11.05.2017, 21:04
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13.05.2017, 22:38 uživatelem Hwězda. Edited 2 times in total.)
Zdravím tě. Tato kritika není psaná se smyslem tě zničit, to by totiž vypadala jinak. Mám za cíl pozvednout tě jako autorku a pohnat tě k tomu, aby ses v psaní zlepšila. Tak to ostatně dělám u každého autora a autorky, které mám aspoň trochu načtené.
Na začátečníka máš ode mě pochvalu, jelikož neděláš moc začátečníckých chyb, text vypadá aspoň trošku k světu. Máš tam odstavce, akorát by se hodilo je vymezit ještě víc odsazením prvního řádku (a ještě, prosím, zarovnej celý text do bloku, namísto pouhého zarovnání vlevo). Když promlouvá nová postava, její přímá řeč je na novém řádku, což mnoho začátečníků nedělá. A text je převážně bez chyb, a když už tam nějaké jsou, tak ničemu nevadí. V tomto ohledu procvič zajméno já a jeho skloňování, protože se v 3. a 6. pádu píše mně...ke mně, o mně. A taktéž si procvič psaní přímé řeči, např. uvozovací věta na začátku je následována dvojtečkou a pak přímou řečí. Více k tomu viz tento odkaz: jak psát přímou řeč. Rozhodni se, zda-li chceš skloňovat cizí jména. V první kapitole máš napsané "ke středu Ponyville" a v druhé zas toto jméno skloňuješ "za Ponyvillem"
Jo a ještě: dej si pozor na dodržení času. Povídka je psaná v minulém čase, ale v jednom místě (možná jich je víc, ale nezachytil jsem je) máš přítomný čas: "Ice jen uraženě frkne a začne kopat..." To trošku působí jako pěst na oko v moři minulého času.
Od formy přeskočím k obsahu. Začátek je hodně složitý na orientaci, pokud jsem napočítal dobře, tak tam máš šest postav přičemž důležité pro celý příběh jsou snad tři či čtyři (Midnight, Night, Ice a snad ještě Misty). A tomu složitému začátku nepomáhá ani způsob, jakým sis zvolila uvést celý příběh, tzn. vržením čtenářstva do děje a nechat jej číst dialogy mezi postavami. Obecně je lepší uvést příběh málo postavami a další pak v průběhu dopisovat (např. Ice, Night a Midnight můžou ostatní potkat při cestě za pokladem)
Do začátků ti doporučuju nemíchat lyriku dovnitř epiky. Já si na toto např. troufl poprvé až po cca šest letech psaní. Pro začátek piš buď čistě lyricky, nebo čistě epicky, protože ta báseň uvnitř první kapitoly je, s prominutím, hrozná. Postrádá jakýkoli rytmus, rýmy jsou klišovité typu "nebe-tebe" a vůbec, chybí mi tam další básnický vercajk jako metafory a jiné. Možná je toto tvůj autorský záměr, tedy poukázat na fakt, že Ice neumí psát básně, případně je začíná psát. Ale i toto se dá udělat lepším způsobem, než jakým to provádíš momentálně. Např. její první sloka by mohla vypadat takto:
Takovýmto způsobem poukazuješ na fakt, že Ice neumí psát básně díky klišovitému rýmu "nebe-tebe", ale zároveň se dá díky lepšímu rytmu číst.
Generálně existují dva druhy povídek. První druh je takový "klasický", tedy s dějem, nějakou zápletkou a rozuzlením. Druhý je takový "jinačí", ten se zakládá spíš na symbolice, filozofii, myšlenkách, atd. Je jasné, že tvá povídka je prvního druhu. U tohoto druhu je důležité, aby držela člověka při čtení, většinou nějakou akcí, napětím, nebo třeba taky humornou scénou. Nicméně v momentální formě mi přijde tvá povídka taková nezáživná. Nemá akci. Nemá napětí. A jen slabou zápletku. Prostě je potřeba něco, co by mě drželo při čtení, ale to tu bohužel nenacházím. Aspoň tak to cítím. Já vím, že toto je takový vhled do života postav a navíc romance k tomu, takže se napětí/akce dělá trošku hůř, ale i takovéto téma se dá zpracovat akčnějším, nenudným stylem. Nevím, kolik kapitol ještě plánuješ, ale z těchto dvou mám pocit, že tohle by byla skvělá "jednorázovka", tedy povídka kratšího rozsahu bez kapitol, do maximálně 10-15 stran. Možná by se hodilo vypustit pár odstavců, zbylé nějak předělat, ale které konkrétně, to už nevím. Nebo přidat nějakou vtipnou scénu, která člověka dostane do kolen. Fakt nevím. Prostě zapoj kreativní myšlení a při psaní se ptej na dvě otázky: "Dá se tato část vypustit, nebo je naopak důležitá pro příběh/postavy/svět? A pokud se nedá vypustit, dá se nějak zeditovat, aby z ní měl potencionální čtenář lepší pocit, nebo se na ní už nic moc nedá měnit?"
