Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

A dříve než pojedu na chatu bych vám rád přinesl tento rozhovor. Je s jedním z dávných autorů který je znám spíše kvůli svému životu. Přesto si dovoluji zmínit, že je jedním z nejznámějších lidí, se kterými jsem rozhovor dělal. Představuji vám Jamise

Vítám tě tohoto rozhovoru. Rozhodně si můžu dovolit říct, že jsi jeden z nejznámějších lidí, kteří se k němu dostali, i když ne kvůli literární sekci. Začnu tedy klasicky. Jak jsi přišel ke své přezdívce a co znamená?

Ahoj, díky za kompliment. Co se přezdívky týče, tak když jsem poprvé narazil na MLP:FiM a vzápětí na bronies, nechtěl jsem použít přezdívku, pod kterou mě všichni do té doby znali (a znají dodnes), protože stejně jako spousta bronies na začátku jsem nechtěl být s MLP spojován. Takže jsem oprášil pseudonym, pod kterým jsem před mnoha lety publikoval svoje básničky a povídky na dnes již neexistujícím serveru nuda.cz. Přezdívka sama o sobě nemá žádný skrytý význam a ani jsem nepřemýšlel nad tím, jak se vyslovuje, protože jsem nečekal, že ji někdy někdo bude vyslovovat.

Hmm, takže jsi psal i někdy dříve, ale k tomu později. A jak ses vlastně k seriálu dostal? Co tě k němu přivedlo a co na něm vidíš?

Náhodou. Občas si sednu ke Google nebo YouTube a zadávám slova, která se mi honí hlavou. Tehdy jsem hledal "rainbow" a jak tak skroluju seznamem videí, jedno bylo jiné než ostatní, tak jsem neodolal a shlédl svoje první PMV. Po půl minutě jsem to vypnul, protože se na to přece nebudu koukat. Jenže, když mi tahle vzpomínka hlodala v hlavě už týden, vrátil jsem se k tomu, dokoukal a uznal, že je to rozhodně zajímavé. Shlédl jsem první díl, hned nato druhý, pak našel fórum... A zbytek už je historie.

Důvodů proč se na MLP dívám je víc: příběh, písničky, humor, barvy... Asi nejvíc mi dává příběh, protože téměř každou epizodu dokážu přiřadit k situacím, které jsem v životě sám zažil. MLP mi tak často dává zrcadlo vlastních rozhodnutí a taky ukázku toho, že věci lze dělat i jinak. Může to znít zvláštně, ale jedním z impulsů, které mi seriál dal, bylo narovnání vztahů s rodinou, dříve velmi pošramocených. Zkusil jsem to podle MLP a světe div se - fungovalo to a funguje dodnes.

A také jsi na chvíli na tuto tématiku začal psát. Co tě k tomu vedlo? A o čem jsi vlastně psal?

S poníky přišla v životě změna a hlavně lepší nálada - byl jsem nadšený a chtěl jsem taky něco vytvořit, něčím přispět. Kreslit od mala neumím, a protože mi učarovaly nejvíc příběhy (jako malý kluk jsem hltal jednu knížku za druhou), řekl jsem si, že zkusím taky jeden vytvořit. Moje jediná MLP povídka, která je zatím nedokončená (protože se nedokážu dokopat k té řemeslné práci přepsat již vymyšlený příběh do psané podoby tak, aby jej taky někdo dokázal přečíst) je o jednorožci, který hledá sám sebe - pátrá po své ztracené minulosti a snaží se přijít na to, co jej přivedlo až sem a kam se ubírat dál. Rád bych řekl víc, ale nechci prozrazovat pointu příběhu, který - jak stále doufám - v dohledné době bude pokračovat.

Hodláš se tedy někdy vrátit aktivně do literární sekce? Přiznám se, že už několikrát jsem to četl. Ale zmiňoval jsi, že jsi psal i před MLP:FIM. Povíš nám něco k tomu?

Minimálně se pokusím dokončit rozdělanou práci. Jestli bude někdy další příběh, nevím. Rád bych, ale teď mě komunita zrovna potřebuje jinde. Do literární sekce se teď vracím častěji jako čtenář a na hodně příběhů mám silné vzpomínky.

