05.12.2014, 22:03
Ofelie
Lepidlo
Stála před zrcadlem, ne tím pravým, do jakého hledí on. V ruce svírala lahvičku a po tvářích se jí kutálely slzy bolesti a ponížení. V uších jí zaznívaly horoucí zvuky, pronikající skrz tenké stěny z místností nedaleko.
Netušila, jestli tam je.
A ani to vědět nechtěla.
Odmítl by ji. Přestože byla nekorunovanou královnou tohoto domu, ale kdo by si ji vyvolil, když mohli mít ženy krásnější, než by kdy bývala ona sama.
Tím méně on.
Klesla na nízkou rozvrzanou židli a složila ruce do dlaní. Drápy beznaděje a lehkého šílenství po ní natahovaly prsty.
Otevřela lahvičku, nadechla se a-
„DOST!“
Netušila, jestli tam je.
A ani to vědět nechtěla.
Odmítl by ji. Přestože byla nekorunovanou královnou tohoto domu, ale kdo by si ji vyvolil, když mohli mít ženy krásnější, než by kdy bývala ona sama.
Tím méně on.
Klesla na nízkou rozvrzanou židli a složila ruce do dlaní. Drápy beznaděje a lehkého šílenství po ní natahovaly prsty.
Otevřela lahvičku, nadechla se a-
„DOST!“
Lepidlo
Hystericky se rozesmál. Jeho nakřáplý hlas se nesl kamennou místností a vyrušil jeho podřízené z práce. Zarazili se a s otázkami v očích se na něj zadívali.
Nevšímal si jich, jen dál svíral tu proklatou dřevěnou nádobu, která mu tolik nocí nedala spát.
U všech věčných, tohle mělo být jeho životní dílo. Od chvíle, kdy se mu ta vize zjevila ve snech, neúnavně pracoval, aby dosáhl svého cíle.
Jak dlouho? Pět dní? Týden takřka beze spánku?
A výsledkem je- Co to vytvořil?
Sáhl do nádoby a nabral hmotu na prsty. Stahovalo mu je to k sobě, až je nemohl-
-odlepit?
Nevšímal si jich, jen dál svíral tu proklatou dřevěnou nádobu, která mu tolik nocí nedala spát.
U všech věčných, tohle mělo být jeho životní dílo. Od chvíle, kdy se mu ta vize zjevila ve snech, neúnavně pracoval, aby dosáhl svého cíle.
Jak dlouho? Pět dní? Týden takřka beze spánku?
A výsledkem je- Co to vytvořil?
Sáhl do nádoby a nabral hmotu na prsty. Stahovalo mu je to k sobě, až je nemohl-
-odlepit?