil. Ale jednou se začít musí. Ten čas za to stojí. Z kontextu jsem vyčetl, že to považuješ za zbytečnou radu, která neřeší tvé problémy. Ano, je to tak, není to zázrak na počkání,ale na druhou stranu, to má něco do sebe. Prostě se nauč říkat ne, protože tvůj čas nestojí za každou maličkost o kterou tě někdo požádá. A to ani v práci. Nauč se být upřímný, ale zároveň za upřímností neskrývej drzost/sprostotu.
"Jak se pak můžete mít rádi, když vám okolí dává najevo, že vás rádo nemá?" Na tohle používám krásný citát z doby římské. Scipio Africanus totiž řekl: "Jsem přesvědčen o tom, že život je z 10% o tom, co se stane se mnou a 90%, jak na to reaguji." Jasně, že se člověk musí přizpůsobovat svému okolí, ale o tom je síla osobnosti, která si určí vlastní hodnoty, podle kterých se bude chovat. Ohýbat se jak guma podle toho, jak ti kdo zapíská svědčí možná tak o nedostatku vůle.
Podřizuje se člověk, který vidí jen dvě možnosti. Ano nebo ne. Ale nemá dostatečně neortodoxní myšlení aby viděl možnosti jako možná, nejsem si jist, obojí, a co třeba...
Vzpomínám si, že tohle dilema člověk vs společnost není tvoje momentální téma, ale trvá nějakou dobu. Osvětli mi, jak se to změnilo za tři roky, co jsme si moc nepsali. To je dostatečně dlouhý čas na to, aby člověk prošel změnou. Vidím to sám na sobě. Zdá se to málo a přesto to vypadá jako mílové kroky.
I kdyby z toho byl jen podnět na další dílo, byl by to dobrý výsledek.
Budu reagovat rovnou během čtení. Tudíž tento komentář je vyloženě čerstvý, nejedná se o uleželý názor.
"V ulicích potkáváte tisíce lidí a přitom si připadáte sami na opuštěném ostrově." Chceš znát všechny? Bydli na vesnici. Nebo v maloměstě.
"V práci vám připomínají, že vás neplatí za přemýšlení." Na ekonomce nás učili jednu věc, která mi připadá natolik krásná, že ji používám v sobě doteď. Veškerá práce, tedy džob, který vykonáváš je jednoduše zpeněžení tvého času. Tzn. pokud pracuješ za pár korun, jednoduše tvůj čas nemá takovou hodnotu jako čas jiného člověka (případně nemáš takovou schopnost svůj čas prodat za svou pravou cenu). Takže jestli tě platí za "nepřemýšlení", znamená to jedno z těch dvou nahoře, tvůj čas nemá cenu, nebo jím plýtváš na zbytečné nebo nehodné věci.
„Buďte sami sebou! Mějte se rádi!“ Naučit se mít sám sebe je skill, na který musíš obětovat x desítek/stovek hodin, abys tomu věřil. Ale jednou se začít musí. Ten čas za to stojí. Z kontextu jsem vyčetl, že to považuješ za zbytečnou radu, která neřeší tvé problémy. Ano, je to tak, není to zázrak na počkání,ale na druhou stranu, to má něco do sebe. Prostě se nauč říkat ne, protože tvůj čas nestojí za každou maličkost o kterou tě někdo požádá. A to ani v práci. Nauč se být upřímný, ale zároveň za upřímností neskrývej drzost/sprostotu.
"Jak se pak můžete mít rádi, když vám okolí dává najevo, že vás rádo nemá?" Na tohle používám krásný citát z doby římské. Scipio Africanus totiž řekl: "Jsem přesvědčen o tom, že život je z 10% o tom, co se stane se mnou a 90%, jak na to reaguji." Jasně, že se člověk musí přizpůsobovat svému okolí, ale o tom je síla osobnosti, která si určí vlastní hodnoty, podle kterých se bude chovat. Ohýbat se jak guma podle toho, jak ti kdo zapíská svědčí možná tak o nedostatku vůle.
Podřizuje se člověk, který vidí jen dvě možnosti. Ano nebo ne. Ale nemá dostatečně neortodoxní myšlení aby viděl možnosti jako možná, nejsem si jist, obojí, a co třeba...
Vzpomínám si, že tohle dilema člověk vs společnost není tvoje momentální téma, ale trvá nějakou dobu. Osvětli mi, jak se to změnilo za tři roky, co jsme si moc nepsali. To je dostatečně dlouhý čas na to, aby člověk prošel změnou. Vidím to sám na sobě. Zdá se to málo a přesto to vypadá jako mílové kroky.
I kdyby z toho byl jen podnět na další dílo, byl by to dobrý výsledek.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris