14.05.2018, 09:55
V televizi je spousta věcí.
K některým se nemá cenu vyjadřovat, protože jde v lepším případě o zábavu. Ať už jde o Partičku nebo Ordinaci v Růžové zahradě, každý si najdeme to svoje. U spousty zábavných pořadů se dá hodně často vydolovat i nějaké to poučení, ať už jde o Dr.House nebo o různé kriminálky, byť bych nikomu nedoporučoval na základě toho třeba operovat
Ale pak jsou zde další pořady, byť i reality šou, jako Policie v Akci, které jsou často postavené na skutečných událostech (rozhodně nejde o nic méně fake věci než třeba pořad Letecké katastrofy). Já sám si rád při podobných pořadech dumám nad tím, jak by se věci daly řešit jinak či lépe, jak jim předcházet, atd. Mnohdy působí i docela uklidňujícím dojmem.
Pokud tedy budeme věřit, že například pořad Utajený šéf má v sobě víc pravdy, než si někdo myslí (moc nepomáhá, že to je zrovna Blesk http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ser...louvu.html - přitom ten samý deník 10.5. informoval o dalším dílu pořadu jakoby se už nechumelilo), je docela povzbudivá zpráva, když je v dnešní době možné pozorovat podobný přístup šéfů k práci či vlastním zaměstnancům (díl s Toi Toi).
https://www.csfd.cz/film/354831-utajeny-sef/komentare/
Ono totiž lze něco použít i jako protiargument na lidi, kteří tvrdí, že ne každá práce jde robotizovat, třeba zrovna to mytí záchodů. Už vzhledem k naší lidské povaze bude existovat na světě dost lidí, kterým, když toto řeknete, tak když budou mít dost času, začnou vymýšlet různá řešení, jak by se daná práce dala robotizovat (nebo úplně zrušit) ne třeba proto, aby pomohli ostatním lidem, ale aby zrovna vám dokázali, že jste blbec, co nemá o ničem páru a oni jsou géniové.
Už já s maminkou, což nejsme zrovna příklad vědecké části světa, jsme během ToiToi dílu vymysleli asi 10 různých způsobů, jak celou práci předělat, aby tam nebylo potřeba člověka, počínaje od plošiny (na kterou pak skutečně došlo) až po robotické nakládací rameno (které se už dnes používá v továrnách na pásu, takže jestli bude přenášet záchod na korbu nebo nějakou součástku z jednoho pásu na druhý nehraje roli) ve spolupráci s automomním vozidlem
Pokud namítnete, že ne všechny činnosti jdou robotizovat, tak já namítnu, že pokud něco nejde robotizovat, je danná činnost už z principu chybná a je třeba ji přepracovat (a nebo celou zrušit*).
*) Profesi popeláře můžeme nahradit sběrnými vozidly a nebo potrubní poštou, ale profesi politika není třeba nahrazovat ničím, protože nezajišťuje podporu života (a to jak fyzickou, tak kulturní - například zábavu), tudíž je mimo lidskou, kulturními zvyky zatíženou společnost zbytečná (pokud není potřeba k přežití ve světě zvířat, je zbytečná i pro nás - dohodnout se tvorové mohou i bez sprostředkovatelů - kdo by chtěl brojit i proti zábavě: i zvířata se ráda baví, protože inteligentí mozek potřebuje vyžití - jinak přestává správně fungovat: zavřete andulku samotnou do klece a nevšímejte si jí, brzy uhyne, i když jí budete krmit).
Jako příklad mohu uvést (byť to nemusí díky autonomním autům platit) třeba, že "roboti nebudou schopni nahradit řidiče na silnicích".
Tak se nad tím zamysleme: proč by je nemohli nahradit? Je to nejspíš kvůli velkému chaosu, možných proměnných a pravidel, které na silnicích panují. Je řešením tedy nechat tam věčně pracovat lidi? Nikoliv. Nabízí se totiž jiný přístup:
Pokud mají (hypoteticky) roboti problém s řízením auta na silnici, nemají (a to je již prokázané) problém s řízením vlaků na kolejích. Čili, nejjednodušší cesta v tomto ohledu je vybudovat například systém potrubní pošty (stlačený vzduch/elektromagnety), kde je přímá trasa a s odbočkami si počítače snadno poradí. Namítnete, že to bude stát hodně.. zdrojů (na peníze kašleme). No, to možná zpočátku bude. Ale podívejte se na to z dlouhodobého hlediska: myslíte, že neustálé stavění a opravování silnic, výroba a servis vozidel, údržba infrastruktury (značky, semafory, přechody), spotřeba (a těžba) paliva (nebo elektřiny pro samohybné jednotky - tj. na rozdíl od napájení z kolejí nutnost mít baterie nebo články) bude "levnější"?
Potrubní pošta sice také bude vyžadovat určitý servis (může být ale lépe chráněna před působením povětrnostních vlivů), ale nám jde o to osvobodit lidi od práce. A co víc, u kolejí či potrubní cesty lze i servisní práce celkem snadno automatizovat, což, přiznejme si, u dnešních silnic by bylo poněkud komplikovanější (silnice navíc, pokud mluvíme o asfaltu, jsou v podstatě chemie, a té bychom se, alespoň tak jak jí chápeme dnes, měli zbavit - už jen kvůli odpadu, nehodám cisteren, tankerů nebo občas vybuchujícím chemičkám).
