05.09.2017, 12:45
Není tu podobné vlákno na fóru, aspoň co jsem hledal. To jsem snad jediný, koho zajímá filozofie? Doufám, že ne, alespoň ne na tomto fóru. 
Aniž bysem tu nějak okecával, co to filozofie je (to přece každý ví), tak začnu něco o mém pohledu na filozofii (v kostce). Zajímám se o cokoli filozofického. Aji když s tím autorem/autorkou nesouhlasím, tak se přesto cítím obohacený o nový názor na svět. A o tom filozofie dle mého je, obohacovat se duševně. Nemám ani moc oblíbené autory, ale hodně souhlasím s nihilizmem. A taky trošku absourdizmem. V tomto ohledu bysem si chtěl někdy Alberta Camuse. A na mém listě jsou ještě Max Stirner a Michel Foucault (kdo ví, na koho narazím ještě). Hlavně jsem se díky filozofii naučil kriticky přemýšlet, což je dneska velmi užitečná vlastnosti.
A jak to máte vy? Jak jste se dostali k filozofii? Jaký je váš oblíbený filozof či filozofka? A naopak, koho ve filozofii nesnesete? Jaká filozofická myšlenka vás nejvíce zaujala? Kterému směru holdujete? Filozofujete nad nesmrtelností chrousta? A tak dál...
Kdyby vám nestačily, tak nasadím jednu otázku, která by snad mohla rozvinout nějakou debatu. A protože se zajímám o egoizmus (tedy názor, že jednotlivci konají jen čistě ve svém sobeckém zájmu/v zájmu ega), tak mi sedne do noty. Je vůbec možné se chovat nesobecky? Existuje vůbec altruistické chování, tedy takové, které klade ostatní lidi před sebe sama? Je vůbec možné se chovat nesobecky i v takových případech, kdy z toho daný člověk a jeho ego nemůže absolutně nic vytěžit/získat? Jinými slovy: stojí za vším lidských chováním a jednáním čistě sobectví a vlastní já?
Uvedu to na pár příkladech.
1) Vemte si skupinu vojáků. Poblíž jednoho z nich spadne nepřátelský granát. Místo toho, aby ten voják utekl, zachránil si vlastní život (zatímco ostatní by buď zemřeli nebo byli zraněni šrapnely), tak skočí celým tělem na granát, obětuje svůj život a zachrání tak životy svých spolubojovníků. V očích mnohých je toto jednání čistě altruistické, není za ním sobectví či potřeba z toho něco získat. Ale já se naopak ptám: nechová se tento voják naopak čistě sobecky? Aniž by si to uvědomoval, tak ho k takovémuto chování může vést čistě sobecká pohnutka, např. aby byl opěvován jako hrdina v mnohých písničkách. Nebo aby se naopak vyhnul přibližující se nepřátelské armádě, o které je známo, že pomalu mučí a pak zabíjí nepřátele (v tomto ohledu je rychlá smrt lepší pro ego než pomalá smrt mučením). Nebo už ho prostě a jednoduše nebavila válka, nebavilo ho bojovat a namísto dezerce z armády (čin považovaný za ponížení a potupu) si vybral hrdinskou smrt (čin považovaný za honosný).
2) Představte si, že jste vedoucími tábora někde v přírodě. S dětmi na stezce odvahy potkáte medvědí matku s mláďaty. Ta si samozřejmě myslí, že mláďata jsou v ohrožení a začne je bránit tím, že zaútočí. Na výběr jsou dvě možnosti. Buď můžete jako vedoucí tábora utéct, nechat děti napospas a zachránit si holý život. Nebo dětem říct, ať vezmou nohy na ramena, zatímco vy hrdě půjdete proti matce a upoutáte její pozornost na sebe. Zachránite sice život mnoha dětem, ale obětujete svůj. Je toto opět altruistické jednání, či za ním stojí čistě sobecké/egoistické pohnutky? Např. (opět) stát se opěvovaným hrdinou, nebo vás prostě bavilo pracovat s dětmi a vaše ego je během proti medvědici naplňováno, protože vidí, že děti na vás budou vzpomínat a budou k vám vzhlížet jako ke vzoru. Nebo něco podobného.
3) Nemusíme být tak drastičtí. Stačí úplně jednoduchý příklad. Jdete na ulici a bezdomovec vás požádá o nějaký drobák. Pomůžete druhému člověkovi, musí to být altruistický čin, že? Ale co když mu pomáháte čistě ze sobeckých pohnutek? Např. dávání peněz chudým a lidem bez domova vás naplňuje pocity štěstí. Nebo se chcete zdržet a pokecat si s ním, protože zrovna jdete do práce, do které se vám zrovna moc nechce. Nebo naopak, jste zvrácení, nesnášíte lidi a chcete přispět bezdomovci na alkohol/cigarety, aby se daný bezdomovec dřív upil k smrti a vaše já ho už nemuselo vidět na ulicích.
