10.07.2015, 00:59
Pokud bychom vzali doslova to vysvětlení ohledně řezání nohou. Nejedná se o pozornost, zvládala jsem právě tímto od depresí utéci, i za cenu jizvy která zůstala a rok a půl o tom nikdo nevěděl. Vlastně ani netuším co jsem tam napsala.
To že jsem to sem napsala bylo volání o pomoc, jen hloupé a bezvýznamné. Jelikož doma či v okolí s nikým nepromluvím ani slovo. No tedy kromě rodiny ale že by se o něčem hovořilo se říci nedá. Takže jsem uzavřená se svými myšlenkami buďto u knížky u písniček pokud mamka není doma (které momentálně skončily na pokažený kabel).
Takže prakticky jediné co mohu dělat celé dny je přemýšlet, mohlo by se zdát že je to nudné, ba naopak ale pokud jsem přemýšlela nad čímkoli co mne mrzí nebo podobně a přijde k tomu další vrstvy tak to začíná tak jak jsem psala výše.
Ano je mi pouhých 21 už. Ale mám v některých řípadech více zkušeností než lidé jen o pár let více než je mne, znám jaké je bohatství kdy jsem měla prakticky na co jsem ukázala, a také i chudobu nebo spíše "chudobu" kdy máme co jíst a bydlet ale to je prakticky vše. Vím jaké je pracovat zadarmo, jen kvůli tomu že šéf plaí 8h denně 60kč/hodina ale musíš tám strávit 12-14 hodin nehledě cesty která trvala další 4 hodiny a za pracovní dobu od pondělí do pátku ( a výkendy pokud bylo nutno) jsem měla za měsíc počítejme čistě pracovní dny 20 hodin za den 8 a mzda za hodinu 60, 20*8*60=4 000 (až 5 000) to bylo vše
. Na druhou stranu teď mám zlatou šéfovou, a dělám úplně něco jiného, kde ale naopak mne brzdí strach z lidí. No psychiatra už radši nechci vidět po roce na prášcích že si z jednoho roka života pamatuji bílou zeď, no osobě která šla matika a vše ostatní, a nenáviděla přestávky(kvůli šikaně ne kvůli tomu volnu) To bylo celkem hloupé, před nástupem puberty do mne cpaly hormonální masti kvůli lupénce.
bla bla bla .... bla. no konec na cot o vypisovat vždyť si opět stěžuji.
Co já realně potřebuji? As oproti ostatním nejsem tak náročna, stačí mi deka postal a něco k jídlu. Což je asi tak vše co mám, telefony poslední dva co jsem vlastnila jsem darovala mamce (oba měla dokud nepřestaly fungovat) o tak jsem žila bez mobilního telefonu, dnes žiji rok bez PC ze začátku peklo jelikož to byl pro mne únik. A dnes se na něj dostanu pouze pokud ho neokupuje bratr nebo na něm není mamka (a to když je v práci jelikož je její). zas až tak zlé to není mamka jen kvůli škole do men narvla přez 200tisíc (intr dojíždění strava) na úkor mých bratrů.
.........................
No do včerejška jsem si myslela že už nedokáži plakat, jelikož nekápla slza skoro 7let. Mím únikem byla euforie euforie z písniček, jak z vlastním tak od jiných interpretu a snít snít o tom že jednou budu na om festivalu ale ne dole mei diváky ale nahoře. Nebo prostě jen poslouchat. Což nemohu, ačkoli mám velká sluchátka, nemám funkční kabel (samsung konektor na female nebo male jacka který si člověk musí udělat ručně), a přez repráky také nemohu. Jelikož bratr a mamka, ale je pravda na intru se odily na ignoraci ostatních lidí a poslouchní svého. To je tak když máte něco více než repráky k PC za 3 tisíce, mají nádhernou výhodu, lehnout si na psotel pustit to na 35% a užít si masaž(tedy pokud se to tak dá říci.)
