cypoviny, ne asi !?

[Hwězda]

Co mě vede k tomu takhle psát? Víš, že já ani nevím? Múze nezavelíš, múza ti vždy bude diktovat, co máš psát, ať chceš, nebo ne. Má kreativita se holt vyjadřuje přes temnější stránky v životě. Taky mám za sebou trochu temnější historii, o které se teď nebudu vyjadřovat–její náznaky si kdokoliv může přečíst v Niterném chaosu.

Ale možná vím, proč píšu, tak jak píšu. Su člověk hodně založený na pocitech/náladách. Když se cítím emočně na dně, tak ze mě většinou něco vypadne. A zároveň, když se cítím emočně na výši, tak ze mě (sice málokdy, ale přeci jen) taky něco vypadne. Ale pokaždé, když napíšu báseň z popudu nějakého veselého pocitu a nechám si ju uležet, tak mi po uležení v hlavě nepřijde "opravdová". Když si čtu takovou odleželou báseň, tak si připadám, jako bysem to nepsal já, ale někdo jiný. Nutno dodat, že mám jen málo takových veselých, které přežily. Kdežto melancholické básně mi připadají opravdové vždycky, nevím ani proč. Psaní lyriky mi prostě pomáhá se vypořádat s jakýmikoli pocity, které můžou vzniknout. Moja tvorba pomáhá i jiným lidem, než mně, např. jednomu kámošovi pomohla se vypořádat s menší depkou (nic vážného), kterou měl díky škole. Věřím, že takto paradoxně pomůže ulevit na duši mnoha lidem tady na fóru.