Můžeme se podívat do minulosti a podobně prohlásit v době, kdy měl každý svou malou zahrádku, kde rostlo všechno páté přes deváté, že se stroje v zemědělství nikdy nemohou prosadit a ukázat na obrovský kombajn, který by sám byl větší než daná zahrádka. Takový přístup historie spláchla do záchodu. Namísto okecevání, že to nejde, se změnila "pravidla hry".
Místo malých zahrádek s mixem plodin se zavedla obrovská pole s monokulturou, se kterou si těžkopádné stroje už snadno poradily. Netvrdím, že to je dlouhodobě ideální stav, ale jako přechodná fáze to prostě "najednou šlo", a nyní se ony velké stroje pomalu stávají autonomní - nejen, že nahradily většinu lidské práce, ale brzy ji nahradí v této oblasti úplně. Navíc, dnes se díky počítačům a AI zase vracíme do stavu, kdy by si stroje (dnes již roboti) poradily už i s tou namixovanou zahrádkou.
Je třeba si uvědomit, že roboti nejsou zrovna přirozená přírodní věc, takže bychom pro jejich maximální efektivitu měli také zajistit odpovídající podmínky: robotům spíš než neřízené pole vyhovuje skleníková budova, která má pravidelný, jednoduchý tvar a vnitřní kontrolované prostředí, kde se tedy nemusí počítat se všemi možnými problémy (déšť, tornáda, bahno), což značně zjednoduše návrh daných strojů (model vláčku do obýváku má také mnohem jednodušší design než stejný model, který by musel jezdit venku po zahradě včetně zimního období). A když je stroj jednodušší (mohou ho tedy vyrobit a složit jiné stroje místo lidí), je i levnější (myšleno že na jeho výrobu nepotřebujete tolik zdrojů, vyrobíte jich tedy víc) a protože mu nic nehází klacky pod nohy (rozbahněné pole, sníh), bude pracovat s vyšší efektivitou (jízda po kolejnici nebo betonu v pravoúhle orientované hale bude vyšší rychlostí než se hrabat v blátě nebo ve složitých bludištích) a s nižšími náklady (stroj nemusí mít kryty proti dešti, tedy s menší hmotností spotřebuje méně energie, nemusí překonávat odpor zeminy, atd.).
Musíme si uvědomit, že to neplatí jen pro roboty. Například malé děti mohou pomáhat svým rodičům nebo i vykonávat práci dospělých, ale nikdo nečeká, že to budou dělat za stejných podmínek, jako dospělí (už třeba jen kvůli nedostatečné síle či nedostatku vzdělání nebo zkušeností). Chtít po dítěti, aby například pracovalo 8 hodin denně v hlučném prostředí se sbíječkou je nesmysl. Přesto ale máme praxe nebo brigády, a pro děti (mladistvé) platí jiná (mírnější) pravidla. Ale můžeme jít ještě dál.
I pro různé činnosti se přeci přizpůsobují podmínky. Těžko můžete prohlásit, že nejde lepit papírové modely, protože přeci venku prší a mrzne, a tedy by se rozpadly. Každý normální člověk tedy pracuje s papírem doma, kde déšť nehrozí. U robotů a strojů je situace stejná. Musíme si z hlavy vymést podobně omezené uvažování. Nikoliv tvrdit, že něco (za současných podmínek) nejde, ale změnit podmínky tak, aby to šlo. Už jste slyšeli takový čirý nesmysl, aby někdo vybudoval lyžařské středisko na poušti? Vždyť tam přeci není sníh, a i kdyby byl, zákonitě by se rozpustil. Takto uvažují lidé, kteří tvrdí, že lidská práce se nedá nahradit. Naštěstí lidská vynalézavost nezná mezí, a tak máme krytý zasněžený svah u našich arabských kolegů.
A stejně tak můžeme postupovat dál a dál. Co třeba lékařství? Mnohé postupy, jako třeba diagnostika, lze (zatím částečně) nahradit počítači již dnes, ale co třeba operace? Jak vidíte, už máme robotické chirurgy, byť jsou zatím řízeni člověkem. Znamená to, že danou činnost budou muset vykonávat lidé vždy? Nikoliv. Jistě se mnou budete souhlasit, že lidský mozek existuje. A funguje. Tedy, lze napodobit (stejně jako všechno v přírodě, a mnohé naše stroje jsou důkazy, že napodobovat přírodu umíme - nejen např. robotické ryby nebo klokani, ale dokonce i medůza, která plave i ve vzduchu). Lidský mozek je možná nejsložitější věc ve vesmíru (alespoň si to myslíme), ale i ten půjde časem napodobit. Problém je možná v tom, že na náhradě lidských operatérů třeba pracuje jen nedostatek lidí (protože jsou nuceni pracovat jinde - ani kdyby byl každý génius, stát ani žádná firma si nemůže dovolit zaměstnat a zaplatit všechny lidi na světě jako vědce). A třeba se také ukáže, že na autonomního chirurga nebude potřeba ani kompletní lidský mozek, jen o něco složitější algoritmus. Operace člověka není z technického hlediska o tolik jiná než třeba řízení vozidla.