Ano, psal - začalo to básničkami v době dospívání (možná bych svojí sbírku ještě někde vyhrabal), pak asi deset písniček ve folkovém stylu a několik povídek, kde jsem se potřeboval vypsat z životních událostí a snažil jsem se zachytit svět okolo, tak jak jej vnímám já, protože už tehdy mi bylo jasné, že moje vnímání světa okolo je od ostatních lidí hodně odlišné. Básničky jsem několikrát svázal do knížek a daroval kamarádům, nebo psal do památníků, ale to už je hodně dávno. Písničky si občas hraju dodneška jako vzpomínku na staré časy (dobře, že jsou pryč) a ony krátké povídky myslím upadly v zapomnění úplně (byť je někde chované určitě mám).

Zmiňuješ, že některé povídky na tebe udělaly dojem a že se do literární sekce vracíš jako čtenář. Můžeš nějaké jmenovat? A co si vlastně o literární sekci myslíš dnes, s odstupem času? Jsi jeden z těch, co publikovali již strašně dávno.

První, kterou jsem četl a udělala velký dojem, byla "Kráska ve žlutém", kterou tehdy Rivel Arosis přeložil do češtiny (nedávno jsem konečně četl i jeho sbírku povídek vydanou knižně), "Najít svůj hlas" nebo "Slzy a vločky". Z těch, co čtu v angličtině, je to určitě "Background pony". Ale byly i méně známé, třeba povídka od Illindora, na jejíž jméno už jsem zapomněl.

Literární sekce prošla mnoha změnami, stejně jako zbytek fóra - když jsem přišel, bylo na fóru kolem 150 lidí a dnes jsou jich skoro čtyři tisíce. Tehdy psalo jen pár lidí, hlavně pro radost, protože čehokoliv kolem MLP bylo málo, a tak jsme hltali všechno a většina dnes řešených problémů nám přišla malicherná, protože jsme dostali příběh. Dneska se dá nad diskuzí stylistiky strávit týden s lidmi, kteří mají se psaním mnoho zkušeností a každý příběh je obvykle mnohokráte přečten, komentován, rozebrán... Oceňuju vyšší kvalitu, jen mám občas pocit, že stejně jako všude jinde to ubralo trochu na lidskosti a vztahy mezi uživateli jsou víc soupeřivé než spolupracující. Ale asi je to logický vývoj.

Pokud je známo, často jezdíváš do ciziny na různé cony. Povíš nám k nim něco? A je nějaká možnost setkat se tam s lidmi, co píší fanfikce? Na kolik tyto cesty přibližně přijdou?

Cony v cizině jsou jednoznačně nejsilnější zážitky, které v souvislosti s MLP mám. Byť mi to před dvěma lety přišlo jako čiré bláznovství, dneska rozhodně nelituji - účast na 1. Galaconu, kde se poprvé na kontinentu sešlo na 500 bronies z celé Evropy, mi změnila život k nepoznání. První intenzivní povídání s cizinci, první MLP con, první cosplay a první životní zvraty. O tom, jaké to bylo, jsem povídal na každém srazu celý rok a i dneska si ty zážitky neustále připomínáme, takže místo osmi nás vloni jelo třicet a všichni se vrátili nadšení. Osobní setkání s dabéry, scénáristy i komunitními hudebníky jsou nezapomenutelné zážitky a opakovaná taktéž - obzvlášť, když si člověka pamatují a sem tam mu to připomenou...

S lidmi, kteří píší fanfikce, jsem se potkal spíš náhodou - na těhle setkáních se dá bavit úplně s kýmkoliv, takže občas někdo řekl, že píše. Na BUCKu (con v Manchesteru) jsem natrefil na lidi, kteří spravují Fimfiction.net a byla to vcelku zajímavá debata, i když bohužel ne dlouhá.

Cena za cesty se různí, ale nebývá to zlé, jak si většina bronies myslí. Celkové náklady na Galacon (s cestou, lístkem i ubytováním) se dají vměstnat do zhruba 5000,- korun - pokud někdo váhá, zda ano či ne, může začít tady. Ten zážitek je nepodobný ničemu dalšímu, protože nikde není možnost být zcela ponořen mezi bronies a všeho, co s MLP souvisí, nepřetržitě po několik dní. Ostatní destinace (BUCKcon v Manchesteru, BronyDays v Paříži a naposledy CrystalFair ve Finsku) byly dražší, ale stojí to za to - stačí se zeptat kohokoliv, kdo alespoň jeden con navštívil. Díky našim návštěvám už CZ/SK bronies znají ostatní komunity po celé Evropě, i když to většina z nich vlastně neví.

