22.06.2016, 00:32
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 22.06.2016, 00:57 uživatelem Ajdrianpony. Edited 4 times in total.)
Dobrovolně se hlásím ke skupině " fanatických Clopperů " 
Poníci pro mne už nejsou zdaleka jen postavičky ze seriálu a Bronies komunitu samotnou považuji pouze za obyčejné fanoušky, kteří necítí nějáké vyjímečné city k samotným poníkům a jejich světu a proto jsou schopni spojovat svět poníků s realitou ( jde to vidět ve většině brony tvorby ) a nedokáží si přiznat možnost, že může někde existovat svět, který je absolutně odlišný než je ten náš a kde věci, které nám přijdou běžné a normální ( zabíjení, utrpení, a jiné ) prostě nejsou. Tito lidé jsou většinou přesvědčení, že se jedná jen o seriál, kde tyto věci nejsou jen pro to, že se jedná o seriál pro malé děti.
Kdybych měl popsat příklad, tak bych asi uvedl lidi, kteří uvažovali o strojích budoucnosti. Možná měli představu toho, co by tyto věci měly dělat ale vůbec si nedokázali ani představit, jak to má vypadat a tak prostě zpodobňovali věci budoucnosti na základě jejich současnosti ale přitom sami snad ani nikdy nevěřili, že to bude někdy existovat.
příklad :
https://www.youtube.com/watch?v=42aUCl_YPso
Lidé, Bronies, si neumí představit, že by někde, na nějáké jiné planetě mohlo existovat opravdu štěstí, radost a vláda dobra, protože oni sami to nikdy nezažili a je to pro ně jenom pohádka jako třeba My Little Pony svět. Bronies si ho představují ale pořád se ho snaží přirovnávat k našemu světu, protože nejsou schopni ho vidět jinak, samostatně. Jednoduše řečeno, na něj nevěří.
Já na ten svět věřím. Věřím, že někde může existovat a díky my little pony mám i představu toho, jak by ten svět vypadal. Možná se tam nikdy nepodívám, stejně jako ti lidé co snili o vynálezech budoucnosti je nikdy nespatřili, ale vím, věřím že existují, vkládám v tento svět své naděje a myšlenka na něj mi dává sílu a radost.
Opravdu by se to dalo přirovnat k víře v boha, nikdo ho nikdy neviděl ale přesto lidé věří že existuje a návštěva svatostánků jim dodává klid a naději, kterou každý z nás zoufale potřebuje. Každý potřebuje nějákou naději, něco, o co se může opřít v dobách nejtěžších a já myslím že vira v reálnou existenci takového světa jako je Equestrie v té nejčistší a realitou neposkvrněné formě je dobrou motivací k radosti a nadějím, že bychom se tam přeci jen někdy za život měli šanci dostat.
Já osobně se za "Bronyho" nepovažuji i když se jako jeden z nich často prezentuji na veřejnosti a jsem zde na foru. Seriál My little pony miluji, ale z jiných důvodů ( ty jsem zmínil ve slohovce výše ). V poslední době se mi ale zdá, že se do seriálu stále více a více vkrádají myšlenky samotné komunity a už to není tak " sluníčkovské" jako to bývalo, dalo by se říci, že svět Equestrie potemněl a vkrádá se do něj stále více reálných prvků. To je ostatně důvod, proč ačkoli miluji Equestrii a poníky, seriál nesleduji již tak často a spíše se uzavírám do sítí vlastních představ tohoto světa, které jsou základy seriálu pouze inspirovány.
Poníci pro mne už nejsou zdaleka jen postavičky ze seriálu a Bronies komunitu samotnou považuji pouze za obyčejné fanoušky, kteří necítí nějáké vyjímečné city k samotným poníkům a jejich světu a proto jsou schopni spojovat svět poníků s realitou ( jde to vidět ve většině brony tvorby ) a nedokáží si přiznat možnost, že může někde existovat svět, který je absolutně odlišný než je ten náš a kde věci, které nám přijdou běžné a normální ( zabíjení, utrpení, a jiné ) prostě nejsou. Tito lidé jsou většinou přesvědčení, že se jedná jen o seriál, kde tyto věci nejsou jen pro to, že se jedná o seriál pro malé děti.
Kdybych měl popsat příklad, tak bych asi uvedl lidi, kteří uvažovali o strojích budoucnosti. Možná měli představu toho, co by tyto věci měly dělat ale vůbec si nedokázali ani představit, jak to má vypadat a tak prostě zpodobňovali věci budoucnosti na základě jejich současnosti ale přitom sami snad ani nikdy nevěřili, že to bude někdy existovat.
příklad :
https://www.youtube.com/watch?v=42aUCl_YPso
Lidé, Bronies, si neumí představit, že by někde, na nějáké jiné planetě mohlo existovat opravdu štěstí, radost a vláda dobra, protože oni sami to nikdy nezažili a je to pro ně jenom pohádka jako třeba My Little Pony svět. Bronies si ho představují ale pořád se ho snaží přirovnávat k našemu světu, protože nejsou schopni ho vidět jinak, samostatně. Jednoduše řečeno, na něj nevěří.
Já na ten svět věřím. Věřím, že někde může existovat a díky my little pony mám i představu toho, jak by ten svět vypadal. Možná se tam nikdy nepodívám, stejně jako ti lidé co snili o vynálezech budoucnosti je nikdy nespatřili, ale vím, věřím že existují, vkládám v tento svět své naděje a myšlenka na něj mi dává sílu a radost.
Opravdu by se to dalo přirovnat k víře v boha, nikdo ho nikdy neviděl ale přesto lidé věří že existuje a návštěva svatostánků jim dodává klid a naději, kterou každý z nás zoufale potřebuje. Každý potřebuje nějákou naději, něco, o co se může opřít v dobách nejtěžších a já myslím že vira v reálnou existenci takového světa jako je Equestrie v té nejčistší a realitou neposkvrněné formě je dobrou motivací k radosti a nadějím, že bychom se tam přeci jen někdy za život měli šanci dostat.
Já osobně se za "Bronyho" nepovažuji i když se jako jeden z nich často prezentuji na veřejnosti a jsem zde na foru. Seriál My little pony miluji, ale z jiných důvodů ( ty jsem zmínil ve slohovce výše ). V poslední době se mi ale zdá, že se do seriálu stále více a více vkrádají myšlenky samotné komunity a už to není tak " sluníčkovské" jako to bývalo, dalo by se říci, že svět Equestrie potemněl a vkrádá se do něj stále více reálných prvků. To je ostatně důvod, proč ačkoli miluji Equestrii a poníky, seriál nesleduji již tak často a spíše se uzavírám do sítí vlastních představ tohoto světa, které jsou základy seriálu pouze inspirovány.
Člen řádu Equestrijských rytířů.
Ve svitu měsíce klaním se tobě mocná Luno, jež chráníš náš spánek a klid.
S příchodem prvních paprsků slunce klaním se tobě mocná Celestie. Nechť teplé paprsky slunce prosvětlují naši cestu životem.
Ve svitu měsíce klaním se tobě mocná Luno, jež chráníš náš spánek a klid.
S příchodem prvních paprsků slunce klaním se tobě mocná Celestie. Nechť teplé paprsky slunce prosvětlují naši cestu životem.