Byl bych opatrný tvrdit o něčem, že není možné. Zvlášť říkat to v dnešní době, pokud se ohlédneme tak 10-20 let zpátky a srovnáme to. A popravdě mne už nenapadá složitější zaměstnání, které je zároveň lidem bez debaty užitečné, než precizní lékařství, u kterého bychom se mohli hádat, že také nejde nahradit roboty. A to ani nezacházím do krajností, kde bych se díval do vzdálené budoucnosti, kdy už možná chirurgie jako taková nebude existovat (pokud dnes dokážeme člověka operovat malou dírkou, zatímco před pár dekádamy jsme museli člověka pomalu rozpitvat, je možné, že pokrok v nanotechnlogii zajistí léčbu malými robůtky přímo v lidském těle).
Už na příkladu společnosti vidíme, že často funguje lépe, když se prvkům v ní nastaví ideální podmínky. Mnoho firem zjistilo, že jejich zaměstnanci pracují lépe, když se vykašlou na přežitky minulé doby, jako je pevná pracovní doba, nutnost docházet vůbec do nějaké kanceláře, a zavedli svým lidem například místnosti pro odpočinek, hru, a nikdo nehlídá kdy a proč se "flákají". Školství také zažívá "revoluci", nejen to alternativní, ale je už nabourávano i to klasické, kdy se hovoří o volnějším režimu, jsou zpochybňovány metody memorování, pevných časových limitů pro hodinu a přestávky, a vůbec časový rozvrh společný pro děti stejného věku.
Na toto všechno se dá přijít i když tzv. sledujete blbosti v bedně.
Právě ona "lidská přirozenost" být věčně s něčím nespokojený je jistá "záruka", že vývoj bude vždy. Pokud bude mít někdo pocit, že se mu žije špatně, bude mít snahu si život zlepšit. I kdyby to mělo být v tom, že sám vymyslí nějaký zlepšovák (jsme přeci národ kutilů, tak bychom to měli znát). A odměna? Tu už přeci dostal - žije se mu lépe.
Je zajímavé, že nikdo nepřemýšlí nad finanční odměnou v běžných situacích, ale cpe ji do všech hypotetických. Když máte hlad, uděláte si jídlo, najíte se, vaše potřeby jsou uspokojeny, jste odměněn. Když se nudíte, koupíte a pustíte si film, vaše potřeby (případně chtíče) jsou uspokojeny, jste odměněn. Asi nikdo normální se v takové chvíli nezačne ptát: kdo mi za moji námahu zaplatí? Vlastně jste to vy, kdo musel zaplatit: jídlo ani film nebyl zadarmo.
Čili jak vidět, za činnosti, které lidi dělají, protože sami něco chtějí, něco potřebují a nebo je to baví, není třeba platit. Je třeba platit lidem jen za to, aby dělali práci, která je nebaví (tedy dělali něco, co nechtějí dělat a pomůže v tom i donucení, kdyby náhodou nechtěli: musíte si chtít vydělat peníze, protože je vám odepřeno jídlo zdarma - to je ta forma "otroctví", o které se neustále mluví*).
*) Jde totiž o to, že každý člověk by měl mít možnost (nikoliv ale povinnost) vykonávat činnost, pro kterou má nadání, která ho baví a naplňuje. Bohužel, ne pro každý talent je na trhu místo. Člověk tedy dnes není otrokem jiného člověka, ale celé společnosti. Ta mu totiž diktuje, co by měl dělat. Když se nepodvolí, je odsouzen buď hladovět a nebo pobírat nižší mzdu, tedy k nižšímu životnímu standardu. Proč by někdo, kdo třeba rád hraje v orchestru, měl pobírat nižší mzdu a tedy se mít hůř, než někdo, kdo prohání čísla na burze nebo bruslí na ledu a střílí puk do branky? Byť pochopitelně, ti lepší berou vyšší mzdu. Ale to znamená, že lidé jsou nuceni soupeřit, a pokud nemáte talent, jste za to potrestáni. Pokud se narodíte slabší (nebo vaši rodiče nemohli nebo nechtěli zajistit váš zdravý vývoj), jste potrestáni nižším příjmem nebo vůbec nižší možností uplatnění. Pokud se rozhodnete dovolit si žít podle svého a nepodvolit se společnosti, jste opět potrestáni (nižším příjmem). Společnost tak vlastně likviduje individualitu člověka. Kdo má tu smůlu, že se nenarodil jako génius a ještě si k tomu dovolil mít rád něco, co nemá ráda většina, a nebude tancovat tak, jak společnost píská ("nás nezajímá, že rád maluješ, my potřebujeme právníky a popeláře"), je potrestán nižší mzdou (trh nemá zájem). Třeba tomu nemusíme říkat otroctví, ale rozhodně nejde o žádnou svobodu (volby). Nemáte svobodu volby, pokud potřebujete jíst, pít, někde bydlet, tj. mít teplo a sucho, a bavit se (jsme sociální bytosti). Ano, až toto všechno bude lidem poskytováno zdarma, pak se můžeme bavit o tom, že účastnit se kapitalistického trhu je plně dobrovolné. Myslíte, že kecám? Dokažte mi, že nemám pravdu. Prosím..
