Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Zdravím od dalšího rozhovoru, který jsem tentokrát podnikl s broníkem známým pod přezdívkou Discordian.
Jistě ho mnozí znáte a s potěšením můžu říct, že je také autorem literární sekce a nejen to, je také jedním z těch, co vám každý týden přináší překlad nových episod z páté série. Více o něm se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Také bych rád prozradil, že sc@lix se brzy také pustí do rozhovorů, ale se zaměřením na výtvarnou sekci a deviantArt. Můžete se těšit na nové rozhovory


Vítám tě u Rwakkových rozhovorů, Diskordiane. Co se vlastně skrývá za tvou přezdívkou? Jak jsi k ní přišel?

Díky za přivítání.
No, abych byl upřímný, nic moc za ní nebylo. Tehdy jsem toho moc nevěděl ani o ponících a fandom jsem znal...  spíš z těch děl, na které nejsou hrdí ani jejich autoři. Tak jsem chtěl něco úplně nového, něco, co nemá žádnou spojitost s mojí další aktivitou na netu a mohl bych se toho pak jednoduše zbavit, kdyby se broníci ukázali jako příliš divná skupinka. A konkrétně k nicku Discordian jsem se rozhodl vlastně z větší části proto, abych potrollil pravidlo proti canon nickům. S Discordem to slovo nemá přímo nic společného, ale je to dost blízko.

Jsi rozhodně rebel, aspoň se mi tak zdá i kvůli jedné tvé povídce, kterou ale zmíním až později. Co se ti vlastně ještě dnes líbí na seriálu MLP? Přivedli tě k němu tedy nejmenované věci, ale něco tě u toho fandomu musí držet. Co to je?

Ten fandom mi přišel zajímavý. Pár kouzelných koníků a co všechno to v lidech inspiruje. Chápu, že se lidi dokážou nadchnout pro nějaké velké ságy, které čerpají z tisíce let lore, ale že se snad ještě víc nadchnou pro partu kamarádek, které řeší problémy všedního života? To bylo něco nového. Chtěl jsem to vidět a pokusit se to trochu blíže pochopit. Samozřejmě se toho od té doby hodně změnilo. Lidé se změnili, fandom se změnil, seriál se změnil opravdu hodně... ale tady bych na sebe spíš aplikoval opačnou otázku. Proč odcházet? Nikdy jsem se moc netajil tím, že bych si vývoj seriálu představoval trochu jinak, ale pokud něco chci jinak, můžu si vždycky vytvořit headcanon. Seriál je pořád barevný, zábavný a na rozdíl od velké části ostatní animované produkce neuráží inteligenci diváka a hlavně se kolem něj pořád drží zajímaví lidi. Friendship is Magic, no ne?

Jak se tedy díváš na momentální pátou řadu, která právě vychází?

Kvituju s povděkem, že jsem si tam zatím nevšiml žádné typické Derpy přes celou obrazovku.
Teď vážně. Myslím, že pětka začala zajímavě, ale uvidíme, co se ještě stane v hlavní příběhové linii. Celkově by se dalo říct, že pátá série je zatím určena pro lidi, kteří po ránu milují vůni hořících headcanonů. Každá epizoda nám představuje nějaký nový pohled na CM a některé se tak trochu tlučou s tím, co jsme si o fungování CM mysleli doteď. Ale rozhodně je fajn, že jsme se zase něco málo dozvěděli o fungování Equestrie. To je území, které bylo v minulých sezónách dost opomíjené.

K páté sérii. Pokud se nemýlím, tak spolupracuješ na českých titulcích. Je to tak?

Pravda, přidal jsem se do Foxtrotova titulkářského kroužku.

Povíš nám něco k tomu, jak to tam chodí? Jak se dělají titulky a tak?

Nevím, jestli to nepodléhá výrobnímu tajemství, ale budiž.
Většinou to vypadá tak, že se podíváme na stream, ať víme, co nás v epizodě čeká a pak si počkáme na dostupné transkripty. Když se transkript objeví online, rozdělí se text mezi přítomné překladatele, kteří pak pracují na své části a konzultují spolu řešení problematických pasáží na Mumblu. To je ale teprve ta lehčí část. Načasování titulků je to, co v tom procesu trvá opravdu dlouho. Ale to já nedělám, na to si musíš najít nějakého jiného respondenta.

Určitě si někdy nějakého najdu. Teď ale trochu k literatuře. Také jsi jedním za literárních autorů na bronies.cz. Co tě vlastně přimělo napsat něco na tématiku MLP? Psal jsi i před tím?