Zážitky ze zahraničních conů jsou také hlavním důvodem, proč jsme začali připravovat Czequestrii - první čistě MLP con v CZ/SK krajině. Aby i ti, kteří nechtějí utrácet tisíce (byť jsou to často lépe vynaložené peníze než třeba na nový telefon), mohli zažít alespoň kousek toho, co CZ/SK výpravy zažily na zahraničních conech.
(Je škoda, že ty zážitky z conů jsou nepřenosné - myslím, že by komunita pak držela mnohem víc pohromadě.)

Povíš nám něco právě k chystanému českému Conu? Kdo s tím přišel? Povíš nám nějaké informace, které se zatím nedostaly na veřejnost? Věřím, že tohle bude lidi velice zajímat.

Ač se to může zdát absurdní, Czequestrii má na svědomí jeden ze scénáristů MLP:FiM, a sice M. A. Larson. Tak dlouho jsme se smáli tomu, co občas provádí ostatním lidem, kteří mají s MLP:FiM co do činění, až došlo i na nás...

Na BronyDays v Paříži, kam jsme se vydali, byl M. A. Larson jedním z hostů a tak si Melgarh, pidi a já stojíme ve frontě na podpisy, abychom jej nechali zvěčnit podpisem na vlajku CZ/SK bronies. Těsně před námi frontu utnuli, ale Larson nám slíbil, že máme přijít za hodinu. Fajn - za hodinu jsme před něj rozbalili vlajku a on tak na ní koukal a povídá: "Česká republika a Slovensko? (dramatická pauza) Kdy bude MLP con v Praze?" Po asi dvou vteřinách šokovaného ticha (jak nás, zbytku fronty na podpisy tak i kolem stojících organizátorů) mu Melgarh odpověděl: "No vlastně něco chystáme na příští rok..." Larson nezaváhal ani vteřinu: "No tak to doufám, že mě pozvete!"... Jak jsme tak odcházeli, povídám Melgarhovi: "Hele... Doteď to byl jenom vtip, ale je ti jasný, že teď ten con udělat musíme?" ... No a tak se taky stalo.

Informací, které se zatím nedostaly ven, je velká spousta. Právě v tuhle chvíli domlouváme velmi zajímavé hosty, které jsme potkali v zahraničí a kteří si naši přízeň rychle získali. I když nevíme, jak moc oficiální hosty ocení CZ/SK publikum, určitě tu budou a účastníci se mají nač těšit. Z těch infromací ze zákulisí snad jen tolik, že bych niky nevěřil, co všechno díky přípravám zažiju: třeba zrovna dneska návštěva na Ministerstvu zahraničí.

Zajímavé. Teď jedna taková situačka. Byl jsi zvolen a provolán "Bohem" bronies v Čechách, jestli jsem to správně pochopil. Co nám k tomu povíš? Jaký je to pocit být "Bohem"? Rozhodně to byla velká událost a věřím, že ti, co o ní moc neslyšeli, by třeba o ní něco chtěli dozvědět. A nevyskytly se i kvůli tomu nějaké problémy?

To taky začalo jako vtip a stejně jako mnoho dalších věcí, které se mezi bronies chodící na srazy, skončilo tam, kde to čekal jen málokdo. "Nelegální plakátovací kampaň" na Vánoční Karaoke Party počínaje, to celé to vygradovalo na PragoFFestu v únoru, kde připravilo několik bronies v čele s Alkelem a pidim mši, kde mě jmenovali bohem CZ/SK bronies... Ty pocity se těžko popisují, hlavně proto, že je oba dobře znám a jsou to mí blízcí kamarádi, a tak si domýšlím, co to krom recese mělo za cíl.