Ale i kdyby snad sledování TV u některých pořadů fungovalo jako lék na starosti, je mnoho dalších, které vás hned vrátí do reality dnešní doby:
(PG-15, byť nevím proč) http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysila...bu-nehradi
OT: docela zajímavá tabulka, jak roztříštěný je náš svět, co se týče hodnocení vhodnosti filmů pro mládež, jako kdyby snad děti v jednom státu byly jiné rasy či co https://en.wikipedia.org/wiki/Motion_pic...ing_system
A pokud jde zprávy, byť na Novinkách? Ať už jde o válku nebo o problémy se suchem, i to jsou projevy dnešní doby, a pokud to v někom vzbudí byť jen trochu kritického myšlení vůči dnešní době, považuji to rozhodně za užitečné:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/irans...Item=46789
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/bourk...cle-detail
Byť třeba lidem vysychají studny, řeky jsou pod 10% normálu, tak zatím ještě občas sprchne (byť to nemusí dokrýt ten deficit)
Zde bych rád upozornil, že nastupující vedra nejsou nevyhnutelná, jak se nám nedávno snažila naznačit jedna televize ve zprávách. Po celém světě existují regiony, které s nedostatkem vody nemají problém, a to kupodivu ani když tam delší dobu neprší. Čím to asi je? Vzhledem k tomu, že nejde o čáry máry, bude to mít logické zdůvodnění, a když se to dá zdůvodnit a poznat, dá se to i napodobit, i kdyby mělo jít o to, že 50% rozlohy státu, kde jsou dnes jen louky, zalesníme různorodými lesy (či pralesy).
V poslední době se například vynořují v TV zprávy, jak vysychají rybníky. Už nestačí do nich jen dodávat kyslík, často je třeba ryby vylovit a přesunout jinam. Co na to říct? Rybáři holt vsadili na špatného koně. Soucit bohužel není s kapitalismem a jeho svatou konkurencí kompatibilní. Bohužel, my z toho musíme mít radost. Čím víc zklamaných, naštvaných, zneuznaných či jinak deprimovaných lidí, tím méně oddaných příznivců systému, který jim tyto problémy způsobuje, i když si to třeba ani nemusí uvědomovat.. bude jednodušší hodit pár vajec na politiky a ať ti se snaží.. a nejspíš selžou. Tenkrát by se možná chtělo říct, že za jejich problémy nemohou jiní lidé (ale jen jakási vágní "příroda"). Ale jak to? Ať je globální oteplování způsobené námi lidmi ve velké míře nebo minimální, co udělala společnost (tedy jiné lidé) pro to, aby daní rybáři (resp. chovatelé ryb) tyto problémy neměli? Asi nic moc, jak vidno. Rozsudek: vinni
Problém je, že toto se nevyřeší hozením dvacetikoruny do nějaké kasičky. Takových lidí i jen v západním světě, kteří potřebují pomoc a systém jim ji nedokáže (nebo nechce) zajistit, ať už jde o živořící zemědělce postižené suchem nebo lidé marně čekající až jim pošťovna (ne)zaplatí potřebnou léčbu, jsou nejméně desítky miliónů (nejde o bezdomovce ani o nic podobného). Pro efektivní pomoc jedinému člověku se často musí složit hromada lidí (paradoxně často těch z nižší nebo střední třídy). Jenže i tady si musíme hrát na bohy a prohlásit: vybereme si, komu pomůžeme. Ten dostane právo druhé šance a ti ostatní mají smůlu*. I charita tedy obsahuje prvek konkurence. Jako taková je navíc dvojsečná: jejím uskutečněním pomůžete pár lidem, ale podpoříte fungování systému, který vygeneruje obratem tisíce až miliony dalších. Dává to smysl? Moc ne, protože nejsme na nekonečné planetě, takže časem zdroje jednou dojdou, a už nebude žádná charita možná.
*) kolik lidí na světě žije podle určitých měřítek v chudobě (podle stejných, které udávají, v ČR to je asi 1 milion lidí)? Asi 10%, resp. 700 miliónů? To znamená, že kdyby měli problém světa cálovat zase ti chudí (podobně jako problémy bank cálují státy, tedy potažmo jejich obyvatelé z daní a výnosů z investic státu), musel by každý člověk ze 7 miliard lidí (když řekněme že ta 1 miliarda jsou ti bohatí) dát měsíčně určitý obnos jinému člověku. Dnes je hranice chudoby tuším 2 dolary na den. Když pojedu "podle sebe soudím tebe", stanovíme si hranici blahobytu člověka na 33 dolarů na den, s tím, že se všude na světě zvedne dostupnost zboží na úroveň ČR a s tím i jeho ceny. To znamená, že by každý člověk na světě (včetně těch chudých ) dát do veřejné kasičky 3.1 dolaru denně, tedy v přepočtu na naše 2400 Kč měsíčně. Komu z Vás by se to líbilo? Navíc je třeba uvědomit si, že tak snadné by to nebylo. I kdybyste tam dali 2x tolik, kolik z toho si myslíte, že by se záhadně někde vypařilo? A teď si jen pro příklad vezměme Billa Gatese. Nás celkem nebude zajímat jeho majetek, protože to jsou často nemovitosti, pozemky či výrobní závody, a s těmi se těžko bude nějak operovat. Vezmeme jen jeho příjem, který by měl být údajně 87 miliard Kč ročně (majetek je cca. 100 miliard, ale dolarů). Tzn. že sám Bill by mohl ze svých příjmů dát každému chudému člověku cca. 125 Kč. Ročně! Tj. ubohých 10 Kč za měsíc. Takže, kdo je tu vlastně chudý? Přitom Bill Gates dává desítky miliard na svou nadaci a jak vidíte na světě kolem nás, výsledek je žalostný. Bohužel, peníze tento svět spasit nedokáží (a to nemluvíme o životním prostředí a deprimovaných lidí z bohatších států), a sami bohatí zřejmě už vůbec ne.. proti systému jsou malí páni.