Ano, psal jsem. Na základce jsem vyhrál i pár literárních soutěží. Jednou jsem se svou povídkou jel až do daleké Prahy, do Lucerny, kde se nám klaněl špalír číšníků ve fraku. To byl jeden z nejtrapnějších okamžiků v mém životě.
Jen jsem pak po jednom incidentu pěkných pár let nenapsal ani čárku.
Pokud jde o mou pony prvotinu, nudil jsem se. Dostal jsem nápad a tak jsem si prostě řekl, že můžu vyzkoušet, jestli to ještě umím.
Když tak na to vzpomínám, napsal jsem ji cestou do školy. Vzato kolem a kolem, jsem drtivou většinu svých dílek napsal ve vlaku.

Zajímavé. A o čem tak obvykle píšeš? Co můžeš čtenářům nabídnout?

Obvykle to záleží na nápadu. Pokud dostanu nějaký zajímavý nápad, zkusím ho realizovat. Není to tak, že bych si vybíral něco konkrétního, co budu a nebudu dělat. Před MLP jsem hodně psával horory. To je třeba důvod, proč nemám rád Cupcakes. Považuju to za strašně promarněný potenciál.

S tímhle určitě někteří lidi nesouhlasí, ale zase jiní ti budou přikyvovat. Sleduješ i dění v literární sekci? Jsi s někým s autorů v kontaktu nebo je někdo, kdo tě zaujal?

Občas tam zavítám a sem tam si něco přečtu, ale poslední dobou jsem se k tomu moc nedostával.

Co vlastně, Diskordiane, považuješ za svůj největší úspěch a co za neúspěch?

V MLP nebo mimo MLP?

Jak tuto otázku přebereš, záleží čistě na tobě.

Úspěch: Našel jsem v Brně na chodníku packu s Lunou.
Neúspěch: Přišel jsem o hodně šancí a příležitostí, protože jsem svět chápal blbě.

Rád bych se ještě zeptal na klasickou sérii otázek. Co máš rád? Nějaké koníčky, oblíbená hudba či třeba jídlo?

Rád si vymýšlím různé blbosti, čmárám a píšu. Asi by se dalo říct, že jedním z mých největších koníčků jsou lidi a hledání hranic.
Poslouchám všechno možné, pokud mě to něčím zaujme. Mám docela slušnou sbírku všeho možného od metalu po nejrůznější divná experimentální dílka.
A moje oblíbená jídla jsou třeba sekaná, pesto alla genovese a ztracené duše.

Ztracené duše? Nevím, zda myslíš duše jako Duše, nebo je to šifra nějakého názvu jídla... Copak vzkážeš svým fanouškům, případně čtenářům tohoto rozhovoru nakonec?

Život je moc dlouhý a strašlivý, než abychom si ho mohli dovolit brát moc vážně. Keep Calm and Troll On.

Tímto se s tebou loučím a doufám, že si zase někdy budu moci od tebe něco přečíst. Ale mohl bych si dovolit ještě jednu otázečku závěrem?

Do toho.

Napsal jsi povídku Semper Fi. Byla to reakce na aféru s gore literaturou. Je to povedená povídka a tak trochu „rebelie“, jak si v nich rád libuješ. Jak jsi vlastně dostal nápad napsat zrovna tuto povídku? O čem vlastně vypovídá?

Ne, nebyla to reakce na aféru s gore literaturou. Původně jsem se prostě jen díval na A Canterlet Wedding, a tak mě napadlo, že se příběh vždy točí jen kolem Mane 6, a o tom, co se děje kolem, nevíme většinou vůbec nic. Tak mě napadlo popsat události epizody tentokrát z trochu jiné perspektivy než jen z úhlu pohledu hrstky Vyvolených. Aféra s gore v literatuře přišla, až když jsem byl ve třetině povídky. Přiznávám, rozhodnutí zcenzurovat povídku pomocí nadsazených eufemismů, bylo z mé strany trochu rýpnutí do té vlny protestů a teatrálních oznámení o odchodu z fóra, ale původní záměr povídky to opravdu nebyl.

Zajímavé, ale nahrálo ti to do karet. Tímto se tedy s tebou loučím a snad si opravdu v brzké době něco od tebe zase přečtu. Měj se.

To víš, dobrý troll stojí a padá na schopnosti zareagovat na to, co se zrovna děje kolem.
Snad se dočkáš. Mám rozepsaných pár věcí, ale prioritu má teď zkouškové.
Jinak díky za rozhovor. Byla to zajímavá zkušenost.