Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Na vaše přání je zde rozhovor s Eresiel. Popravdě tenhle rozhovor proběhl už před nějakým tím měsícem, ale protože jsem neměl korektora a o rozhovory nebyl nějak velký zájem tak jsem to odkládal na dobu neurčitou. Jenže když se zde zase něco objevilo, proč ho nezveřejnit že? Pokud vše půjde dobře, tak pro vás budu mít ještě jeden rozhovor nebo dva. S kým to se ukáže.

Vítám tě, Eresiel, u našeho rozhovoru. Jsem velice rád, že jsi přijala tuto nabídku, i když až po chvilce přesvědčování. Rád bych se tě tedy na úvod zeptal, proč jsi vlastně tento rozhovor odmítala? Je za tím něco zásadního?

A já ti velice děkuji za takovou čest se ho účastnit. Ehm..no..především jsi mě trochu zaskočil, protože si nevzpomínám, že bych se kdy něčeho podobného v životě kdy účastnila. A také to bylo mojí fobií z používání moderních dorozumívacích prostředků, z kterých mám eh...panickou hrůzu. *červená se za svoji neschopnost*

Velice zajímavé, ale stejně jsi nakonec svolila. Přejdu tedy k nějaké té klasické otázce, bez které by to prostě nebylo ono. Jak jsi přišla ke svému jménu? Co tě přimělo zaregistrovat se na tomto fóru pod tvým jménem...a, co tě vlastně přivedlo k poníkům?

*zamyslí se* Klasická otázka se skládá ze tří samostatných otázek?*smích* Dobře tedy. Mé jméno je elfského původu a souvisí s mým alternativním světem, o kterém píšu příběhy. Z části je to překlad mého lidského jména. Jméno, pod kterým se tady pohybuji, používám prakticky všude, kde mohu. Je mi bližší než to lidské, které je pouze formální. A ohledně poníků... Sledovala jsem staré generace My Little Pony už jako dítě a před asi 2mi lety jsem zjistila, že mají pokračování a ještě k tomu nesrovnatelně lepší pokračování, co se týká scénáře i grafiky (tedy z mého pohledu, zastánci starých generací MLP nechť prominou). Postupně jsem tomu propadla, začala sbírat BB figurky a se zvětšující se sbírkou má láska k poníkům ještě stoupala. A to jsem ještě nevěděla o tomto fóru, vstup sem moje bláznovství do MLP korunoval.*smích*

To zní rozhodně báječně. Jde vidět, že máš poníky opravdu ráda a jsou s tebou ruku v ruce už hodně dlouho. Vždy se zdáš naprosto veselá osůbka se svým osobitým pohledem na svět. I tvé psaní je plné života a zábavy, kterou si mnoho čtenářů rádo vychutná. Jak ses vlastně dostala ke psaní? A publikovala jsi někdy něco i před fórem bronies.cz?

Oh, děkuji..*červená se nad těmi komplimenty* Až tak duhové to vždycky není, ale tak snažím se ovládat a nepouštět stíny mimo kontrolu. Já píši už někdy od třetí třídy, kdy jsem začala psát své zážitky převlečené za fiktivní příběhy partičky antropoidních koček pod názvem Kočičky. Vydrželo mi to až do nástupu na gymnázium, kdy už jsem cítila, že mé autorské potřeby už žel opustily dětský svět... Takže jsem před krásnými 13ti lety začala v hlavě tvořit nový svět, kde bych mohla prožívat to, co jsem si prožít v novém období potřebovala. Nejprve šlo pouze o rozhovory s mým astrálním spolutvůrcem Elfem páchané v tzv. Lost Cottage (odehrává se v ní nedávno sepsaný Svět myšlenek), později se začaly objevovat první krátké příběhové zápletky a nakonec jsme to rozjeli ve velkém stylu a máme na příběhové hrátky celý nový svět. Ehm..ale to jsem ti vlastně zodpověděla víc, než na co ses vlastně v základu ptal. *červená se* A ohledně publikování. Ne, myslím, že tady na Bronies je to poprvé, co jsem sebrala odvahu ke sdílení svých příběhů s ostatními. Musím ale říct, že jsem nesmírně ráda a že si ten tvůrčí exhibicionismus hrozně užívám muhehéé!

Pokud vím, tak se pokoušíš svůj svět přepsat i do poníkovské verze. Tedy aspoň tak jsem si všiml, když jsem tvá dílka pročítal. Jaký to je pocit pracovat s něčím, na čem jsi dřela tak dlouho a předělávat jej do nové podoby? Věřím, že tvůj a Elfův svět má hodně co nabídnout, ale asi ne vše může být předěláno na poníky. To mě také přivádí k jiné otázce a to, zda se od tebe dočkáme i originálních fanfikcí.