A pak přijdou takoví, kteří prohlásí, že jsou vděčni za to, že jim život hodil klacky pod nohy a oni se museli naučit jak se na ně postavit. Zkrátka je život zocelil. Jenže to má jeden problém: nutnost naučit se být dravý se hodí jen v nepřátelském systému, kde spolu lidé soupeří. V systému, kde by se preferovala spolupráce a přátelství by si nikdo neutrousil ani jedinou slzu, že ho život srazil až na úplné dno a on si musel projít peklem, aby zase mohl normálně žít. Tento argument je platný pouze v rámci dnešní (a minulé) společnosti, není tedy jakkoliv platný 100% mimo ni. Například máte rodinu, a u spousty rodiny může dítě prožít šťatstný život, aniž by ho rodiče jakkoliv sráželi hubou do prachu silnice, aby muselo okusit život. Rozdíl mezi rodinou a společností je jen v tom, že zatímco rodina se o své děti často dokáže postarat k jejich spokojenosti, společnost se o své "děti" často nijak nestará, a nemusíte být ani bezdomovec nebo bez práce, abyste to okusil.
Kdyby se totiž zavedl v maximální možné míře technologický pokrok, s velkou pravděpodobností bychom podobné problémy neměli. Proč? Není žádné tajemství, že rozsáhlé rozmanité lesy (či pralesy, v nejhorším případně dobře zatravněné louky) dokáží v krajině udržet velká kvanta vody. Pokud bychom tedy nežili ještě v pravěku, a nepěstovali naše jídlo venku na polích, ale ve vertikálních farmách, a zároveň bychom nepotřebovali žádné pastviny pro hospodářská zvířata (a měli invitro maso), nebolelo by nás, kdybychom většinu polí, luk a pastvin proměnili v lesy (nebo pole v hustě zatravněné louky). A protože zároveň platí, že krajina, kde je zadržována voda, ji v létě hodně odpařuje, a protože výpar vody (změna skupenství z tekutého na plynné) energii spotřebová, neměli bychom nejspíš problémy ani s vlnou veder (většina slunečního záření by se neakumulovala v půdě, ale použilo by se na odpařování vody).
A tím jsme se okliknou dostali zase k veganskému hnutí*, protože nic na této planetě není izolované. Je to podobné, jako když lidé odsuzují ekologické aktivisty. Oni si neuvědomují, že ve skutečnosti kopou za všechny lidi, zatímco jejich odpůrci nebrání sami sebe, ale brání způsob života kapitalistů. Bohužel takový, jehož projevy ničí prostředí nám všem. A toto na rozdíl od jejich přínosu robotizace bychom tolerovat neměli, natož to ještě bránit (ztráta zaměstnání je to, čeho se lidé bojí, i když jim jeho existence například znečistí vzduch prachem a nebo jsou občas nuceni nevětrat, protože poblíž hoří sklad chemikálií). Jestli chcete vidět, kam vede "hospodářský zázrak Číny", mrkněte se jejích největších měst, kde je už norma, že často není vidět dál než na sousední budovu. Ano, lidé jsou přizpůsobí, a naučí se plavat v každém marastu, a věřím tomu, že by většině populace nedělal žádný problém se přizpůsobit i životu v ruinách po třetí světové válce. Ale jako vážně? To je ten vysněný blahobyt, ke kterému máme směřovat? https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/fot...1526279503 Jsme blázni? A nemusíte ani tak daleko. Pokud Vám nestačí Praha, zajeďte si žít na pár měsíců třeba do Ostravy. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/smo...070912_ako Ale co, vy žijete jinde, tak čert vzal ty lidi tam, že? Přátelství je vkustku magické - takových nesmyslů, co se dá pro něj vyčarovat a okecat jako blahobyt pro lidi, to by ani celá Mane7 nedokázala
*) jejich snaha pomoci zvířatům je dobrá, nicméně mám pocit, že je uvězněná uvnitř rámce. Funguje podobně jako křesťanská snaha vymýtit chudobu (resp. okrádání chudých bohatými) tím, že budou všichni žít skromně. Ano, podobně jako "zákaz" konzumace živočišných produktů to u mnoha lidí může fungovat, ale ti ostatní (a bojím se říci, že jich bude většina), budou mít jen pocit, že je někdo chce omezovat, a tak se proti tomu budou bouřit
Tady je to, o čem se v TZM mluví jako o synergii a faktu, že všechny systémy podpory života na této planetě upadají. Pokud spálíte uhlí nebo plasty, ve kterých jsou těžké kovy či jinak škodlivé látky, dostane se to do atmosféry. Pokud to nespadne zpět na pevninu, kde to sežere náš dobytek nebo to absorbují plodiny, které jíme (stejně jako ta zvířata), dostává se to spolu s dešti do oceánů, kde to požírají ryby. Do oceánů rovněž plasty házíme přímo, pokud tam už nelijeme i ropu a jiné znečištění. Logicky pak spolu s nadměrným výlovem nejen, že už není pomalu co lovit, ale ještě to málo má v sobě ne zrovna moc zdraví prospěšné látky. A my to žereme. A skrze naše výkaly se to pak dostává zpět do přírody, kde se to obratem ruky skrze naše "kvalitní" zemědělství dostane zase na náš stůl (spolu s bonusy jako jsou přidané pestidicity, dusíkatá hnojiva v množství větším než malém, ovonění výfuky z kombajnů a traktorů, atd.). Jako kdyby si snad lidé mysleli, že oni nemusí jíst a že konzumace uhlovodíků a těžkých kovů je nějak zdravá? Proč si asi myslíte, že se hubí mech, houby, a další organismy medňatým postřikem, kde stačí i malá dávka, a že výrobce důrazně varuje přes kontaminací např. vašeho zahradního jezírka s rybičkami? Je normální, že se snažíme zničit ekosystém, který zaměstnává 200 miliónů lidí (tj. 2.5% světové populace) a přímo živí 3 miliardy lidí? Nehledě na fakt, že plankton je více méně jediná věc, která skutečně "vyrábí" kyslík (rostliny jej pouze recyklují, resp. snižují poměr obsahu CO2 ke O2 v atmosféře). Nebo jsme už dosáhli takové božské úrovně, že nemusíme ani dýchat? http://www.enviweb.cz/83057 Proč je tvorba nových pracovních míst a spotřeba na úkor životního prostředí tak důležitá? Bude vám cár papíru (pracovní smlouva) nebo nějaká čísla kdesi na netu v bance k něčemu, až budete bojovat o kus žvance a dusit se smogem? To je vaše představa ráje?
