19.01.2016, 22:59
Příběh je hezký. Asi proto je to tak populární. Děcka se poprvé setkaly s oldschool RPG, ale ten důraz na replayabilitu, se mi zdá, nějak padá na trochu neúrodnou půdu. Změní se pár dialogů, jedna lokace se otevře, dvě jiné se zavřou... to je všechno fajn, ale co to všechno mezi? Ve zmiňovaném Stanley Parable je docela zajímavé okolní prostředí a vypravěč žvaní prakticky neustále, takže i když člověk prochází stejný úsek poněkolikáté, nenudí se... tak moc. Zatímco tady je prostor mezi nějakým progressem vcelku řídce vyplněný hodně jednotvárnými a repetitivními mechanikami. A pár překvapivých momentů ve stylu "máš pocit, jako bys tím už někdy prošel" to tak úplně nezachrání. Možná, kdyby aspoň to zpracování nebylo tak minimalistické, zabavilo by to, ale opravdu si můžu jen dost těžko představit, jak někdo popáté tráví ty dvě-tři hodiny zíráním na ty samé tři sprity. To už je trochu masochismus 
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
Se stim smiřte
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
Se stim smiřte