MLP a vaše okolie?

[Martin]

UPDATE: Celá má rodina ví, že se dívám na poníky, a animované seriály. Ví to i všichni kolegové a kolegyně z práce. Věděli to všichni (nebo alespoň spousta z nich) spolužáci ze střední školy. Všem to přijde, když už ne roztomilé, tak alespoň naprosto normální (nemohu ale samozřejmě vědět, co se jim honí hlavou). Jedině máma je trochu kritická, ale ani tak ne k mé zálibě, jako spíše ke kvalitám seriálu jako takového. Na základní škole to vědělo myslím jen pár lidí, a nějak zvlášť kecy k tomu neměli (a nebo mi to jen neříkali do očí). Tam to spíš ale byli Disneyovky, na které jsem koukal, když zrovna byli na návštěvě. A i kdyby kecy měli, určitě by nebylo jen kvůli tomu, protože mě tam otravoval kde kdo (na druhou stranu, ani já jsem s většinou z nich zrovna dobré vztahy neudržoval). Rozhodně ale necpu poníky ani jiné své záliby na veřejnost, maximálně tím "otravuji" lidi, kolem kterých projedu autem a zrovna tam skočí MP3 z poníků (což není ta často.. na CD se jich vejde cca. 265 a poníci tvoří tak s bídou 10), nechodím v tričku s Fluttershy nebo s odznáčky, a nehraji si na veřejnosti s MLP figurkami (popravdě ani doma nic z toho nemám - kromě dvou G3 hraček). I kdybych třeba chtěl, nemám na to přes své další záliby nebo pracovní náplně čas (oficiálně mohu prohlásit, že MLP:FIM už nyní definitivně spadlo do kategorie "běžné MLP", takže už nevybočuje z mého pohledu mezi G1 a G3 - smůla; to že své "výsostné postavení" ztratilo v porovnání s jinými seriály už dávno netřeba hovořit; možná právě proto jej mé okolí bere OK, protože to nereprezentuji jako středobod vesmíru). Zkrátka ve mne lidi vidí spíš zakřiklého, divně vypadajícího hejhulu ("vypadáš jako debil, nech si alespoň vousy", matka), s nadprůměrně dobrou schopností řešit některé problémy a vést rozhovory, který se ovšem ztratí v davu (kdo si mne všiml na PragoFestu, má bod - zdravím Pajzla - a kdo poznal, že jsem brony, má dva). Když už se s někým bavím, tak o animovaných seriálech nebo vůbec ponících jen minimálně, spíš vůbec. Většinou jde o témata o politice, vědě, technice, počítačích, životním prostředí a nebo vesmíru a historii. Na poníky většinou dojde tak max. jednou za týden. Pokud už se ale někdo zeptá, nedělá mi problémy mu říct, že se koukám na poníky, W.I.T.C.H. nebo filmy o Barbie. Pokud se nezeptá, tak se to (většinou) nedozví.. poníky nabízím a vysvětluji jen, pokud je k tomu opravdu vhodné téma (např. dotyčný přinese fake hračku/obrázek poníka, že s tím hraje dcera, jestli mi to něco říká, když se na to prý dívám; nebo když se o tom zmíní v nemocnici, tak jestli bych jejím dětem nepřinesl něco na památku - většinou si ale neodpustím poznámku, když zjistím, že je jim jen deset let, že do toho ještě musí teprve dorůst ). Pokud si o tom nepřečte pro změnu v článcích, které jsem kdysi psal na škole, atd. Navíc, mé okolí je na to už zvyklé od mých čtrnácti až patnácti let, kdy jsem se začal dívat na kreslené pohádky jak' o život, takže nějací poníci sem, poníci tam Toleruje to i můj bratranec/nyní starší nevlastní bratr/, který je povahově i sociálně úplně opačný typ (včetně kofliktů se zákonem). I když některé kamarády podezřívám z toho, že se na Malou mořskou vílu (film) dívali hlavně proto, aby zjistili, zda tam přeci jen nebylo zobrazeno při proměně víc než by autoři původně chtěli.. Zkrátka, okolí se bude chovat přesně tak, jak si ho zařídíte