Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Po dlouhé době pokračujeme a máme tu první rozhovor s Vlčetem, které se na sbornících vlastně podílí už od prvního ročníku ale o tom více v rozhovoru. Přeji příjemné počtení.

Vítám tě u tohoto pozdního rozhovoru. Jsi jednou z výrazných tváří sborníku, a o něm budeme dnes i hovořit. Povíš nám, jak ses ke sborníku vlastně dostala?

Děkuji za přivítání. Jak jsem se ke sborníku dostala? To bylo hodně dávno, pokud se ptáš ještě na ten úplně první. Tehdy jsem ještě studovala střední školu, obor ilustrace přesněji. Nevím, jestli jste za mnou přišli ty a Aidrien nebo jestli jsem to byla já, kdo se nabídl, každopádně jsem se k vám nějak "přišoupla" a začala vám do toho kecat.

To znamená, že jsi u sborníku vlastně od úplného počátku z dob ještě temných. Pamatuješ si ještě nějaké detaily z prvního sborníku? Čím tě ten nápad tehdy zaujal?

Přesně tak, z dob, kdy se o tištěné knize ani nesnilo, dokonce mám pocit, že jste původně chtěli sesbírat pouze texty a seřadit je podle měsíců v roce. Nápad s ilustracemi a úvodními stránkami pro měsíce přišel až později. Pamatuji si, jak se Aidrien vztekala, že jsme nebyli schopní domluvit se na jednotném fontu pro nadpisy
Čím mě ten nápad zaujal? Tehdy byla literární sekce dost přehlížená, ty jsi to chtěl změnit. Obdivovala jsem tvůj zápal, jako jej obdivuji dodnes, a chtěla jsem ti ve tvém projektu pomoct, a nakonec jsem se do něj namočila ještě víc, než jsem původně zamýšlela.

Tohle slyším a trošku mi lechtáš ego, přiznávám. Tohle si přeje slyšet každý Rwakk. Pak ale přišel druhý ročník s obměnou vedení a málem dopadl katastrofálně, kdyby se ho Tuxík neujal. Vzpomeneš si na tu dobu? Co si z ní pamatuješ?

Vzpomínám si, že do druhého ročníku se šlo s velkým nasazením a spoustou nových plánů. Ale všechno se to zvrtlo na tom, a teď ti tvoje polechtané ego trochu sfouknu, že jsme neměli dostatečně přísného vůdce. Do interních záležitostí Sborníku vidělo a mluvilo tolik lidí naráz, že se celý projekt sesypal. Všichni chtěli všechno, ale nám chyběly materiály a lidi nekomunikovali. Pak přišel Tuxík, vyhodil co nefungovalo, udělalo se pár ty ty ty a nakonec se to nějak zvládlo. S odřenýma ušima, rozvráceným vedením, ale zvládlo.

Nemám na to omluvu, ale myšlenka byla dobrá, stejně jako čistá myšlenka komunismu. Bohužel jsem potom měl dost osobních problémů a už jsem se nedokázal vzchopit. Ale pomohlo mi to a vy jste pomohly sborníku. Náhle se z tebe stalo velké zvíře, Vlče. V čem byl tehdy největší problém? Ohledně dodělávek sborníku?

Hah, velké zvíře, tehdy ještě ne, to jsem se ještě schovávala za Tuxika. Největší problém byl, když jsme nedostali obrázky od jednoho ilustrátora, a pak jsme narychlo sháněli náhradu. Naštěstí jsme sehnali, a abych nezmiňovala jen ty špatné věci, tak dokonce se nám povedlo tento ročník i vytisknout!

Byl to první tištěný sborník, pak ale přišel útlum, pokud si vzpomínám. Ročník 2015 nevyšel pro neaktivitu literátů na fóru. Pak ale Tuxík svolal radu a začal s ročníkem 2016, který byl zároveň ročník 2015, čili dvojročník. Tehdy jsi už velké zvíře byla, že?

Jo tehdy už jo, dostala jsem k režírování celou vizuální stránku Sborníku. Od shánění lidí až po sazbu a přípravu do tisku. To už jsem nemohla být štěně, co se bojí vlastního prdu, a že k tomu přispěla i ta roční pauza, co jsem mohla aspoň trochu dospět. Určitě jsem místy pořádně zkomplikovala život jak vedení, tak ilustrátorům

Nepovídej, to z ní zajímavě. Jak jsi vlastně celé to své vedení pojala?

Zodpovědně, až drasticky, místy možná sebedestruktivně. Za prvé jsem si prosadila, že výtvarníci se budou přihlašovat a vybírat stejně jako spisovatelé. Tím se přidalo dost práce už do prvního půlroku formování Sborníku. Pak jsem se jala veřejnost poučovat a zasvěcovat do tajů ilustrace přes livestream workshop. To byl velký krok z mé introvertské vlčecí ulity, ani si nedovedete představit, jak jsem byla nervózní. No a nakonec, jsem musela být zlá i na některé opozdilce. A pak úplně na konec i na ženskou, co měla na starosti tisk Sborníku.

Vlče nám začalo kousat. Celkově ale tvé nápady sborníku velice prospěly a můžeš na ně být pyšná. Každopádně dvojročník se velice povedl, a to z obrovské části právě díky tvým inovacím. Plánuješ i pro tento sborník nějaký workshop či nějaké návody?

