17.11.2017, 02:05
Debaty o vzdělávání je vždycky zajímavé sledovat. Pár aspektů mi přijde docela fascinujících - především asi to, že neuvěřitelné množství a dostupnost informací ke vzdělání přispívají daleko méně, než bych čekal. Zakopaný pes bude asi jinde.
Od "dogmat" se během pár let přešlo na "všechno je třeba zpochybnit" (Koho dneska zajímá, že jedna a jedna jsou dvě? já mám na to jiný názor a to mi nevymluvíte! Sem četl, že se to pomocí jiné metriky dá!) - druhý extrém je imho stejně tak špatný jako ten první. Kolik let chcete strávit debatováním, než se něco faktografického naučíte? Na rozsáhlou diskuzi se dají využít humanitní předměty (kde je to žádoucí), ale co se přírodních/technických věd týče jsou k tomu na nižších stupních školy nevhodné. Dají se jistě víc vysvětlovat principy, než něco biflovat, ale bez mnoha základních znalostí se dál v aplikovaných oborech prostě nedostanete.
Druhá věc je, že škola a praxe jsou dvě zcela odlišné věci - pokud jste řemeslníci, praxe se intenzivně řeší i při škole a zbytek vzdělávání se omezuje. Pokud jdete se vzděláním dál, praxe se odkládá na pozdější dobu.
Přijde mi pokaždé velmi zajímavé i tvrzení: "Tohle nebudu v životě nikdy potřebovat". No, možná ne, ale jak to víte? Říkejte mi starej, ale kdo v 15 letech ví, co bude po zbytek života dělat? Nebo jak víte, že se nezmění podmínky? Třeba proto se zavedlo všeobecné vzdělávání, které je oproti brzké specializaci méně efektivní, nicméně dává svobodu volby i v pozdější době.
90% toho, co používám při výkonu svého povolání jsem se naučil mimo školu, často z vlastní iniciativy, protože škola nebylo s to držet krok s aktuálním vývojem (to ostatně ani není její účel) - přesto mi znalosti základní a střední školy daly hodně. Znalost historie, kultury a literatury vlastního národa není od toho, aby někomu vydělávala peníze, ale aby se neopakovaly tytéž chyby pořád dokola a taky kvůli tomu, že ať chcete nebo ne, tak se historicky ukázalo jako výhodné sdružovat se do celků a shodou okolností součástí dvou takových velkých celků jste - říká se mu stát a národ (což se u nás dost překrývá, ale to není pravidlo), takže je potřeba vědět, kde se tu vzal a proč tu je, aby cele zůstal zachován i do budoucna.
A asi nejlepší na závěr: vždycky se probírá ideální řešení za ideálních podmínek. To je sice hrozně fajn, ale je to těžká utopie od těch, kteří mají dojem, že všechno musí být hned tady, teď a samozřejmě ví nejlíp, jak by to mělo správně vypadat. Dopad na zbytek dění už se tak nějak neuvažuje. Nu tak to holt nefunguje - reforma vzdělávacího systému trvá aspoň desetiletí, protože to nejsou jen školy a osnovy které je třeba v rámci tohoto změnit.
Od "dogmat" se během pár let přešlo na "všechno je třeba zpochybnit" (Koho dneska zajímá, že jedna a jedna jsou dvě? já mám na to jiný názor a to mi nevymluvíte! Sem četl, že se to pomocí jiné metriky dá!) - druhý extrém je imho stejně tak špatný jako ten první. Kolik let chcete strávit debatováním, než se něco faktografického naučíte? Na rozsáhlou diskuzi se dají využít humanitní předměty (kde je to žádoucí), ale co se přírodních/technických věd týče jsou k tomu na nižších stupních školy nevhodné. Dají se jistě víc vysvětlovat principy, než něco biflovat, ale bez mnoha základních znalostí se dál v aplikovaných oborech prostě nedostanete.
Druhá věc je, že škola a praxe jsou dvě zcela odlišné věci - pokud jste řemeslníci, praxe se intenzivně řeší i při škole a zbytek vzdělávání se omezuje. Pokud jdete se vzděláním dál, praxe se odkládá na pozdější dobu.
Přijde mi pokaždé velmi zajímavé i tvrzení: "Tohle nebudu v životě nikdy potřebovat". No, možná ne, ale jak to víte? Říkejte mi starej, ale kdo v 15 letech ví, co bude po zbytek života dělat? Nebo jak víte, že se nezmění podmínky? Třeba proto se zavedlo všeobecné vzdělávání, které je oproti brzké specializaci méně efektivní, nicméně dává svobodu volby i v pozdější době.
90% toho, co používám při výkonu svého povolání jsem se naučil mimo školu, často z vlastní iniciativy, protože škola nebylo s to držet krok s aktuálním vývojem (to ostatně ani není její účel) - přesto mi znalosti základní a střední školy daly hodně. Znalost historie, kultury a literatury vlastního národa není od toho, aby někomu vydělávala peníze, ale aby se neopakovaly tytéž chyby pořád dokola a taky kvůli tomu, že ať chcete nebo ne, tak se historicky ukázalo jako výhodné sdružovat se do celků a shodou okolností součástí dvou takových velkých celků jste - říká se mu stát a národ (což se u nás dost překrývá, ale to není pravidlo), takže je potřeba vědět, kde se tu vzal a proč tu je, aby cele zůstal zachován i do budoucna.
A asi nejlepší na závěr: vždycky se probírá ideální řešení za ideálních podmínek. To je sice hrozně fajn, ale je to těžká utopie od těch, kteří mají dojem, že všechno musí být hned tady, teď a samozřejmě ví nejlíp, jak by to mělo správně vypadat. Dopad na zbytek dění už se tak nějak neuvažuje. Nu tak to holt nefunguje - reforma vzdělávacího systému trvá aspoň desetiletí, protože to nejsou jen školy a osnovy které je třeba v rámci tohoto změnit.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
The Last Rebel... still alive