12.01.2015, 21:57
Sorry, TLDR. Až budu mít čas, vrátím se. Teď tu jen vyklopím svůj obecný názor na dobro a zlo, takže promiňte, pokud budu náhodou opakovat to, co už byl osotkrát řečeno.
Už od základky si myslím, že dobro ani zlo neexistují. Jsou to jen vysoce subjektivní pojmy, které značí že co přináší užitek mému úzkému okruhu je dobré a co tomuto okruhu přináší nějakou škodu, je zlé.
Samozřejmě že každý se pohybuje v jiných kruzích, má jiné podmínky, jiné potřeby... takže si každý musí to dobro a zlo seškatulkovat sám podle vlastního rozumu. Už takhle nemá žádný koncept univerzálního dobra a univerzálního zla smysl, protože vždycky je někdo nebo něco, co z toho má užitek. Setkal jsem se s docela častým názorem, že ultimátním zlem světa je atom. Jo, mohlo by být. Všechno zničí, nic tam pak hodně dlouho nemůže žít...nebo ne? V Černobylu se po havárii začaly vyskytovat zvláštní černé houbičky. Přišlo se na to, že ty houby získávají energii zpracováním gamma záření pomocí melaninu. Takže aspoň pro tyhle houby jsou jaderné útoky a havárie naopak učiněným darem z nebes.
Zpátky k lidem. Jak se lidi rozlézali po světě, musely se přetransformovat i definice dobra a zla. Už to nešlo tak ,aby si to každý dělal jen podle sebe, protože už žijeme ve větších skupinkách a tak dochází k neshodám, které v konečném důsledku poškozují celý kmen/vesnici. Tak se začaly rodit nějaké formy společenských smluv a obecně platných norem, co je ještě přípustné a co už ne.
To samé s náboženstvím. Když se změní náčelník- zosobnění přijatých norem "dobra," můžou se dost radikálně změnit i ty normy, což nemusí zrovna všem vyhovovat. Ale když přihodíme partu bohů, kteří stojí nad všemi vůdci a určují nějakou globálně platnou normu dobra a k tomu partu démonů, kteří reprezentují zlo...a případně se můžou upravit, aby vypadali jako představitelé konkurenční frakce... to není špatný.
Prostě mi přijde že celý náš koncept dobra a zla je jen fancy název, který si lidi vymysleli tehdy, když se dokázali vcítit do mizerné situace toho, koho právě přetáhli větví. Pak dokázali vnímat kontrast vlastního prospěchu a cizího strádání plynoucího z té samé akce a museli to nějak vstřebat a pojmenovat. Jenže pak vždycky hrozilo a stále hrozí, že zatímco náš filozof přemýšlí o svých činech, ten praštěný se zmátoří a sežere ho, protože na žádnou takovou blbost ještě nepřišel.
Vedlejší účinek toho, že máme moc velké hlavy, vnímáme kolem sebe moc veliký svět a obojí potřebujeme něčím zaplnit a zdůvodnit, protože ta prázdnota a neznalost nás nevýslovně děsí.
Obrovskou roli v tom hraje samozřejmě to, že člověk je společenský druh. Pak ochotně přijímáme normy dobra a zla od své rodiny, okolí, státu, církve a šíříme je dál, protože to tak dělají všichni, i když by nezřídka stálo za uvážení, čí subjektivní prospěch ty normy vlastně protěžují.
Už od základky si myslím, že dobro ani zlo neexistují. Jsou to jen vysoce subjektivní pojmy, které značí že co přináší užitek mému úzkému okruhu je dobré a co tomuto okruhu přináší nějakou škodu, je zlé.
Samozřejmě že každý se pohybuje v jiných kruzích, má jiné podmínky, jiné potřeby... takže si každý musí to dobro a zlo seškatulkovat sám podle vlastního rozumu. Už takhle nemá žádný koncept univerzálního dobra a univerzálního zla smysl, protože vždycky je někdo nebo něco, co z toho má užitek. Setkal jsem se s docela častým názorem, že ultimátním zlem světa je atom. Jo, mohlo by být. Všechno zničí, nic tam pak hodně dlouho nemůže žít...nebo ne? V Černobylu se po havárii začaly vyskytovat zvláštní černé houbičky. Přišlo se na to, že ty houby získávají energii zpracováním gamma záření pomocí melaninu. Takže aspoň pro tyhle houby jsou jaderné útoky a havárie naopak učiněným darem z nebes.
Zpátky k lidem. Jak se lidi rozlézali po světě, musely se přetransformovat i definice dobra a zla. Už to nešlo tak ,aby si to každý dělal jen podle sebe, protože už žijeme ve větších skupinkách a tak dochází k neshodám, které v konečném důsledku poškozují celý kmen/vesnici. Tak se začaly rodit nějaké formy společenských smluv a obecně platných norem, co je ještě přípustné a co už ne.
To samé s náboženstvím. Když se změní náčelník- zosobnění přijatých norem "dobra," můžou se dost radikálně změnit i ty normy, což nemusí zrovna všem vyhovovat. Ale když přihodíme partu bohů, kteří stojí nad všemi vůdci a určují nějakou globálně platnou normu dobra a k tomu partu démonů, kteří reprezentují zlo...a případně se můžou upravit, aby vypadali jako představitelé konkurenční frakce... to není špatný.
Prostě mi přijde že celý náš koncept dobra a zla je jen fancy název, který si lidi vymysleli tehdy, když se dokázali vcítit do mizerné situace toho, koho právě přetáhli větví. Pak dokázali vnímat kontrast vlastního prospěchu a cizího strádání plynoucího z té samé akce a museli to nějak vstřebat a pojmenovat. Jenže pak vždycky hrozilo a stále hrozí, že zatímco náš filozof přemýšlí o svých činech, ten praštěný se zmátoří a sežere ho, protože na žádnou takovou blbost ještě nepřišel.
Vedlejší účinek toho, že máme moc velké hlavy, vnímáme kolem sebe moc veliký svět a obojí potřebujeme něčím zaplnit a zdůvodnit, protože ta prázdnota a neznalost nás nevýslovně děsí.
Obrovskou roli v tom hraje samozřejmě to, že člověk je společenský druh. Pak ochotně přijímáme normy dobra a zla od své rodiny, okolí, státu, církve a šíříme je dál, protože to tak dělají všichni, i když by nezřídka stálo za uvážení, čí subjektivní prospěch ty normy vlastně protěžují.
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
Se stim smiřte
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
Se stim smiřte