Když jsem je viděl zapalovat svíčky, měl jsem neblahé tušení, ale pořád jsem si říkal, že takhle daleko přece nezajdou... No, zašli. Byla to jedna z chvil v životě, na kterou nešlo říct vůbec nic, protože tak nějak nejde k ničemu přirovnat. Na jednu stranu jsem se smál, na druhou stranu jsem si řekl, že tu roli hrát budu a první, co jsem cítil, byla ohromná zodpovědnost za všechno, co teď udělám. A myslím, že to byla největší lichotka, kterou jsem kdy byl poctěn. Hrát si na boha sice myslím není moje parketa, ale kdysi mi pár lidí řeklo, že jsem jim byl vzorem místo táty, kterého postrádali, takže se snažím i tady - stát se lepším, najít sám sebe a naučit ty okolo, co nejvíc můžu, ať nemusí opakovat ty stejné chyby. Přitom nedělám nic moc jiného, než že se držím ponaučení ze seriálu o kreslených ponících. Když můžu já, může každý.

Problémy jsem kvůli tomu žádné neměl a myslím, že ani nikdo ze zúčastněných - bylo to přijato jako obecná recese a ostatní fanoušci si už začínají zvykat, že bronies vyvádějí nejrůznější ptákoviny. Je pravda, že polští bronies na PragoFFestu byli docela překvapeni, když jsem jim sdělil, že mě právě povýšili na boha a nabídl jim sušenky a svěcenou Fantu. Ono to ještě bude mít za pár týdnů dohru, ale to je věc o které zatím nemohu mluvit.

Myslíš, že nová sezona ovlivní literární práce autorů?

Podle toho, co jsme slyšeli na CrystalFairu, tak určitě ano: pátá sezóna má být hodně odlišná od všech předchozích. Trochu se toho obávám, ale zatím se všechny podobné obavy ukázaly jako plané. Myslím, že scénáristi se s tím poprali dobře a literární autoři se s tím poperou také. Beru to jako nový prostor pro příběhy. A pak, vždycky se dá příběh zasadit do určitého období, nemusí se vždy odehrávat po poslední odvysílané epizodě.

Popravdě u rozhovorů se hodně lidí zmiňovalo, že autoři už většinou mají zavedený vlastní pohled na univerzum a podle toho tvoří. Z nových sezon berou jen to, co je zaujme. Co je tvým největším úspěchem a co neúspěchem?

Jsem na tom stejně - moje povídka se odehrává mezi 2. a 3. sezónou a to univerzum mi hodně vyhovuje. Nejtvrdším úspěchem souvisejícím s MLP či bronies, nebo obecně v životě?

Jak to chápeš. Může jít o tvorbu, MLP nebo život. Schválně nechávám otevřené všechny možnosti, aby ses vyjádřil k tomu, co chceš.

To je docela těžké říci... Neúspěchů byla velká spousta, ale vždycky mi něco daly, minimálně zkušenost.

Největším neúspěchem asi byl konec mého studia na VŠ - deset let jsem studoval ČVUT - FJFI, hltal všechny znalosti, jak jsem jen mohl, a když mi chyběly poslední čtyři zkoušky do inženýrských státnic, nebyl jsem schopen je udělat. Takže po všech těch letech píšu do životopisu nejvyšší dosažené vzdělání: středoškolské s maturitou. Ač mě to dodnes trochu mrzí, byla to největší životní lekce, která mi dala hrozně moc: i po následném pádu na samotné dno se dalo vyhrabat a začít znovu od nuly, s prázdnýma rukama. A dneska si nemám prakticky nač stěžovat.

Největší úspěch... Asi ono uvědomění, že "Když se chce, tak to jde!" (A díky Danu Přibáňovi, od kterého jsem tuhle filosofii pochytil) bez ohledu na to, co říká okolí, nebo jak šílená se ta myšlenka může ze začátku zdát - příklad z praxe je Gala Fluttershy cosplay, který jsem si s máminou vyrobil na první Galacon. Prostě proto, že jsem chtěl... Prožil jsem díky tomu spoustu otřesů, posměšků i nepřívětivých přívlastků, ale ty zážitky, které díky tomu mám, jsou prostě k nezaplacení: ač jsem chlap, který váží přes metrák a měří skoro metr devadesát, když chci, tak ze mě bude stydlivá Fluttershy, která si v charitativní aukci koupí objetí od dabéra Big Maca v tematickém chomoutu prostě jen pro, že chce. Nebo si s ostatními, kteří se na chvíli vžili do role svých oblíbených postav, zatančí na slavnostním Gala bále... Proč vlastně ne? A když jednou jdou takové věci, je život najednou mnohem lepší, protože kolem nestojí žádné nesmyslné bariéry.

