29.11.2014, 09:50
Stáli u okna, jedna z těch vzácných chvil společné přítomnosti, a pozorovali krásy letní noci. Z měsíce, toho božího oka, zůstal jen tenký couvající srpek, který neměl dost sil narušit svit hvězd. Nejjasněji pak zářila jedna jediná, jejíž jméno však neznali.
Náhle však temnou oblohu ozářil záblesk mířící kamsi do neznáma.
„Co myslíš, že to bylo?“ odvážil se zeptat ten starší.
Mladší jen dlouhou dobu mlčel.
„Nevím,“ pronesl nakonec a starší tušil, že lže.
Zavládlo ticho narušované jen dechem a vzdáleným krokem stráží.
„Můžu ti k tomu říct jen jediné.“ Staršímu se zadrhl dech. „Tohle uvidíš jen jedinkrát za život.“
Náhle však temnou oblohu ozářil záblesk mířící kamsi do neznáma.
„Co myslíš, že to bylo?“ odvážil se zeptat ten starší.
Mladší jen dlouhou dobu mlčel.
„Nevím,“ pronesl nakonec a starší tušil, že lže.
Zavládlo ticho narušované jen dechem a vzdáleným krokem stráží.
„Můžu ti k tomu říct jen jediné.“ Staršímu se zadrhl dech. „Tohle uvidíš jen jedinkrát za život.“