Narazil jsem na netu (mezi těmi všemi videi) na docela vtipný názor od člověka, který prohlásil, že by mu vadilo, kdyby o něm rozhodoval nějaký vůdce (ať už myslel systém současný nebo nějaký budoucí ve stylu diktatury), ale zároveň chtěl po ostatních, aby mu laskvavě vysvětlili, jak chtějí zavést nový systém (jako je třeba ono RBE). Tak vadí nebo nevadí? Protože chtít po ostatních, aby něco vymysleli - to je přeci to samé, jako nechat někoho ovládat sám sebe, resp. rozhodovat o své budoucnosti, no ne? A že někomu vadí, že o jeho životě budou rozhodovat stroje či počítače? Pozdě, moc pozdě https://www.youtube.com/watch?v=BalOSb0Ecec
Nejtěžší je, aby si lidé vůbec připustili, že je změna možná. Protože pak už je to celkem relativně snadné a začnou si hledat sami cestu a sbírat informace.
Ono se může změnit spousta věcí. A nejhorší je změnit sami sebe, resp. to, čemu věřím.
Například, většina z nás asi má vsugerované, že Egypt vystavěla armáda otroků. Nicméně, pokud se teda můžeme spolehnout na nedávno odvysílaný dokument v televizi (jehož jméno mi teď bohužel vypadlo), nejednalo se podle nových objevů o otroky, ale o normální pracující a organizovanou třídu, která si i sama stavěla své hrobky, pracovala 2 dny ze tří, měla nárok na zdravotní péči, byla řádně živena, uměla psát a číst. A pro mnohé bude tento objev, pokud se potvrdí, těžké přijmout, protože jim nabourá jejich dogma, jejich víru, to, co se naučili ve škole nebo od společnosti, že je pravda..
A pak je tu hromada filmů, u kterých si člověk může dost zapřemýšlet, jako je Matrix, V jako Vendeta, Star Wars: Epizoda II nebo Zelená míle (a další).
Nebo například pořad Nedej se (ČT2) 13.5.2018. Jde v podstatě o jednu věc - přestat systém (nejen ekonomický, ale i politický a sociální) slepě milovat (a tím i za každých situací podporovat). Protože pak už jde všechno samo.
Přemýšlejte.. jak chcete něco globálně koordinovat a zavést nějaké udržitelné plánování a souhru, když tu máme chaotický trh, kdy každý soupeří s každým, málokdo spolupracuje, firmy spolu nemají důvod něco koordinovat, stát je byrokratický čurbes, kde lidé správu flákají (viz. "úřad státu pro věci majetkové"), a budoucí směřování společnosti se řídí podle nálady trhu, tedy lidí (nakupujících), kteří nejsou nijak propojení a levá ruka neví co dělá pravá, a ještě se snadno nechají ovlivňovat reklamou, tedy vlasně skáčou jako kdosi píská?
Co s tím budeme dělat? Zatím nic dělat nemůžeme. Kromě minimalizace našeho vlivu na planetu můžeme jen čekat, až se naštve dost lidí. Protože v davech se většinou rodí spontánní reakce, až budou na planetě ne miliony naštvaných antikapitalistů, ale miliardy, někomu rupnou nervy a už se to poveze dominovým efektem. Do té doby je třeba, aby lidé věděli, kam to spěje a jak z toho ven, abychom zase neprovedli nějakou blbost jako například ve Velké říjnové revoluci, a ona lavina nebyla ve formě násilí, ale například jen generálních stávek, pokud vůbec (může se totiž lekho stát, že mezitím se podmínky pro většinu pracujících natolik zlepší, že bude stačit i prostá občanská neposlušnost, tj. prostě nepřijít do práce, aniž bychom museli rozbíjet výlohy, stavět barikády nebo jít vypálit pražský hrad - ve smyslu, že lidé v té době nebudou pracovat 8-16h denně, ale třeba jen dvě, takže takový přechod ani nebude nikoho moc bolet.). Důležitá je totiž informovanost právě v tom, aby si lidé v nouzi nejvyšší namísto užitečného řešení nezvolili k moci nějakého diktátora s velkohubými sliby, čímž by šlo všechno ještě víc k čertu (Star Wars II nebo V-Vendeta jsou dobré příklady).