Moc hezké. Pro některé možná až moc a pro jiné naděje, kterou by chtěli také zažít a možná i zažívají. Bronies je hodně a každý je něčím jiný a výjimečný. A protože se blížíme s rozhovorem ke konci, mohu se tě ještě zeptat tak jako každého na tvé koníčky, oblíbené činnosti, jídlo, hudbu a tak? Zda jsi zadaný či volný?

Moc rád bych, aby si podobné věci zažili také. Možná je zaujmou, možná je, ale určitě je to zkušenost, která se v životě neztratí.

Koníčky... Kromě věcí kolem IT, které mě živí (a baví: krom studia matematiky, fyziky a počítačových technologií, rád hraju počítačové hry, jen na ně není v poslední době čas) a MLP, kterému teď věnuji nejvíce času, ještě rád hraju na akustickou kytaru a už od první třídy základky se věnuju sportovnímu jachtingu. Oblíbená činnost, která mi v Praze ale dost chybí, je pobyt v přírodě - ať už jen na jeden den, nebo třeba na týden s minimem vybavení. V hudbě nemám vyhraněný žánr, poslouchám všechno od klasiky až po elektronickou hudbu a trance, pokud mě nějakým způsobem zaujme. Z výrazných věcí, které dělám, už zbývá pouze osvěta v oblasti lidí s HSP rysem - sám jsem jeden z nich a díky tomu mi život připravil mnoho trpkých zkušeností. Snažím se, aby je ostatní lidé se stejnou vlastností vnímání, nemuseli zažívat stejně jako kdysi já.

Po desetiletém vztahu, který nevydržel můj odchod z VŠ, jsem našel přítelkyni, se kterou jsem dodnes - je z Německa, bydlí kousek od Frankfurtu a je vášnivá sběratelka... poníků z MLP. Dali jsme se dohromady právě na zahraničních conech a dneska je obrážíme společně s ostatními z CK/SK komunity.

Vidím, že jsi taky někdo, kdo díky poníkům našel svého partnera nebo partnerku. To mě těší. Vzkážeš závěrem něco čtenářům tohoto rozhovoru a případným svým fanouškům, nebo věřícím?

Najednou mě toho napadá moc. Zkusím vzít to podstatné: život ani historie nejsou nikdy černobílé. Když slýchám, že chce někdo zažít to, co třeba já, vidí jen tu část, která se mu líbí. Většinu toho, co dělám, může dělat každý. Není to snadné ani rychlé, máte z toho šrámy, které jsou i nejsou vidět, ale to je život. Dneska lituju jenom toho, co jsem neudělal, ne toho, co jsem udělal a vzpomínky mají nakonec větší cenu než všechny věcí, které se dají za peníze koupit. A je spouta dalších životních mouder, které se každý učí draze zaplacenými chybami a pak se snaží předat dalším...

Věřte nebo ne, spousta těch lidí s haldou životních zkušeností, které mohou v mnohém usnadnit život, je i mezi scénáristy My Little Pony: Friendship is Magic. A příležitost jim danou, předat svoje zkušenosti dál, využívají, jak jen můžou, právě v příbězích, které nás jako komunitu přivedly právě k tomuhle seriálu. Je trochu škoda, že tohle všechno je vidět, až když člověk ty zkušenosti získá sám na vlastní kůži. Přesto, pokud si budete z těch příběhů snažit něco do života odnést, máte velkou šanci, dotáhnout to dál, než všichni ti, kteří na to nedbají, protože tak těžíte z dlouholetých zkušeností jiných a nemusíte procházet stejnými slepými uličkami a životními karamboly, jako oni. Tak ať se vám to daří a někdy na viděnou na sraze či conu! Budu se těšit

Já se budu taky těšit a věřím, že i čtenáři. Tímto se tedy s tebou loučím a děkuji za dlouhý, ale příjemný rozhovor.

Rádo se stalo.