26.03.2015, 01:28
Vlákno nesleduju denně, snad není problém když toho napíšu víc najednou.
Karviná
„… a tohle je Karviná. Tady jsem se narodil, a dalo by se říci dlouho i žil a studoval.“
Lyra se přimáčkne na okýnko spolujezdce, a vykulí oči na hromadu paneláků, které lemují ulici sedmnáctého listopadu.
„Karviná? Znamená to něco?“
„Ano. První osadníci mívali velké stáda krav, a tak vznikl moderní název.“
„To je teda nic moc.“ Odfrkne si Lyra.
„No, název města si nevybereš. Ani kde leží.“
„Co tím myslíš?“
Mávnu rukou, a zabočím do boční uličky. „Ale nic. Počkej, zaparkuju, a pak ti ukážu Fryštácký zámek, to je teprve nádhera! A pak tady máme park staré Božky nebožky…“
Divné ovoce
Noční nestvůry
Karviná
„… a tohle je Karviná. Tady jsem se narodil, a dalo by se říci dlouho i žil a studoval.“
Lyra se přimáčkne na okýnko spolujezdce, a vykulí oči na hromadu paneláků, které lemují ulici sedmnáctého listopadu.
„Karviná? Znamená to něco?“
„Ano. První osadníci mívali velké stáda krav, a tak vznikl moderní název.“
„To je teda nic moc.“ Odfrkne si Lyra.
„No, název města si nevybereš. Ani kde leží.“
„Co tím myslíš?“
Mávnu rukou, a zabočím do boční uličky. „Ale nic. Počkej, zaparkuju, a pak ti ukážu Fryštácký zámek, to je teprve nádhera! A pak tady máme park staré Božky nebožky…“
Divné ovoce
„Tohle ovoce je divné.“
„Hlavně na něho nešahej. Pamatuj, co říkal Hospodin.“
„Jenom se chci podívat. To snad nikomu neublíží, ne? Navíc, Hospodin říkal, že ho nemáme jíst.“
„Ne, říkal, že ho nemáme trhat.“
„Máš pravdu… ale i tak bych se na něj ráda podívala.“
„Raději to nedělej. Hospodin by nás nevaroval jen tak.“
„Ale jiné takové v celé zahradě není!“
„A to je snad problém? Utrhni si z jakéhokoliv stromu, ale tenhle nech na pokoji.“
„Proč?“
„Protože to Hospodin přikázal. A teď už poď.“
„No jo… ale pořád je divné. Takové zářivé… myslíš, že chutná jak jablko, nebo hruška?“
„Hlavně na něho nešahej. Pamatuj, co říkal Hospodin.“
„Jenom se chci podívat. To snad nikomu neublíží, ne? Navíc, Hospodin říkal, že ho nemáme jíst.“
„Ne, říkal, že ho nemáme trhat.“
„Máš pravdu… ale i tak bych se na něj ráda podívala.“
„Raději to nedělej. Hospodin by nás nevaroval jen tak.“
„Ale jiné takové v celé zahradě není!“
„A to je snad problém? Utrhni si z jakéhokoliv stromu, ale tenhle nech na pokoji.“
„Proč?“
„Protože to Hospodin přikázal. A teď už poď.“
„No jo… ale pořád je divné. Takové zářivé… myslíš, že chutná jak jablko, nebo hruška?“
Noční nestvůry
Říká se, že člověk se bojí tmy proto, že neví, co se v ní skrývá. Proto byl například H.P. Lovecraft tak dobrý v horroru, protože tenhle princip pochopil.
A je to pravda. Nejvíce se bojím toho, o čem nevím, co skrývá. Je to až iracionální, že mě neděsí to, co je venku, ale to, že nevím, co to je. Dítě se dívá pod postel, protože tam ten upír či vlkodlak číhat může a taky nemusí. A ta nejistota z neznáma je naprosto děsivá. Svírá hrdlo, rozbuší srdce.
Já se dívám z okna, a mám podobný pocit.
I během bílého dne.
A je to pravda. Nejvíce se bojím toho, o čem nevím, co skrývá. Je to až iracionální, že mě neděsí to, co je venku, ale to, že nevím, co to je. Dítě se dívá pod postel, protože tam ten upír či vlkodlak číhat může a taky nemusí. A ta nejistota z neznáma je naprosto děsivá. Svírá hrdlo, rozbuší srdce.
Já se dívám z okna, a mám podobný pocit.
I během bílého dne.