Poems of Moon

[DrakeDamage]

Čas radosti

Mysl je temná se svíčkou ve středu
oheň plápolá, pod ním taje srdce z ledu
úsměv falešný v pravý se mění,
ráda mám noc a o Luně snění.

Vidím paprsky měsíčné a první vločky sněhu
V objetí hřevivém cítím lásky něhu.
Beze strachu a s klidem v duši
objímám plnou emocí sněho-bílou růži.

Vzpomínám na časy, kdy sama jsem byla
a věřila, že tak by jsem žíti chtěla.
Jak naivní srdce mladé, když nevidí budoucna jas
Přes černý závoj nevnímá letitý stříbrný vlas.

Neztrácej úsměv a nech své srdce láskou plát
radost ať ti duši naplní, pak není čeho se bát.
Paprsky stříbrné z měsíčního svitu
první a poslední z prvotního citu.

V bílé místnosti na stole malý stromek sedí
kolem jsou ozdoby a na vrchu usazeno jmelí
v ozdobách vánoce minulé lze zřít
jen lehký pohled do vzpomínek tě může vzít

Jmelí s červenou mašlí a zvonkem po straně
místnost naplní vůni, ač je sotva do dlaně
připomínka, že vánoční čas je pořád kolem nás
a ač občas jsou časy temné, jsem ráda že mám vás

Bronies já znám a jsem ráda že tak
poník jako symbol, ten přátelství znak.
Nový rok příjde s novou serie, už se těším co tam najdem
tak doufám, že máte hezké vánoce a štastný nový rok vám všem.