Tož co vy a filozofie?
Aniž bysem tu nějak okecával, co to filozofie je (to přece každý ví), tak začnu něco o mém pohledu na filozofii (v kostce). Zajímám se o cokoli filozofického. Aji když s tím autorem/autorkou nesouhlasím, tak se přesto cítím obohacený o nový názor na svět. A o tom filozofie dle mého je, obohacovat se duševně. Nemám ani moc oblíbené autory, ale hodně souhlasím s nihilizmem. A taky trošku absourdizmem. V tomto ohledu bysem si chtěl někdy Alberta Camuse. A na mém listě jsou ještě Max Stirner a Michel Foucault (kdo ví, na koho narazím ještě). Hlavně jsem se díky filozofii naučil kriticky přemýšlet, což je dneska velmi užitečná vlastnosti.
A jak to máte vy? Jak jste se dostali k filozofii? Jaký je váš oblíbený filozof či filozofka? A naopak, koho ve filozofii nesnesete? Jaká filozofická myšlenka vás nejvíce zaujala? Kterému směru holdujete? Filozofujete nad nesmrtelností chrousta? A tak dál...
Kdyby vám nestačily, tak nasadím jednu otázku, která by snad mohla rozvinout nějakou debatu. A protože se zajímám o egoizmus (tedy názor, že jednotlivci konají jen čistě ve svém sobeckém zájmu/v zájmu ega), tak mi sedne do noty. Je vůbec možné se chovat nesobecky? Existuje vůbec altruistické chování, tedy takové, které klade ostatní lidi před sebe sama? Je vůbec možné se chovat nesobecky i v takových případech, kdy z toho daný člověk a jeho ego nemůže absolutně nic vytěžit/získat? Jinými slovy: stojí za vším lidských chováním a jednáním čistě sobectví a vlastní já?
Uvedu to na pár příkladech.1) Vemte si skupinu vojáků. Poblíž jednoho z nich spadne nepřátelský granát. Místo toho, aby ten voják utekl, zachránil si vlastní život (zatímco ostatní by buď zemřeli nebo byli zraněni šrapnely), tak skočí celým tělem na granát, obětuje svůj život a zachrání tak životy svých spolubojovníků. V očích mnohých je toto jednání čistě altruistické, není za ním sobectví či potřeba z toho něco získat. Ale já se naopak ptám: nechová se tento voják naopak čistě sobecky? Aniž by si to uvědomoval, tak ho k takovémuto chování může vést čistě sobecká pohnutka, např. aby byl opěvován jako hrdina v mnohých písničkách. Nebo aby se naopak vyhnul přibližující se nepřátelské armádě, o které je známo, že pomalu mučí a pak zabíjí nepřátele (v tomto ohledu je rychlá smrt lepší pro ego než pomalá smrt mučením). Nebo už ho prostě a jednoduše nebavila válka, nebavilo ho bojovat a namísto dezerce z armády (čin považovaný za ponížení a potupu) si vybral hrdinskou smrt (čin považovaný za honosný).
2) Představte si, že jste vedoucími tábora někde v přírodě. S dětmi na stezce odvahy potkáte medvědí matku s mláďaty. Ta si samozřejmě myslí, že mláďata jsou v ohrožení a začne je bránit tím, že zaútočí. Na výběr jsou dvě možnosti. Buď můžete jako vedoucí tábora utéct, nechat děti napospas a zachránit si holý život. Nebo dětem říct, ať vezmou nohy na ramena, zatímco vy hrdě půjdete proti matce a upoutáte její pozornost na sebe. Zachránite sice život mnoha dětem, ale obětujete svůj. Je toto opět altruistické jednání, či za ním stojí čistě sobecké/egoistické pohnutky? Např. (opět) stát se opěvovaným hrdinou, nebo vás prostě bavilo pracovat s dětmi a vaše ego je během proti medvědici naplňováno, protože vidí, že děti na vás budou vzpomínat a budou k vám vzhlížet jako ke vzoru. Nebo něco podobného.
3) Nemusíme být tak drastičtí. Stačí úplně jednoduchý příklad. Jdete na ulici a bezdomovec vás požádá o nějaký drobák. Pomůžete druhému člověkovi, musí to být altruistický čin, že? Ale co když mu pomáháte čistě ze sobeckých pohnutek? Např. dávání peněz chudým a lidem bez domova vás naplňuje pocity štěstí. Nebo se chcete zdržet a pokecat si s ním, protože zrovna jdete do práce, do které se vám zrovna moc nechce. Nebo naopak, jste zvrácení, nesnášíte lidi a chcete přispět bezdomovci na alkohol/cigarety, aby se daný bezdomovec dřív upil k smrti a vaše já ho už nemuselo vidět na ulicích.
Tož co vy a filozofie?
