13.03.2015, 12:51
Pro ty, kdo si myslí, že tohle je pro ně to nejlepší a nejsprávnější řešení jejich vnitřních pocitů, přeji chápající a podporující okolí.
...Dále nečtěte.
Toto téma mi připomíná bohužel svědky jehovovy co každý den postávají u vchodu do metra. Prezentuje jeden názor, jeden "pravdivý" a veškerá diskuze se od tohoto názoru odvíjí. Není zde vůbec zpochybnění onoho názoru. Není zde žádné je opravdu transexualita to pravé pro každého? Je to univerzální řešení na vnitřní rozpory co prožívají fanoušci show, která chce vychovat sebevědomé ženy s vlastním charakterem?
Být zmatený z vnitřních pocitů, zvláště v nízkém věku, ale třeba i v 25 je naprosto normální. V dnešní virtuální společnosti je možné být gay, trans, zvíře, drak, upír, vlkodlak. Najdou se lidi, co vás odsoudí, ale najdete i hodně lidí, kteří vás podpoří. Vaše volba, váš život. Když mi bylo 17, neměl jsem žádné pořádné přátele. Jednou jsem na internetu zjistil, že zbožňuju přírodu, pohádky, zvířata a že vlastně můžu být zvířátko. Stal se ze mě furry Oh jak osvobozující pocit to byl, když jsem si to přiznal. Po čase ve velmi otevřeně smýšlející komunitě furries jsem si začal všímat, jak je úplně ok být gay. Vždyť je to normální. Dokonce mi jeden kluk vyznal lásku. Wow, konečně bych měl partnera... Přemýšlel jsem. HODNĚ jsem přemýšlel až konečně řekl, že tohle opravdu můj šálek čaje není. Teď o mnoho let později vidím, jaké skvělé rozhodnutí to bylo. A i s odstupem času vidím, jak velký omyl furry fandom v mém životě byl. Stejně tak jsem viděl, že jsem nebyl jediný, kdo se do podobné pasti nechal chytit.
Můžeš být čímkoliv! Je to ale to správné? Budeš se opravdu cítit lépe? Nebo si jen budeš myslet, že se cítíš lépe? Citát, "neznám silného člověka s jednoduchým životem," naprosto špatnou asociací. Neznamená to, že si přivlastníš všechny možné i nemožné úchylky a sexuality jen proto abys neměl jednoduchý život. A že rodiče tě neoslovují jako poníka nebo jako jiný rod? Co je to s tebou? Jsi tak sebestředný/á attention whore, že potřebuješ od rodičů svolení? Proč je tím potřebuješ trápit? Od kdy je nutná cizí reakce k tomu, aby se někdo cítil vnitřně sám sebou? Nezapomeň to říct i pokladní v obchoďáku. Ano, je to dobrý pocit, sdělit svoje pocity, svojí přirozenost svojí rodině, ale není to podmínka toho, aby se někdo cítil sám sebou.
Posledních několik měsíců přemýšlím nad otázkou co to znamená být chap. Nejsem ten "správný" chlupatý, drsný, sprostý chlap. Nikdy nebudu. Nikdy jsem nechtěl být. Vždy jsem obdivoval krásu ženského těla, jejich schopnost dát vzniku nového života. Oh jak skvělé by bylo být ženou! Mohl bych být slabý, křehký, vždy bych měl ochranitele muže kolem sebe... moment, není tohle náhodou náznak toho, že jsem jednoduše srab? Narodil jsem se jako chlap, mám penis (ano, ta věc z které jsou všichni hotoví, že jí nechtějí jmenovat). Fajn, co co to ale znamená? Co to znamená být chlap? Když nad tím uvažuju, neznamená to, že jím nejsem? Ne, znamená to, že se o to pouze zajímám. Jak už jsme si řekli, život není jednoduchý. Nikdo na tebe nečeká, nikdo ti nic zadarmo nedá. Jsi sám? Chceš partnera? Co jsi pro to udělal? Jsi žena a chceš být dominantní? Tady je tolik možností aniž by ses musela nechávat přešít. Proč rovnou dávat rady jdi k sexuologovi a psychiatrovi a řekni tohle a tamhleto a rázem ti bude umožněno. Co to je za radu? Modli se k Ježíši aby spasil tvojí duší.
Preferuji nikomu se nevrtat do života, každému co jeho jest. Nikdo nestojí o moje rady, pokud za mnou nepřijde. Ale prosím, opatrně. Opatrně s radami jaké prášky rovnou brát, co kde jakému lékaři říct. Důležitější je řešit tu otázku před tím, je tohle pro mě správné řešení? Stejně tak počáteční nadšení z objevení něčeho nového v kombinaci s hromadou podporovatelů a samozvaných odborníků může vyvolat pocity "našel jsem konečně to co jsem léta hledal," přestože se bude jednat o pocit vyvolaný okolnostmi a ne skutečnými vnitřními pocity. Pokud si myslíš, že je to věc, kterou musíš absolvovat, do toho. Ale nezapomeň, že některá rozhodnutí si pak můžeš nenávratně nést po zbytek svého života.
Teď mě nenáviď a jdi hledat odpovědi na svoje otázky. Nezastavuj se u první, jdi dál, pátrej, zkoumej, hledej. Jde o tvůj život, o ničí jiný. Nikdo jej nebude žít za tebe. A to co je skvělé pro jiné, není nutné to pravé pro tebe. Stejně tak nejsou žádná dogma, není třeba přebírat veškerou filosofii dané oblasti. Stačí jen část. A další část z něčeho jiného. A pak další a další. To je to co dělá nás námi.
Víc se v tomto tématu vyjadřovat nebudu.