Naštvat lidi není v dnešní společnosti, kde je hodně z nich naučeno být naštvaný, když někdo žije lépe než oni, a to ani nemusí být bohatší, celkem jednoduché, zvlášť, pokud máte povahu jako maminka a pracujete ve firmě, kde se motá okolo tisíc dalších lidí. Protože byť ne každý si zapamatuje vše, co tady píšu, tak ani tam neplatí, že se každé "poselství" předá dál celé, ale tito lidé mají své přátele, rodiny, a často svoji frustraci z toho, že jim se nevede tak dobře jako někomu jinému, předávají právě jim, byť třeba v jiné podobě, a to je začátek změny myšlení - lidé ztrácejí víru v dnešní společnost. A když v něco nevěříte, často to změníte. Stejně jako se ukázalo, že nikoliv víra v Boha, ale průmyslová revoluce přinesla lidem větší blahobyt
Dokud jsme v "kapitalismu", budou se používat jeho metody boje. Pokud nechcete, aby lidé ve vaší firmě sponzorovali vaši konkurenci, je třeba nejprve nastolit takové podvědomí, aby sami vaši lidé viděli konkurenci jako nepřítele. Nikdo normální si hada na prsou nehřeje. A nepřítelem by měl být systém. Nemusíme s ním bojovat, postačí nemít ho rád. Ale pak se tak musíme chovat a ne například všude rozhlašovat, jak kapitalismus nesnáším, že je mor lidstva, jak s ním bojuji, a podobné kecy, a přitom dál nakupovat všechno, na co je reklama. To pak nedává smysl.. byť, připouštím, i tito lidé dovedou často svět změnit. Hitler také nežil podle toho, co hlásal, ale dokázal lidi přesvědčit. Otázka je, zda to bude v každé situaci podobně hrozné..
Je důležité nejen vědět, že je svět v háji (nebo jak moc), ale také proč. Ale nespokojit se s odpovědí "protože lidi", která není o nic méně vírou než odpověď na otázku "proč jsou na obloze blesky" ve stylu "protože Bůh".
K některým se nemá cenu vyjadřovat, protože jde v lepším případě o zábavu. Ať už jde o Partičku nebo Ordinaci v Růžové zahradě, každý si najdeme to svoje. U spousty zábavných pořadů se dá hodně často vydolovat i nějaké to poučení, ať už jde o Dr.House nebo o různé kriminálky, byť bych nikomu nedoporučoval na základě toho třeba operovat
Ale pak jsou zde další pořady, byť i reality šou, jako Policie v Akci, které jsou často postavené na skutečných událostech (rozhodně nejde o nic méně fake věci než třeba pořad Letecké katastrofy). Já sám si rád při podobných pořadech dumám nad tím, jak by se věci daly řešit jinak či lépe, jak jim předcházet, atd. Mnohdy působí i docela uklidňujícím dojmem.
Pokud tedy budeme věřit, že například pořad Utajený šéf má v sobě víc pravdy, než si někdo myslí (moc nepomáhá, že to je zrovna Blesk
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ser...louvu.html - přitom ten samý deník 10.5. informoval o dalším dílu pořadu jakoby se už nechumelilo), je docela povzbudivá zpráva, když je v dnešní době možné pozorovat podobný přístup šéfů k práci či vlastním zaměstnancům (díl s Toi Toi).https://www.csfd.cz/film/354831-utajeny-sef/komentare/
Ono totiž lze něco použít i jako protiargument na lidi, kteří tvrdí, že ne každá práce jde robotizovat, třeba zrovna to mytí záchodů. Už vzhledem k naší lidské povaze bude existovat na světě dost lidí, kterým, když toto řeknete, tak když budou mít dost času, začnou vymýšlet různá řešení, jak by se daná práce dala robotizovat (nebo úplně zrušit) ne třeba proto, aby pomohli ostatním lidem, ale aby zrovna vám dokázali, že jste blbec, co nemá o ničem páru a oni jsou géniové.
Už já s maminkou, což nejsme zrovna příklad vědecké části světa, jsme během ToiToi dílu vymysleli asi 10 různých způsobů, jak celou práci předělat, aby tam nebylo potřeba člověka, počínaje od plošiny (na kterou pak skutečně došlo) až po robotické nakládací rameno (které se už dnes používá v továrnách na pásu, takže jestli bude přenášet záchod na korbu nebo nějakou součástku z jednoho pásu na druhý nehraje roli) ve spolupráci s automomním vozidlem
Pokud namítnete, že ne všechny činnosti jdou robotizovat, tak já namítnu, že pokud něco nejde robotizovat, je danná činnost už z principu chybná a je třeba ji přepracovat (a nebo celou zrušit*).
*) Profesi popeláře můžeme nahradit sběrnými vozidly a nebo potrubní poštou, ale profesi politika není třeba nahrazovat ničím, protože nezajišťuje podporu života (a to jak fyzickou, tak kulturní - například zábavu), tudíž je mimo lidskou, kulturními zvyky zatíženou společnost zbytečná (pokud není potřeba k přežití ve světě zvířat, je zbytečná i pro nás - dohodnout se tvorové mohou i bez sprostředkovatelů - kdo by chtěl brojit i proti zábavě: i zvířata se ráda baví, protože inteligentí mozek potřebuje vyžití - jinak přestává správně fungovat: zavřete andulku samotnou do klece a nevšímejte si jí, brzy uhyne, i když jí budete krmit).
