cypoviny, ne asi !?

[Hwězda]

Tak a je to tu. Po téměř měsícu, kdy mě múza opustila, se ta mrška probouzí. Začínám zase psát. A jedním z výtvorů, které sem teď dodělal, je aji báseň o letošním karaoke! Neprošla sice procesem uležení, ale podle mého ani nepotřebuje uležet. Vzhledem k tomu, že mám pocity z této události stejně silné, jako před těma cca dvěma týdnama, tak to prostě nepotřebuje. Můj zakládající příspěvek je zároveň aji editován.

Moji malí broníci

slyším ze všech směrů, že jste úchyláci
které pedofilní touha brzo skácí
avšak tyto dva dny plné láskoštěstí
daly těmto křivdám pěkně ťafku pěstí

strahovské pípy se točí jak o závod
který prohrávají s šutrovýma játrama
některých z vás
hluk, zábava, fotbálky
jsou jen předzvěstí ztřejšího veselí

válíme si to tak noční Prahou
mám menší Motol v kebuli
moje poníková lásko
zítra tě konečně spatřím nahou

po tříhodinové návštěvě princezny Luny
se zádama jako pravítko
vyrážím trochu dřív
pomoct s chystáním sálu

a je to tu! bavte se!
chytlavé chyby chytají Jamise za jazyk
aneb vítejte na letošním pátém koraoke!

harém obrázků po zdech
mě rychle přesvědčuje
si koupit pár plakátů
čučím na ně a popíjím sajdra
už jsem ztracen v bronymíru

během vánoční nadílky
se z Tadysa nachvíli stává
monoponistický kapitalista
v rockbandu si zas jedeme metaly
zatímco hned vedle na džubítu
řádí HungZovy hbité prsty

večer se nám chýlí ke konci
a během výkřiků jako „Varle!“
„Drž hubu!“, „Gejjjiiii!“
anebo „Jamis je bůh!“
se naše držky stávají pouhýma pixelama

za zvuků závěrečného zpěvu
mi vháníte slzy do očí
nejsou to však slzy smutku,
které běžně brečím
–pláču duhovou radost
řvu euforickým štěstím

jste zlatí, milí
jste kýmkoli jiným
než pedofily

vězte, že v mém srdíčku
bude pro vás vždycky místo
moji malí broníci