Skrytí tématu neregistrovaným uživatelům by sloužila jako ochrana těch jedinců, pro které je toto téma aktuální a řeší jej. V momentě kdy nesmířlivý rodič bude hledat odkud vítr vane, udělá problém nejen potomkovi ale všem jeho kamarádům tady.
...Dále nečtěte.
Toto téma mi připomíná bohužel svědky jehovovy co každý den postávají u vchodu do metra. Prezentuje jeden názor, jeden "pravdivý" a veškerá diskuze se od tohoto názoru odvíjí. Není zde vůbec zpochybnění onoho názoru. Není zde žádné je opravdu transexualita to pravé pro každého? Je to univerzální řešení na vnitřní rozpory co prožívají fanoušci show, která chce vychovat sebevědomé ženy s vlastním charakterem?
Být zmatený z vnitřních pocitů, zvláště v nízkém věku, ale třeba i v 25 je naprosto normální. V dnešní virtuální společnosti je možné být gay, trans, zvíře, drak, upír, vlkodlak. Najdou se lidi, co vás odsoudí, ale najdete i hodně lidí, kteří vás podpoří. Vaše volba, váš život. Když mi bylo 17, neměl jsem žádné pořádné přátele. Jednou jsem na internetu zjistil, že zbožňuju přírodu, pohádky, zvířata a že vlastně můžu být zvířátko. Stal se ze mě furry Oh jak osvobozující pocit to byl, když jsem si to přiznal. Po čase ve velmi otevřeně smýšlející komunitě furries jsem si začal všímat, jak je úplně ok být gay. Vždyť je to normální. Dokonce mi jeden kluk vyznal lásku. Wow, konečně bych měl partnera... Přemýšlel jsem. HODNĚ jsem přemýšlel až konečně řekl, že tohle opravdu můj šálek čaje není. Teď o mnoho let později vidím, jaké skvělé rozhodnutí to bylo. A i s odstupem času vidím, jak velký omyl furry fandom v mém životě byl. Stejně tak jsem viděl, že jsem nebyl jediný, kdo se do podobné pasti nechal chytit.
Můžeš být čímkoliv! Je to ale to správné? Budeš se opravdu cítit lépe? Nebo si jen budeš myslet, že se cítíš lépe? Citát, "neznám silného člověka s jednoduchým životem," naprosto špatnou asociací. Neznamená to, že si přivlastníš všechny možné i nemožné úchylky a sexuality jen proto abys neměl jednoduchý život. A že rodiče tě neoslovují jako poníka nebo jako jiný rod? Co je to s tebou? Jsi tak sebestředný/á attention whore, že potřebuješ od rodičů svolení? Proč je tím potřebuješ trápit? Od kdy je nutná cizí reakce k tomu, aby se někdo cítil vnitřně sám sebou? Nezapomeň to říct i pokladní v obchoďáku. Ano, je to dobrý pocit, sdělit svoje pocity, svojí přirozenost svojí rodině, ale není to podmínka toho, aby se někdo cítil sám sebou.
Posledních několik měsíců přemýšlím nad otázkou co to znamená být chap. Nejsem ten "správný" chlupatý, drsný, sprostý chlap. Nikdy nebudu. Nikdy jsem nechtěl být. Vždy jsem obdivoval krásu ženského těla, jejich schopnost dát vzniku nového života. Oh jak skvělé by bylo být ženou! Mohl bych být slabý, křehký, vždy bych měl ochranitele muže kolem sebe... moment, není tohle náhodou náznak toho, že jsem jednoduše srab? Narodil jsem se jako chlap, mám penis (ano, ta věc z které jsou všichni hotoví, že jí nechtějí jmenovat). Fajn, co co to ale znamená? Co to znamená být chlap? Když nad tím uvažuju, neznamená to, že jím nejsem? Ne, znamená to, že se o to pouze zajímám. Jak už jsme si řekli, život není jednoduchý. Nikdo na tebe nečeká, nikdo ti nic zadarmo nedá. Jsi sám? Chceš partnera? Co jsi pro to udělal? Jsi žena a chceš být dominantní? Tady je tolik možností aniž by ses musela nechávat přešít. Proč rovnou dávat rady jdi k sexuologovi a psychiatrovi a řekni tohle a tamhleto a rázem ti bude umožněno. Co to je za radu? Modli se k Ježíši aby spasil tvojí duší.
Preferuji nikomu se nevrtat do života, každému co jeho jest. Nikdo nestojí o moje rady, pokud za mnou nepřijde. Ale prosím, opatrně. Opatrně s radami jaké prášky rovnou brát, co kde jakému lékaři říct. Důležitější je řešit tu otázku před tím, je tohle pro mě správné řešení? Stejně tak počáteční nadšení z objevení něčeho nového v kombinaci s hromadou podporovatelů a samozvaných odborníků může vyvolat pocity "našel jsem konečně to co jsem léta hledal," přestože se bude jednat o pocit vyvolaný okolnostmi a ne skutečnými vnitřními pocity. Pokud si myslíš, že je to věc, kterou musíš absolvovat, do toho. Ale nezapomeň, že některá rozhodnutí si pak můžeš nenávratně nést po zbytek svého života.
Teď mě nenáviď a jdi hledat odpovědi na svoje otázky. Nezastavuj se u první, jdi dál, pátrej, zkoumej, hledej. Jde o tvůj život, o ničí jiný. Nikdo jej nebude žít za tebe. A to co je skvělé pro jiné, není nutné to pravé pro tebe. Stejně tak nejsou žádná dogma, není třeba přebírat veškerou filosofii dané oblasti. Stačí jen část. A další část z něčeho jiného. A pak další a další. To je to co dělá nás námi.
Víc se v tomto tématu vyjadřovat nebudu.