Jop, bylo to takové trochu vynucené rozhodnutí, abych na zdejším fóru nespamovala pouze neponíkovskou tvorbou. A jelikož zatím nedovedu psát o ničem, s čím nejsem sžitá, vzala jsem svět mě známý a kouzlem ho zponifikovala *temný smích šíleného vědce*. Ehm..nevím úplně jestli vím, co tou otázkou myslíš. Originálních fanfikcí jako mých původních nepoňských příběhů se občas dočkáte, protože se snažím jít autorsky do sebe a postupně dopisuji nedokončené příběhy z archivu, takže si říkám, proč po dokončení jimi rovnou někoho nerozesmát chi chi. A pokud to byl dotaz na originální pony-fanfikci ze seriálového světa, tak ano i tady se k něčemu chystám, ale jelikož to bude první pokus, tak se mi z toho trochu klepe propiska *smích*

Když už jsme se o tom trochu bavili… nakousneš nám něco ze svého světa? Povíš nám o něm nějakou zajímavost, třeba jak vznikal, jak dlouho nebo co nás v něm může překvapit?

Já myslím, že svůj svět veřejně "nakusuji" neustále. Jak jsem již řekla, můj vnitřní svět vzniká už téměř 13 let a začalo to pouhou myšlenkou, že ve své fantazii člověk může dát vzniknout čemukoli a zažít věci, které v realitě nemůže, a nebo si prostě jen na to netroufne. Zásadním impulsem pro tyto mé příběhové hrátky byl určitě Pán prstenů a jeho příchod do kin. Před jeho filmovou verzí jsem o žádném světě mistra Tolkiena neměla tušení, a když jsem se pak s jeho dílem začala seznamovat a pročítat se jeho tvorbou, naprosto mě to pohltilo. Tak jako spousta pubertálních fanynek, i já si v duchu představovala, jak žiji mezi elfy, a tak jsem sebrala kuráž a začala si tvořit vlastní svět, kde by to bylo možné chi chi. Co může čtenáře překvapit příliš netuším. V příbězích s fantasy nádechem je těžké vymyslet něco, co už někdo nepoužil před vámi. Trochu podivné může připadat moje přebíhání mezi reálným světem a tím příběhovým. To je způsobené mou chaotickou myslí, kdy píšu příběh, při tom vedu rozhovor s Elfem a zároveň žiji i reálný život samozřejmě. V budoucnu bych chtěla tyto ruchy z příběhu vymést, ale zatím na to nemám nervy, protože jich tam je hrozně moc *facepalm*

Tohle mě velice zajímá, ale je to spíše vhodné na soukromý rozhovor   rád se bavím s tvůrci vlastních světů, protože sám k nim patřím. Ale vraťme se k poníkům. Působíš tedy v literární sekci a máš jistě o ní nějaký přehled. Našla jsi nějaké autory, které máš ráda nebo obdivuješ? Je tu někdo, kdo píše přesně podle tvého gusta a k jehož tvorbě se ráda vracíš? A co si myslíš o stavu, v jakém se nachází?

S radostí pane zpovídateli *wink wink*
Já se přiznávám, že jsem zatím nestihla přečíst tolik zdejších děl, kolik bych ráda, a tedy můj přehled o zdejších autorech je dost omezen *červená se* Upřednostňuji ty, kteří jsou stále aktivní (Promiňte velikáni dřívějších dob, ale já se k vám později dostanu!). Můj srdeční autor je náš známý mistr příběhových pletek Mácaman, mám moc ráda jeho humor a živý styl. Ehm..tou poslední otázkou se asi ptáš na stav zdejšího literárního klubu a ne na stav, v jakém se nachází náš Mácaman, že? *hurónský smích* Promiň, tomu nešlo odolat hi hi. Je škoda, že spoustu dobrých autorů buď seklo s tvorbou, a nebo prostě nemají čas... Zaujala mě třeba tvorba Azuliany, Aelipse nebo Jamise a určitě je spousta dalších, ke kterým se teprve pročtu a kteří nám trochu zejí ve stínech zapomnění... Máme ale štěstí na dobrého moderátora (a zároveň i skvělého autora*wink wink*), který se tuto sekci neustále snaží rozdmýchávat novými projekty, aby to tu úplně neumřelo.

Věřím, že dotyční jmenovaní budou potěšeni a možná se i pustí do něčeho nového. Jak se vlastně stavíš ke sborníku? Četla jsi staré verze nebo ne? A pokusíš se také zapojit do momentálního, který se připravuje, ač to zatím nevypadá až tak šťastně?