Jsem ráda, že to tak vidíš Co se workshopů a návodů týče, myslím, že všechny důležité informace se mi podařilo sdělit už v tom prvním videu. Do budoucna bych mohla spíš zapracovat na formě a provedení, ale bohužel to není právě teď možné, neb technika selhává.

To je mi moc líto. Každopádně ještě pár otázek mám, a to dokonce pro ty do budoucna. Jistě si lidé všimli, že stále vedeš obrázkovou část sborníku. Přibude tento rok nějaká nová inovace ohledně obrázků? První sborník přinesl spojení obrázků s povídkami. Byl tam také pokus o úvodní stránky měsíců. V druhém ročníku přibyla galerie. Ve třetím dvojročníku byla galerie obohacena o drabble. Co přibude tento rok?

To si piš, že i tento rok budu ilustrátory trápit Pokusím se oživit pokus o úvodní stránky povídek, s jakým úspěchem se ještě uvidí. Chci dát každému ilustrátorovi možnost se vyřádit na celé dvoustraně, která bude uvádět povídku. Mají tak možnost se pořádně předvést ve svém umu. Jsem si jistá, že pro spoustu z nich je dvoustrana docela velká výzva, ale věřím, že všichni to zvládnou.

Také v to doufám, protože jsem momentálně ten, kdo půjde vidět, když se to nepovede
Protože jsi byla u všech ročníků, malinkatá otázka: který ročník tě nejvíce zaujal ohledně kreseb a který ohledně povídek? Je nějaké dílo ze sborníku, na které si ještě vzpomínáš?

Myslím, že každý ročník byl velmi vyvážený, co se týče kvality povídek. Horší už to bylo s kvalitou obrázků, v prvních ročnících. To tak slavné nebylo, takže 2015-16 byl podle mě zatím nejlepší.
Dílo na které si do teď vždycky vzpomenu je rozhodně RadlanJayova povídka Když usměje se slunce ze Sborníku 2014. Ta povídka se mi strašně moc zalíbila, především jeho styl vyprávění. Navíc se spolu se Space Horse jako ilustrátorkou perfektně hodili.
Další povedená dvojice, to jste byli ty a Drawirm v minulém ročníku. No a na její završení na Czequestrijské aukci, na to se nedá zapomenout, a ty si byl na začátku tak skeptický, když jsem tě s ní dala dohromady

To rozhodně jsem byl, přiznávám, ale věřil jsem tvému úsudku a dobře to dopadlo. Otázka na tělo: ilustrovala jsi ve sborníku prvním a druhém, ale ve třetím ne. Teď ve čtvrtém zase budeš. Proč jsi vynechala, tak kvalitní ilustrátor, třetí sborník?

Protože jsem měla pocit, že není správné, abych sama sobě schvalovala účast ve Sborníku. Navíc byla tu spousta skvělých autorů, kteří se na to místo hodili stejně jako já. Plus v období, které by padlo na tvorbu ilustrací, jsem měla spoustu práce s dokončováním svého bakalářského filmu, takže je nakonec i dobře, že jsem nemusela svou pozornost rozdělit mezi dva projekty.

Správný přístup. Co si vlastně po tom všem, co jsi se sborníkem zažila, o celém projektu myslíš? Změnila se nějak tvá představa, tvé naděje ohledně sborníku, přes všechny ty ročníky?

Myslím, že se spousta věcí kolem něj změnila a že rozhodně dostál svému cíli a zviditelnil literární sekci fóra. I když se měnilo vedení, ubírali jsme a přidávali různé aspekty, jádro projektu zůstalo stejné: spojení tvůrčích duší za účelem vyrobit jeden celek. Stejně jako jiné věci kolem nás, je i sborník věc, co se tříbí časem a dobrými, ale hlavně zlými zkušenostmi. Stále roste. Byl tím, čím měl být, a je tím, čím má být teď. Odraz každého období zachycený v tvorbě a vzpomínkách těch, co jej pomáhali tvořit.
Moje naděje ve sborník je stále stejná a dokud lidé na bronies.cz tvoří, tak stejnou zůstane.

Budu se tady s tebou tedy loučit. Věřím, že tento sborník bude ještě lepší než ten minulý a další pak ještě lepší. A to mě přivádí k poslední otázce. Je tohle tvůj poslední sborník? Nebo se tohoto projektu budeš i třeba v dalším ročníku držet?

Pokud se v dalším roce nedočkáme zkázy tvůrců na bronies, nebo pokud mě nevykopnete z vedení, tak tu budu! Myslím, že sborník už zažehnal své roky nejistoty ve vedoucím týmu. Ale spíš mám strach, jestli se najde dostatek spisovatelů a ilustrátorů, co by jim svá díla svěřili.

Doufejme, že se tomu tak nestane a vynasnažme se, abychom je mohli motivovat k další tvorbě. Tímto se s tebou loučím, Vlče, ale čekej, že později s tebou chci udělat ještě jeden rozhovor a ten se bude týkat toho, co všechno se musí udělat pro to, aby sborník mohl vypadat tak, jak vypadá.

A jéje Budu se těšit teda. Děkuji ti, Rwakku, že jsi mě k tomuto rozhovoru přizval