14.03.2017, 01:34
2. Sblížení
Celestie hlasitě polkla a horký vonící čaj jí sklouzl krkem až do žaludku, kde příjemně hřál. Dívala se oknem na vzdálenou siluetu Canterlotu.
Prostě musím přijít na jiné myšlenky. Po těch tisících letech starostí o celou Equestrii má každý nárok na drobné vladařské zešílení. Chce to jen trošku relaxace.
"Ten čaj se ti neobyčejně povedl, Twilight. Je příjemné občas strávit odpoledne jen takhle ve dvou, když nás nikdo nevyrušuje."
Dokonce i Spike dnes opustil stromovou knihovnu. Aby ne, když ho Celestie nechala doručit dopis z azbestového papíru a on musel do zámku po svých.
"Dovol mi, abych ti také nalila," nabídla se princezna a nechala dolevitovat konvici nad jednorožčin šálek.
Dvořanům už začíná připadat zvláštní, jak poslední dobou zanedbávám své žačky. Nejvyšší čas to napravit.
Konvice sebou cukla a sprška čaje se rozstříkla všude kolem. Twilight vyjekla, jak na její bříško dopadly kapky žhavého nápoje.
"Jejda," poděsila se princezna tak přehnaně, že i nejprkenější člen Ponyvillských ochotníků by zněl autentičtěji. "Každé kapky takto skvostného čaje by byla strašlivá škoda. Hned to spravím."
Na to přiblížila tlamičku k jednorožčině kůži a kapky jednu po druhé nasávala. Měla určitý záměr a aby si byla jistá, zkontrolovala pohledem Twilightinu tvář. Okamžitě se zarazila. Zářil na ní nemožně široký úsměv.
To snad musela pochytit od Pinkie. V očích má ale opravdové nadšení. Neměla jsem se nechat překvapit. Že je Twilight trochu zvláštní jsem přece vždycky věděla.
"Je čas pro trochu lenošení -- pojďme se rozvalit do polštářů," zavelela Celestie a usadila se do kouta vybaveného pro pohodlné čtení lehčí literatury. Twilight přiskákala za ní a než dopadla mezi polštáře, stačila něco schovat za zády.
Má pro mě překvapení? I s mými tisíciletými zkušenostmi nedokážu tuhle klistničku odhadnout. Nakonec, to je dobře.
Otočila se na Twilight: "Mohla bych tě požádat o laskavost? Po tom posedávání jsem celá zmuchlaná a potřebovala bych probrat peří, ujala by ses toho?"
Twilight zakývala hlavou. Pak zanořila své rty do opeření princezniných křídel a pírko po pírku narovnávala do pozic vhodných k letu. Byla trochu zbrklá, ale rozhodně jí nechyběla snaha. Bylo to svým způsobem roztomilé. Celestie konečně cítila, jak z její hlavy začínají mizet myšlenky na cokoli mimo zdi tohoto pokoje.
Byla si jistá, že teď už ji téměř nic nedělí od okamžiku, kdy celý okolní svět přestane existovat a ona bude konečně vysvobozena ze svého zakletí, a tak zašeptala: "Teď použij jazyk, na takovouhle práci je nejcitlivější."
Ozvalo se šustění papíru.
...
"Twilight. Ty si píšeš poznámky."
Celestie hlasitě polkla a horký vonící čaj jí sklouzl krkem až do žaludku, kde příjemně hřál. Dívala se oknem na vzdálenou siluetu Canterlotu.
Prostě musím přijít na jiné myšlenky. Po těch tisících letech starostí o celou Equestrii má každý nárok na drobné vladařské zešílení. Chce to jen trošku relaxace.
"Ten čaj se ti neobyčejně povedl, Twilight. Je příjemné občas strávit odpoledne jen takhle ve dvou, když nás nikdo nevyrušuje."
Dokonce i Spike dnes opustil stromovou knihovnu. Aby ne, když ho Celestie nechala doručit dopis z azbestového papíru a on musel do zámku po svých.
"Dovol mi, abych ti také nalila," nabídla se princezna a nechala dolevitovat konvici nad jednorožčin šálek.
Dvořanům už začíná připadat zvláštní, jak poslední dobou zanedbávám své žačky. Nejvyšší čas to napravit.
Konvice sebou cukla a sprška čaje se rozstříkla všude kolem. Twilight vyjekla, jak na její bříško dopadly kapky žhavého nápoje.
"Jejda," poděsila se princezna tak přehnaně, že i nejprkenější člen Ponyvillských ochotníků by zněl autentičtěji. "Každé kapky takto skvostného čaje by byla strašlivá škoda. Hned to spravím."
Na to přiblížila tlamičku k jednorožčině kůži a kapky jednu po druhé nasávala. Měla určitý záměr a aby si byla jistá, zkontrolovala pohledem Twilightinu tvář. Okamžitě se zarazila. Zářil na ní nemožně široký úsměv.
To snad musela pochytit od Pinkie. V očích má ale opravdové nadšení. Neměla jsem se nechat překvapit. Že je Twilight trochu zvláštní jsem přece vždycky věděla.
"Je čas pro trochu lenošení -- pojďme se rozvalit do polštářů," zavelela Celestie a usadila se do kouta vybaveného pro pohodlné čtení lehčí literatury. Twilight přiskákala za ní a než dopadla mezi polštáře, stačila něco schovat za zády.
Má pro mě překvapení? I s mými tisíciletými zkušenostmi nedokážu tuhle klistničku odhadnout. Nakonec, to je dobře.
Otočila se na Twilight: "Mohla bych tě požádat o laskavost? Po tom posedávání jsem celá zmuchlaná a potřebovala bych probrat peří, ujala by ses toho?"
Twilight zakývala hlavou. Pak zanořila své rty do opeření princezniných křídel a pírko po pírku narovnávala do pozic vhodných k letu. Byla trochu zbrklá, ale rozhodně jí nechyběla snaha. Bylo to svým způsobem roztomilé. Celestie konečně cítila, jak z její hlavy začínají mizet myšlenky na cokoli mimo zdi tohoto pokoje.
Byla si jistá, že teď už ji téměř nic nedělí od okamžiku, kdy celý okolní svět přestane existovat a ona bude konečně vysvobozena ze svého zakletí, a tak zašeptala: "Teď použij jazyk, na takovouhle práci je nejcitlivější."
Ozvalo se šustění papíru.
...
"Twilight. Ty si píšeš poznámky."
drunken mantis grabs your ass