K Weissovi jsem se neoědnávala vše mám v brně, od psycholožky přez skupinu doktorku no a mělo tam být i endo. A tak nebude ale teĎ netuším kam jít jelikož penze jsou omezené. Jen abych mohla dojet k doktorce a domu codím darovat plazmu.
no vykašlat se na to. vypisovat všechno. Jsem tady a stále dýchám
To že jsem to sem napsala bylo volání o pomoc, jen hloupé a bezvýznamné. Jelikož doma či v okolí s nikým nepromluvím ani slovo. No tedy kromě rodiny ale že by se o něčem hovořilo se říci nedá. Takže jsem uzavřená se svými myšlenkami buďto u knížky u písniček pokud mamka není doma (které momentálně skončily na pokažený kabel).
Takže prakticky jediné co mohu dělat celé dny je přemýšlet, mohlo by se zdát že je to nudné, ba naopak ale pokud jsem přemýšlela nad čímkoli co mne mrzí nebo podobně a přijde k tomu další vrstvy tak to začíná tak jak jsem psala výše.
Ano je mi pouhých 21 už. Ale mám v některých řípadech více zkušeností než lidé jen o pár let více než je mne, znám jaké je bohatství kdy jsem měla prakticky na co jsem ukázala, a také i chudobu nebo spíše "chudobu" kdy máme co jíst a bydlet ale to je prakticky vše. Vím jaké je pracovat zadarmo, jen kvůli tomu že šéf plaí 8h denně 60kč/hodina ale musíš tám strávit 12-14 hodin nehledě cesty která trvala další 4 hodiny a za pracovní dobu od pondělí do pátku ( a výkendy pokud bylo nutno) jsem měla za měsíc počítejme čistě pracovní dny 20 hodin za den 8 a mzda za hodinu 60, 20*8*60=4 000 (až 5 000) to bylo vše
. Na druhou stranu teď mám zlatou šéfovou, a dělám úplně něco jiného, kde ale naopak mne brzdí strach z lidí. No psychiatra už radši nechci vidět po roce na prášcích že si z jednoho roka života pamatuji bílou zeď, no osobě která šla matika a vše ostatní, a nenáviděla přestávky(kvůli šikaně ne kvůli tomu volnu) To bylo celkem hloupé, před nástupem puberty do mne cpaly hormonální masti kvůli lupénce. bla bla bla .... bla. no konec na cot o vypisovat vždyť si opět stěžuji.
Co já realně potřebuji? As oproti ostatním nejsem tak náročna, stačí mi deka postal a něco k jídlu. Což je asi tak vše co mám, telefony poslední dva co jsem vlastnila jsem darovala mamce (oba měla dokud nepřestaly fungovat) o tak jsem žila bez mobilního telefonu, dnes žiji rok bez PC ze začátku peklo jelikož to byl pro mne únik. A dnes se na něj dostanu pouze pokud ho neokupuje bratr nebo na něm není mamka (a to když je v práci jelikož je její). zas až tak zlé to není mamka jen kvůli škole do men narvla přez 200tisíc (intr dojíždění strava) na úkor mých bratrů.
.........................
No do včerejška jsem si myslela že už nedokáži plakat, jelikož nekápla slza skoro 7let.
Mím únikem byla euforie euforie z písniček, jak z vlastním tak od jiných interpretu a snít snít o tom že jednou budu na om festivalu ale ne dole mei diváky ale nahoře. Nebo prostě jen poslouchat. Což nemohu, ačkoli mám velká sluchátka, nemám funkční kabel (samsung konektor na female nebo male jacka který si člověk musí udělat ručně), a přez repráky také nemohu. Jelikož bratr a mamka, ale je pravda na intru se odily na ignoraci ostatních lidí a poslouchní svého. To je tak když máte něco více než repráky k PC za 3 tisíce, mají nádhernou výhodu, lehnout si na psotel pustit to na 35% a užít si masaž(tedy pokud se to tak dá říci.) K Weissovi jsem se neoědnávala vše mám v brně, od psycholožky přez skupinu doktorku no a mělo tam být i endo. A tak nebude ale teĎ netuším kam jít jelikož penze jsou omezené. Jen abych mohla dojet k doktorce a domu codím darovat plazmu.
no vykašlat se na to. vypisovat všechno. Jsem tady a stále dýchám
I live betwen the candle and stars with my disorted soul.