Aha, to je docela novinka. Až doteď jsem považoval červené trpaslíky za relativně klidné důchodce, u kterých se životu musí dařit i kdyby nechtělo.
Musím zde Jamisovi rovněž poděkovat za odkaz na onu knihu o přírodní matematice (a částečně i fyzice). Další zabité dopoledne.
Musím zde Jamisovi rovněž poděkovat za odkaz na onu knihu o přírodní matematice (a částečně i fyzice). Další zabité dopoledne.
Do strany 55 to byla brnkačka. Pak jsem zjistil, že se mi z hlavy trochu vykouřily znalosti o komplexních číslech. Pak už to zase šlo 
Vysvětlení binární a trojkové soustavy přes lichá a sudá čísla je zajímavé. Sice používám jiné matematické vysvětlení (s přetečením), ale zřejmě nebude jediné.
Jsem rýpal, ale mají tam jedno nepřesné zjednodušení: "dráhy některých komet jsou paraboly". Myslím, že se dá spíš říci, že dráha většiny komet v části u Slunce je parabola (parabola je neuzavřená).
Od kapitoly 70 to začíná být zajímavé i z hlediska studia vesmíru. Vlnění. Ona znalost, že foton je částice i vlnění nestačí k tomu, když to člověk správně neaplikuje. Vysvětlit dopad fotonu jako částice a červený posuv přes vlnu je velmi jednoduché. Pokud to ale člověk zkusí obráceně, zavaří si mozek. V tomto případě se ani nemá cenu u člověka s mými znalostmi snažit najít přesný vztah mezi částicí a vlnou u fotonu (rovnice tomu opravdu, ale opravdu nemohou).
Zajímavá je kapitola o poměru povrchu a objemu tělesa. Resp. ta část o vyzařování tepla povrchem je známá (proto i menší hvězdy o stejném objemu chladnou pomaleji, např. bílí trpaslíci), ale že myš vlastně funguje sama o sobě jako padák, to mne nenapadlo "zkoušet".
Pravděpodobnost a statistiku jsme ve škole vůbec nebrali, co si vzpomínám, a přitom by mne docela bavila
A ten počítací stroj na další stránce jsem dokonce měl jednou doma (máma ho měla v práci, než začaly počítače). Ach, to byly časy.
Proč tahle knížka ale nebyla na školách, když je očividně dost stará (měna je tam Kčs)?
Ani logaritmická pravítka nás neučili Říkáte si, že na to byly počítače? Pche! My jsme začínali na Didakticích/Spektrech, kde nás učili programovat geometrické obrazce v BASICu, a pak jsme přešli na PCčka a výuky ve stylu "toto je Word. První ikona vlevo nahoře založí nový soubor"
Tak sláva, konečně už chápu rozdíl mezi výškou a tónem v hudbě. Ne že bych se po tom někdy pídil, ale je fajn zase znát něco nového.
Zajímavé je také vysvětlení důležitosti zlatého řezu pro malování (jako poměr pro estetické vnímání ho nepopisovala ani knížka věnující se základům kreslení).
Na praktikování toho karetního triku bych musel mít trochu jinak stavěný mozek, abych to zvládl v reálném čase.
Njn, chyba školství. Za celou mou školskou kariéru jen asi 2 učitelé vysvětlovali látku rovnou na příkladech ze života (z nichž jeden to bral stylem, že na písemky byly povolené i sešity, tabulky, prostě všechno, jenže jeho výuka probíhala stylem "tohle, pánové, je písek, cement, cihla" a v písemce znělo zadání "postavte zeď"; známkování také probíhalo podle celkových znalostí třídy (bodování testů) - největší koncentrace (střed bodového pole) byly trojkaři a pak to vzal dělením na obě strany).
Způsob, jak sečíst konečnou řadu čísel pomocí trojúhelníkových čísel: já teda osobně používám spíš jako (první+poslední)*(polovina počtu):
1 2 3 4 5 6 7 8 = 36
1+8 = 9*4 = 36
1 2 3 4 5 6 7 = 28
1+7 = 8*3.5 = 28 (nebo 8*3 + číslo uprostřed = 24+4 = 28)
např. součet čísel 50 až 95:
50+95 = 145*(46/2) = 3335 (pozor! 95-50=45+1 !!!)
Můžete si ověřit
var i,p : longint;
begin
p := 0;
for i := 50 to 95 do
Inc(p,i);
Writeln(p);
end.
nebo Céčkaři:
#include <stdio.h>
main()
{
int p = 0;
for (int i = 50; i <= 95; ++i) p = p+i;
printf("%d",p);
}
Ale asi bych to neuměl z hlavy tak rychle jako pan Gauss.