Jo a ještě poslední věc...Cituju tě: "zkouším psát, tak mi to snad půjde a snad se to bude líbit." Nesmíš doufat, že se to bude líbit někomu jinému. Líbit se to musí hlavně tobě. Musíš psát hlavně pro sebe. Jestli se to potom bude líbit druhým, tak to už jen taková třešnička na dortu.
Na začátečníka máš ode mě pochvalu, jelikož neděláš moc začátečníckých chyb, text vypadá aspoň trošku k světu. Máš tam odstavce, akorát by se hodilo je vymezit ještě víc odsazením prvního řádku (a ještě, prosím, zarovnej celý text do bloku, namísto pouhého zarovnání vlevo). Když promlouvá nová postava, její přímá řeč je na novém řádku, což mnoho začátečníků nedělá. A text je převážně bez chyb, a když už tam nějaké jsou, tak ničemu nevadí. V tomto ohledu procvič zajméno já a jeho skloňování, protože se v 3. a 6. pádu píše mně...ke mně, o mně. A taktéž si procvič psaní přímé řeči, např. uvozovací věta na začátku je následována dvojtečkou a pak přímou řečí. Více k tomu viz tento odkaz: jak psát přímou řeč. Rozhodni se, zda-li chceš skloňovat cizí jména. V první kapitole máš napsané "ke středu Ponyville" a v druhé zas toto jméno skloňuješ "za Ponyvillem"
Jo a ještě: dej si pozor na dodržení času. Povídka je psaná v minulém čase, ale v jednom místě (možná jich je víc, ale nezachytil jsem je) máš přítomný čas: "Ice jen uraženě frkne a začne kopat..." To trošku působí jako pěst na oko v moři minulého času.
Od formy přeskočím k obsahu. Začátek je hodně složitý na orientaci, pokud jsem napočítal dobře, tak tam máš šest postav přičemž důležité pro celý příběh jsou snad tři či čtyři (Midnight, Night, Ice a snad ještě Misty). A tomu složitému začátku nepomáhá ani způsob, jakým sis zvolila uvést celý příběh, tzn. vržením čtenářstva do děje a nechat jej číst dialogy mezi postavami. Obecně je lepší uvést příběh málo postavami a další pak v průběhu dopisovat (např. Ice, Night a Midnight můžou ostatní potkat při cestě za pokladem)
Do začátků ti doporučuju nemíchat lyriku dovnitř epiky. Já si na toto např. troufl poprvé až po cca šest letech psaní. Pro začátek piš buď čistě lyricky, nebo čistě epicky, protože ta báseň uvnitř první kapitoly je, s prominutím, hrozná. Postrádá jakýkoli rytmus, rýmy jsou klišovité typu "nebe-tebe" a vůbec, chybí mi tam další básnický vercajk jako metafory a jiné. Možná je toto tvůj autorský záměr, tedy poukázat na fakt, že Ice neumí psát básně, případně je začíná psát. Ale i toto se dá udělat lepším způsobem, než jakým to provádíš momentálně. Např. její první sloka by mohla vypadat takto:
Generálně existují dva druhy povídek. První druh je takový "klasický", tedy s dějem, nějakou zápletkou a rozuzlením. Druhý je takový "jinačí", ten se zakládá spíš na symbolice, filozofii, myšlenkách, atd. Je jasné, že tvá povídka je prvního druhu. U tohoto druhu je důležité, aby držela člověka při čtení, většinou nějakou akcí, napětím, nebo třeba taky humornou scénou. Nicméně v momentální formě mi přijde tvá povídka taková nezáživná. Nemá akci. Nemá napětí. A jen slabou zápletku. Prostě je potřeba něco, co by mě drželo při čtení, ale to tu bohužel nenacházím. Aspoň tak to cítím. Já vím, že toto je takový vhled do života postav a navíc romance k tomu, takže se napětí/akce dělá trošku hůř, ale i takovéto téma se dá zpracovat akčnějším, nenudným stylem. Nevím, kolik kapitol ještě plánuješ, ale z těchto dvou mám pocit, že tohle by byla skvělá "jednorázovka", tedy povídka kratšího rozsahu bez kapitol, do maximálně 10-15 stran. Možná by se hodilo vypustit pár odstavců, zbylé nějak předělat, ale které konkrétně, to už nevím. Nebo přidat nějakou vtipnou scénu, která člověka dostane do kolen. Fakt nevím. Prostě zapoj kreativní myšlení a při psaní se ptej na dvě otázky: "Dá se tato část vypustit, nebo je naopak důležitá pro příběh/postavy/svět? A pokud se nedá vypustit, dá se nějak zeditovat, aby z ní měl potencionální čtenář lepší pocit, nebo se na ní už nic moc nedá měnit?"
Jo a ještě poslední věc...Cituju tě: "zkouším psát, tak mi to snad půjde a snad se to bude líbit." Nesmíš doufat, že se to bude líbit někomu jinému. Líbit se to musí hlavně tobě. Musíš psát hlavně pro sebe. Jestli se to potom bude líbit druhým, tak to už jen taková třešnička na dortu.
