Transsexualita Mezi Bronies

[Jamis]

Pro člověka který ničím takovým neprochází je takový stav opravdu nepochopitelný.

Nebral bych to tak absolutně - není to zcela nepochopitelné ani zcela nepředstavitelné (tedy alespoň z mého pohledu, i když nejsem v tomto ohledu reprezentativní vzorek).

Jedna taková otázka do pléna: často se mluví o tom, jak jeto složité pro ostatní, pro lidi procházející proměnou lidi atd. Jasně, to je pochopitelné. Přijde mi ovšem docela zvláštní, že tahle proměna je problém i pro lidi, kteří - když budu mluvit o sobě - při hodnocení a přístupu k ostatním pohlaví příliš neřeší (stejně jako třeba barvu kůže, nebo třeba i tělesné proporce) a zaměřují se na chování a přístup k věcem/lidem, případně schopnosti a dovednosti. Ono se nejedná jen o trans lidi, ale i o jiné méně drastické proměny, které dotyční berou velmi vážně: nemůžu se totiž zbavit dojmu, že jakožto okolí jsem do změny přístupu poměrně silně nucen. Snad s přesvědčením, že přístup k ženám a mužům jaxi nemá a zároveň má být odlišný (věčný to problém definice cíle boje za rovnoprávnost). Což samozřejmě vyvolává protichůdné a ne vždycky pozitivní reakce.

S Mayshi jsem tenhle problém nikdy neměl - anžto její minulost se mě nijak nedotkla. Ovšem co se tebe týče, bude to mnohem složitější. Ne proto, že bych měl problém akceptovat proměnu, nebo novou identitu - to, kým jsi si určuješ sám a jak už jsem psal, pokud nenahlížím na člověka jako na potenciálního partnera, tak nedělám mezi pohlavími žádné výrazné rozdíly. Ten největší problém - jak vnitřní, tak konverzační - tkví v tom, že na současnost se dá odkazovat tvojí novou identitou, ale na minulost nikoliv.


Což vede k zajímavému dilematu a docela by mě zajímalo, jak kdo z těch, kdo podobnou změnou prošli, tohle řeší. Z vašich projevů jak tady tak v realitě totiž čiší zjevná snaha se od svého minulého já co nejvíce oprostit (třeba vynucením určitého typu chování, založeného patrně na tom jak se muži obvykle k ženám chovají - možná proto, že jim to pomůže při nadcházející proměně), ale třeba je to jen můj dojem. Podle mě by bylo docela vhodné říct, jak si myslíte, že by ostatní měli na minulost odkazovat. Trochu konkrétněji:

1) Když se mluví o minulosti, používat který rod? Protože ač chcete, nebo ne, tak v té době jste prostě byli jiného pohlaví a některé popisované věci jsou s tím neoddělitelně spjaty. Minulost se nedá a ani nemá redefinovat. Těžko řešitelný slovní bordel vzniká hlavně ve chvíli, kdy jde o prolnutí přítomnosti a minulosti.

2) Jak změníte svou osobnost? Stane se z vás kompletně někdo jiný, nebo si některou část ponecháváte? Pohřbíte svou bývalou osobnost a vytvoříte si novou? Tohle je docela zásadní věc pro přístup ostatních lidí k vám (a ostatně i k vám samotným). Hodně by pomohlo tohle dát nějakým způsobem najevo, protože jinak je to jen živné podhoubí pro nepříjemné problémy.

Není tak ani o názorech, jako spíš o očekávání. Docela by se hodilo vědět, co (třeba i na fáze, protože nejde o lusknutí prsty) od okolí očekáváš (resp. očekáváte - je to i otázka na ostatní, kteří s tím nejspíš už zkušenost mají), anžto osobně o tom nemám tucha. Respektive mám o tom jistou představu, ale než ji budu brát nějak vážněji v úvahu, rád bych věděl, jak to vidíš ty/vidíte vy - imho je to lepší, než pak řešit problémy vzniklé nedorozuměním.