19.06.2013, 21:23
Velice vám všem děkuji. Každému bych chtěl poděkovat osobně ale nejde to. Nedokážu to. Teď ne.
Nikdy jsme si nevěřil a ještě dlouho nebudu. Je to moje přirozenost. Tohle mi ale zvedlo náladu a i sesadilo. Věděl jsem že ne každému se budu líbit. Co...dokonce jsem se mnohdy předem odepsal. Pak se objevili lidé kteří mi dali šanci. Prvně jsem do toho šel z legrace a nic nečekal. Pak jsem ale zjistil že mě to baví....moje myšlenky se dostávali ven a tvořili něco jako děj.
První bylo Poslední zbohem....napsal jsme to ve chvíli kdy jsem si poprvé přečetl Arosise. Dokonce jsem byl tak střelený a zeptal se ho jestly by se na to nepodíval. Podíval....na úplně první verzi kterou bych dnes nikomu ani za mák nechtěl ukázat jak se za ni stydím.
Pak jsem toho na dlouhou dobu nechal...a až Memphis mě nějak naladil na to abych to zkusil znova. Bavili jsme se na téma Sombra a Celestie a tak nějak mě napadlo že jsem ještě o nich nic nečetl. Angličtina mi nejde ještě víc než čeština a žádný český autor na to nic nenapsal. Tak jsem to zkusil.
Tehdy někdy jsem poznal Aidrien a musím říct že je pro mě nejvědší oporou a požehnáním. Měla a má tu trpělivost že mi mé povídky opravuje. Dokonce se jí líbí.....byla první kdo mi to řekl. Až ji podkám někdy v životě koupím ji kytku, aspoň jako malý projev úcty a vděčnosti.
Pak se to začalo nabalovat. Dostával jsme chutě psát a nevěděl jsem co...ale vždycky mě něco nakonec napadlo. Neumím psát jako jiní autoři. Neumím psát dobrodružství jak Frolda. Neumím psát příběhy ze života jako Arosis...ale přiznejme si kdo z nás to umí
. Neumím psát...to mě provázelo stále.
Když jsem začal ještě jsem netušil že se dostanu takhle daleko. Prominte mi mou sebechválu ale poprvé jsem opravdu někam spěl a snažil se něčeho dosáhnout. Možná se vám to bude zdát troufalé a špatné ale doufal jsem že mě někdy ocení mí oblíbení autoři. Jsou pro mě vzorek který bych rád překonal i když vím že to nejde....ne proto že bych na ně něměl....ne tak jak si myslíte ale pro to že každý je jiný. Všichni jsme v něčem originální a může to být i to že naše díla jsou nudná a špatná...i takový jsou originál.
Můžete mi věřit že když jsem začal číst ten příspěvek co jste připravili....měl jsem rozpoluplné pocity...i teď je mám. Chtěl bych jásat ale nemohu. Chtěl bych brečet ale nemohu. Jsme zmatený a přece vím co chci a musím říct jinak bych si neodpustil . VŠEM CO SE MÁ TVORBA NELÍBÍ SE OMLOUVÁM, TĚM CO SE LÍBÍ DĚKUJI A BUDU SE SNAŽIT I NADÁLE. NEJEN KVŮLI SOBĚ ALE I VÁM.
Nikdy jsme si nevěřil a ještě dlouho nebudu. Je to moje přirozenost. Tohle mi ale zvedlo náladu a i sesadilo. Věděl jsem že ne každému se budu líbit. Co...dokonce jsem se mnohdy předem odepsal. Pak se objevili lidé kteří mi dali šanci. Prvně jsem do toho šel z legrace a nic nečekal. Pak jsem ale zjistil že mě to baví....moje myšlenky se dostávali ven a tvořili něco jako děj.
První bylo Poslední zbohem....napsal jsme to ve chvíli kdy jsem si poprvé přečetl Arosise. Dokonce jsem byl tak střelený a zeptal se ho jestly by se na to nepodíval. Podíval....na úplně první verzi kterou bych dnes nikomu ani za mák nechtěl ukázat jak se za ni stydím.
Pak jsem toho na dlouhou dobu nechal...a až Memphis mě nějak naladil na to abych to zkusil znova. Bavili jsme se na téma Sombra a Celestie a tak nějak mě napadlo že jsem ještě o nich nic nečetl. Angličtina mi nejde ještě víc než čeština a žádný český autor na to nic nenapsal. Tak jsem to zkusil.
Tehdy někdy jsem poznal Aidrien a musím říct že je pro mě nejvědší oporou a požehnáním. Měla a má tu trpělivost že mi mé povídky opravuje. Dokonce se jí líbí.....byla první kdo mi to řekl. Až ji podkám někdy v životě koupím ji kytku, aspoň jako malý projev úcty a vděčnosti.
Pak se to začalo nabalovat. Dostával jsme chutě psát a nevěděl jsem co...ale vždycky mě něco nakonec napadlo. Neumím psát jako jiní autoři. Neumím psát dobrodružství jak Frolda. Neumím psát příběhy ze života jako Arosis...ale přiznejme si kdo z nás to umí
. Neumím psát...to mě provázelo stále. Když jsem začal ještě jsem netušil že se dostanu takhle daleko. Prominte mi mou sebechválu ale poprvé jsem opravdu někam spěl a snažil se něčeho dosáhnout. Možná se vám to bude zdát troufalé a špatné ale doufal jsem že mě někdy ocení mí oblíbení autoři. Jsou pro mě vzorek který bych rád překonal i když vím že to nejde....ne proto že bych na ně něměl....ne tak jak si myslíte ale pro to že každý je jiný. Všichni jsme v něčem originální a může to být i to že naše díla jsou nudná a špatná...i takový jsou originál.
Můžete mi věřit že když jsem začal číst ten příspěvek co jste připravili....měl jsem rozpoluplné pocity...i teď je mám. Chtěl bych jásat ale nemohu. Chtěl bych brečet ale nemohu. Jsme zmatený a přece vím co chci a musím říct jinak bych si neodpustil . VŠEM CO SE MÁ TVORBA NELÍBÍ SE OMLOUVÁM, TĚM CO SE LÍBÍ DĚKUJI A BUDU SE SNAŽIT I NADÁLE. NEJEN KVŮLI SOBĚ ALE I VÁM.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun