PowerPonies tým

[Jamis]

@xsoft: souhlasím a jsem moc rád, že to vidíš stejně. Tahle zkušenost z člověkem dosti zahýbe a když se nad tím zamyslí, tak by hrozně rád ušetřil ostatním stejné trable, kterými si prošel, protože prostě okolo sebe vidíš lidi ve stavu, v jakém jsi taky byl a pamatuješ si jak málo tě stačilo postrčit, aby se ti život rozjel na plné obrátky jako nikdy předtím ano taky jsem nevěřil, jak málo stačí...

Včera v Kroku zpět jsem se před Antošíkem zmínil, že než jsem přišel na vysokou školu, byl jsem zakřiknutý introvert, třídní outsider, co se bál mluvit s lidmi (byť známými), bál se cestování a klepal se strachy při představě, že budu muset opustit svůj známý prostor, byť to tam bylo dlouhé roky hotové peklo. Antošík mi na to odpověděl, že mi to stejně nikdo neuvěří mno jo no... ale bylo to tak. Stačilo jen aby mi ti správní lidi okolo řekli, co dělám špatně (a mě tím sakra naštvali... po týdnu uraženosti jsem si byl konečně ochoten přiznat, že měli pravdu a začal s tím něco dělat) a nakopli mě tím správným směrem.

No a tak se dneska snažím ostatní nakopávat podobně a myslím, že mezi bronies se to aspoň trochu daří. Byť mě někteří za to nemusí - holt riziko povolání.

Proč, ptáte se? No hlavně proto, že je pro mě dost těžké se na ostatní dívat, jak jim ty šance proplouvají mezi prsty (stejně jako kdysi mě) a oni neví, nebo nechtějí vědět (jako kdysi já), jak jednoduché je si pro ty šance sáhnout a jít po cestě, po které skutečně chtějí jít (což se mi s pomocí ostatních podařilo a stále daří).

já to od začátku beru jako motivační vlákno. Pojďme udělat svět o kousek hezčím a příjemnějším místem k žití, pojďme udělat něco jeden pro druhého - by skoro mohlo být heslem.

Eyyup - already wokring on it

Na lenost znám jedndoduchej fígl: Co nejživějc si představim, že jsem danou věc právě dodělal a jak je to skvělej pocit. Pak se do toho většinou rovnou pustim.

Yep to dost pomáhá - tímhle způsobem se dá občas přetočit tachometr najetých kilometrů, co má průměrný člověk na život naplánováno což je jenom dobře. A ten pocit, že jste toho za svůj současný život zažili víc, než mnoho starších lidí ve vašem okolí zažilo, či zažije za celý život... k nezaplacení. Akorát si pak ve třiceti připadáte životem omlácení a ošlehaní jako leckterý sedmdesátník