Katrininy povídky

[Katrinka]

Rychlovka, non-pony. Sepsáno v dnešních večerních hodinách ve vlaku z Prahy zpátky domů na Slezsko. A není to až tam daleko od pravdy, i když třeba moje spolubydlící jsou v tomto případě ještě celkem v klidu[spoiler: (ale občas k tomu taky nemají daleko...)]. Vím o pokojích, kde je situace mnohem horší, než je tady popsáno...
Styl řeči jsem zanechala autentický tomu, jak to fakt vypadá.
Užijte si takový malý náhled na život na intru. ^.^
Dovolila jsem si vypůjčit úryvky z textu písně "Crush" od Davida Archuleta.

O prvních láskách

„Lidí, on je naprosto bombovej!“
Cvak. Cvak.
„Jo! Jo! Oba jsou naprosto k zulíbání!“

„Do you ever think when you're all alone
All that we can be, where this thing can go?“

„Slyšela jsem, že je nezadaný. Myslíte, že mám u něj šanci?“
Cvak. Cvak.
„Héj, slyšely jste už někdy večer při sprchování ty kluky nahoře? Mají total sexy hlas! Už se tam několikrát bavili o tom, která z holek je přitahuje. Jsme na vysoké metě!“
„Jo! Třeba nás nakonec někdo sbalí.“
Další nervózní cvaknutí průpisky. Vždyť už ani ta hudba v uších nijak nepomáhá při až nemilém naslouchání jejich neustálého puberťáckého tlachání o klucích. Který z nich je lepší, který má větší svaly, o tom, se kterým by chtěly chodit... Jediné světlo ve velikánské náctileté tmě je, že alespoň jedna z nich trochu přihlíží i na to, jaký je daný hoch v duši. Za to má u mě velké plus.

„See it's a chance we've gotta take
'Cause I believe that we can make this into something that will last
Last forever, forever...“

Venku zvony odbíjí desátou hodinu večerní. To znamená jediné.
„ONI NÁM VYPLI WIFÍÍÍ!!!“
„Sakra! To ne!“
„Do háje, nemůžu mu odepsat!“
„Bacha, Háje jsou i v Praze. Docela nedaleko. Nechceš se tam přes vychnu nějak propašovat?“
„Drž hubu, kámo! Tohle je důležitý rozhovor. Plánujeme si rande, chápeš to? Zapínej ty data!“

„This crush ain't goin' away-ay-ay-ay-ayy...“

Sundávám sluchátka z uší a vypínám netbook. Pro jeden večer poslouchání písní a přepisování poznámek do školy naprosto stačilo. Celkem se mi i zavírají oči. Přikrývám se dekou, lehám na polštář a nedá mi to nezapřemýšlet o všem, co se za poslední dva týdny událo. Sama pro sebe se usměji. Pomalu usínám...
„Ty tam nahoře, co se tváří, že už spí. Pojď si s námi zahrát další kolo vadí nevadí pouze v otázkách na pravdu!“
Mám tisíc chutí se praštit polštářem.
Asi se půjdu zahrabat.
A romantické písničky se v tomhle případě půjdou zahrabat jinam.