Inu..Sborník je úžasný a velkolepý projekt. Do značné míry mě vlastně svojí významností děsí *polk* Staré verze jsem prolistovala zatím jen tak povrchově - přečetla jsem jen některá dílka, protože jsem nesnesitelně "mlsný" čtenář, který prostě některé výtvory nečte, i kdyby vyhrály celostátní soutěž... Nečtu příliš vážná, dekadentní nebo válečná témata plná bolesti... A taky dávám přednost kratším dílům, páč jsem taky hrozně líný čtenář. Postupně si ale přehled o Sbornících, doufám, doplním.
O zapojení se do nového Sborníku stále uvažuji. Nápad by byl, jen konečně začít zapisovat...Čas ale kvačí, tak doufám, že to stihnu. A také doufám, že Sborník nepadne i letos tak, jako loni...Byla by to škoda, protože je to vážně skvělý projekt.

Náš rozhovor se už pomalu blíží ke konci ale je stále plno věcí na, které se toužím zeptat. Přesto neměli bychom přetahovat, a tak položím jednu z nejklasičtějších otázek celých Rwakkových rozhovorů. Co nám povíš o sobě? Jaké máš koníčky, zájmy a tak. Oblíbená hudba? Nebo snad seriál nebo kniha? Co nám o sobě a svém soukromém životě prozradíš?

Ale ne! *smích* O sobě?! Ach... Asi toliko, že jsem šťastně vdaná žena (nezoufejte broníci - taky se dočkáte, hehe) s malým capartem, takže koníčky a zájmy mě trochu míjí... I když vlastně ne úplně. Ráda píšu (když se daří), kreslím (musím mít nápad), zpívám (když není nikdo poblíž) a sem tam zapařím nějakou tu hru (žádné střílečky, já jsem stavitel). Oblíbenou hudbu nějako nedokáži nahrnout do společného pytle, ale k oblíbeným autorům patří třeba Coldplay, One Republic, David Arkenstone, BrunuhVille, Enigma nebo třeba Enya. Mám spoustu oblíbeného a taky mnoho neoblíbeného (všechny ta elektronická uctuc "taneční" nebo rap *naskočí jí husí kůže*). Ehm..oblíbený seriál je samozřejmě MLP - jak jinak. Jinak momentálně nesleduji nic. Jen sem tam zkoukneme nějakou tu pohádku, když je nově v kinech. Můj život je vlastně neobyčejně obyčejný a jediná dobrodrůža, co pořádně prožívám je při psaní příběhů nebo z vyprávění druhých o svých životech. Ne, že bych si stěžovala. Věřím, že můj život nabere otáčky, jen co se dostanu zase mezi lidi po nástupu do práce. Až ji tedy seženu...

Opravdu ti přeji, abys práci našla, Eresiel. Zasloužíš si nějakou pěknou práci, kde budeš moci pracovat tak, jak tě baví. Když jsi ale zmínila své manželství, ty i tvůj muž jste zde sepsali vaše počátky a to dost zábavnou formou. Čtenáře by jistě zajímalo, zda je pravda vše, co se v nich zmiňuje.

Děkuji ti moc. Já vlastně ani nevím, co ten "životopis" spustilo. Manžílek byl ten, kterého to napadlo, a se škodolibým nadšením se vrhnul do realizace a sepsal Život s broníkem (v kterém pokračuje, ale chybí mu volný čas). Samozřejmě, že on umí neuvěřitelně kecat! Ale v mnohých částech zapomíná, že chce psát parodii, a píše pravdu. Takže něco pravda je a něco si samozřejmě přetvořil tak, aby si z toho udělal bestseller. A já všeobecně ráda odpovídám (i bez vyzvání, bacha na to!), takže jsem nelenila a vyrazila do tvůrčího boje proti němu. Původně jsem chtěla taky nesmírně přehánět a kecat jako on, abych mu ty jeho legrácky vrátila, ale...nakonec jsem zjistila, že já prostě nedokážu psát o skutečnosti tak, abych překroutila skutečnost, takže já (bude to asi šok) uvedla čirou pravdu, tak jak se vše odehrávalo. Někdy bych se měla naučit kecat a mlžit - chorobná pravdomluvnost mě jednou zabije *smích*

To doufám, že ne. To by byla škoda, velká škoda. Jsem ale rád, že jsi toto čtenářům tohoto rozhovoru sdělila. Jistě je to zaujme. Ale protože jsme vážně na konci, tak se ještě ptám: je něco, co bys chtěla říct čtenářům tohoto rozhovoru a tvým fanouškům?

Fanouškům?? Hmmm...že bych si založila fanklub, abych zjistila jak jsem na tom? *smích* No, všechny, kdo mé řádky čtou, ať už ze zájmu, ze zvědavosti nebo proto, že si prostě potřebují zvednout tlak, tímto nechám srdečně pozdravovat a děkuji jim za čas mému blábolení věnovaný. A tobě, milý příteli-zpovídateli, děkuji za tuto milou výzvu a příležitost.

Také ti moc děkuji, že jsi svolila, a těším se na naše další rozhovory. Velice dobře se s tebou povídá jak soukromě, tak veřejně.