Kapitola "Dnešní užití matematiky" se zřejmě nevztahuje na občany působící v pořadech Nikdo není dokonalý nebo Aj múdrý schybí (a vůbec, jak mohli vymyslet jako jedinou správnou odpověď, že obojživelník je zvíře, které žije současně ve vodě a na souši? Vždyť to je blbost. Od kdy je krokodýl nebo ptakopysk obojživelník?).
Vysvětlení binární a trojkové soustavy přes lichá a sudá čísla je zajímavé. Sice používám jiné matematické vysvětlení (s přetečením), ale zřejmě nebude jediné.Jsem rýpal, ale mají tam jedno nepřesné zjednodušení: "dráhy některých komet jsou paraboly". Myslím, že se dá spíš říci, že dráha většiny komet v části u Slunce je parabola (parabola je neuzavřená).
Od kapitoly 70 to začíná být zajímavé i z hlediska studia vesmíru. Vlnění. Ona znalost, že foton je částice i vlnění nestačí k tomu, když to člověk správně neaplikuje. Vysvětlit dopad fotonu jako částice a červený posuv přes vlnu je velmi jednoduché. Pokud to ale člověk zkusí obráceně, zavaří si mozek. V tomto případě se ani nemá cenu u člověka s mými znalostmi snažit najít přesný vztah mezi částicí a vlnou u fotonu (rovnice tomu opravdu, ale opravdu nemohou).
Zajímavá je kapitola o poměru povrchu a objemu tělesa. Resp. ta část o vyzařování tepla povrchem je známá (proto i menší hvězdy o stejném objemu chladnou pomaleji, např. bílí trpaslíci), ale že myš vlastně funguje sama o sobě jako padák, to mne nenapadlo "zkoušet".
Pravděpodobnost a statistiku jsme ve škole vůbec nebrali, co si vzpomínám, a přitom by mne docela bavila
A ten počítací stroj na další stránce jsem dokonce měl jednou doma (máma ho měla v práci, než začaly počítače). Ach, to byly časy.Proč tahle knížka ale nebyla na školách, když je očividně dost stará (měna je tam Kčs)?
Ani logaritmická pravítka nás neučili
Říkáte si, že na to byly počítače? Pche! My jsme začínali na Didakticích/Spektrech, kde nás učili programovat geometrické obrazce v BASICu, a pak jsme přešli na PCčka a výuky ve stylu "toto je Word. První ikona vlevo nahoře založí nový soubor" Tak sláva, konečně už chápu rozdíl mezi výškou a tónem v hudbě. Ne že bych se po tom někdy pídil, ale je fajn zase znát něco nového.
Zajímavé je také vysvětlení důležitosti zlatého řezu pro malování (jako poměr pro estetické vnímání ho nepopisovala ani knížka věnující se základům kreslení).
Na praktikování toho karetního triku bych musel mít trochu jinak stavěný mozek, abych to zvládl v reálném čase.
Njn, chyba školství. Za celou mou školskou kariéru jen asi 2 učitelé vysvětlovali látku rovnou na příkladech ze života (z nichž jeden to bral stylem, že na písemky byly povolené i sešity, tabulky, prostě všechno, jenže jeho výuka probíhala stylem "tohle, pánové, je písek, cement, cihla" a v písemce znělo zadání "postavte zeď"; známkování také probíhalo podle celkových znalostí třídy (bodování testů) - největší koncentrace (střed bodového pole) byly trojkaři a pak to vzal dělením na obě strany).
Způsob, jak sečíst konečnou řadu čísel pomocí trojúhelníkových čísel: já teda osobně používám spíš jako (první+poslední)*(polovina počtu):
1 2 3 4 5 6 7 8 = 36
1+8 = 9*4 = 36
1 2 3 4 5 6 7 = 28
1+7 = 8*3.5 = 28 (nebo 8*3 + číslo uprostřed = 24+4 = 28)
např. součet čísel 50 až 95:
50+95 = 145*(46/2) = 3335 (pozor! 95-50=45+1 !!!)
Můžete si ověřit
var i,p : longint;
begin
p := 0;
for i := 50 to 95 do
Inc(p,i);
Writeln(p);
end.
nebo Céčkaři:
#include <stdio.h>
main()
{
int p = 0;
for (int i = 50; i <= 95; ++i) p = p+i;
printf("%d",p);
}
Ale asi bych to neuměl z hlavy tak rychle jako pan Gauss.
Kapitola "Dnešní užití matematiky" se zřejmě nevztahuje na občany působící v pořadech Nikdo není dokonalý nebo Aj múdrý schybí (a vůbec, jak mohli vymyslet jako jedinou správnou odpověď, že obojživelník je zvíře, které žije současně ve vodě a na souši? Vždyť to je blbost. Od kdy je krokodýl nebo ptakopysk obojživelník?).