Jako příklad mohu uvést (byť to nemusí díky autonomním autům platit) třeba, že "roboti nebudou schopni nahradit řidiče na silnicích".
Tak se nad tím zamysleme: proč by je nemohli nahradit? Je to nejspíš kvůli velkému chaosu, možných proměnných a pravidel, které na silnicích panují. Je řešením tedy nechat tam věčně pracovat lidi? Nikoliv. Nabízí se totiž jiný přístup:
Pokud mají (hypoteticky) roboti problém s řízením auta na silnici, nemají (a to je již prokázané) problém s řízením vlaků na kolejích. Čili, nejjednodušší cesta v tomto ohledu je vybudovat například systém potrubní pošty (stlačený vzduch/elektromagnety), kde je přímá trasa a s odbočkami si počítače snadno poradí. Namítnete, že to bude stát hodně.. zdrojů (na peníze kašleme). No, to možná zpočátku bude. Ale podívejte se na to z dlouhodobého hlediska: myslíte, že neustálé stavění a opravování silnic, výroba a servis vozidel, údržba infrastruktury (značky, semafory, přechody), spotřeba (a těžba) paliva (nebo elektřiny pro samohybné jednotky - tj. na rozdíl od napájení z kolejí nutnost mít baterie nebo články) bude "levnější"?
Potrubní pošta sice také bude vyžadovat určitý servis (může být ale lépe chráněna před působením povětrnostních vlivů), ale nám jde o to osvobodit lidi od práce. A co víc, u kolejí či potrubní cesty lze i servisní práce celkem snadno automatizovat, což, přiznejme si, u dnešních silnic by bylo poněkud komplikovanější (silnice navíc, pokud mluvíme o asfaltu, jsou v podstatě chemie, a té bychom se, alespoň tak jak jí chápeme dnes, měli zbavit - už jen kvůli odpadu, nehodám cisteren, tankerů nebo občas vybuchujícím chemičkám).
Můžeme se podívat do minulosti a podobně prohlásit v době, kdy měl každý svou malou zahrádku, kde rostlo všechno páté přes deváté, že se stroje v zemědělství nikdy nemohou prosadit a ukázat na obrovský kombajn, který by sám byl větší než daná zahrádka. Takový přístup historie spláchla do záchodu. Namísto okecevání, že to nejde, se změnila "pravidla hry".
Místo malých zahrádek s mixem plodin se zavedla obrovská pole s monokulturou, se kterou si těžkopádné stroje už snadno poradily. Netvrdím, že to je dlouhodobě ideální stav, ale jako přechodná fáze to prostě "najednou šlo", a nyní se ony velké stroje pomalu stávají autonomní - nejen, že nahradily většinu lidské práce, ale brzy ji nahradí v této oblasti úplně. Navíc, dnes se díky počítačům a AI zase vracíme do stavu, kdy by si stroje (dnes již roboti) poradily už i s tou namixovanou zahrádkou.
Je třeba si uvědomit, že roboti nejsou zrovna přirozená přírodní věc, takže bychom pro jejich maximální efektivitu měli také zajistit odpovídající podmínky: robotům spíš než neřízené pole vyhovuje skleníková budova, která má pravidelný, jednoduchý tvar a vnitřní kontrolované prostředí, kde se tedy nemusí počítat se všemi možnými problémy (déšť, tornáda, bahno), což značně zjednoduše návrh daných strojů (model vláčku do obýváku má také mnohem jednodušší design než stejný model, který by musel jezdit venku po zahradě včetně zimního období). A když je stroj jednodušší (mohou ho tedy vyrobit a složit jiné stroje místo lidí), je i levnější (myšleno že na jeho výrobu nepotřebujete tolik zdrojů, vyrobíte jich tedy víc) a protože mu nic nehází klacky pod nohy (rozbahněné pole, sníh), bude pracovat s vyšší efektivitou (jízda po kolejnici nebo betonu v pravoúhle orientované hale bude vyšší rychlostí než se hrabat v blátě nebo ve složitých bludištích) a s nižšími náklady (stroj nemusí mít kryty proti dešti, tedy s menší hmotností spotřebuje méně energie, nemusí překonávat odpor zeminy, atd.).
Musíme si uvědomit, že to neplatí jen pro roboty. Například malé děti mohou pomáhat svým rodičům nebo i vykonávat práci dospělých, ale nikdo nečeká, že to budou dělat za stejných podmínek, jako dospělí (už třeba jen kvůli nedostatečné síle či nedostatku vzdělání nebo zkušeností). Chtít po dítěti, aby například pracovalo 8 hodin denně v hlučném prostředí se sbíječkou je nesmysl. Přesto ale máme praxe nebo brigády, a pro děti (mladistvé) platí jiná (mírnější) pravidla. Ale můžeme jít ještě dál.
I pro různé činnosti se přeci přizpůsobují podmínky. Těžko můžete prohlásit, že nejde lepit papírové modely, protože přeci venku prší a mrzne, a tedy by se rozpadly. Každý normální člověk tedy pracuje s papírem doma, kde déšť nehrozí. U robotů a strojů je situace stejná. Musíme si z hlavy vymést podobně omezené uvažování. Nikoliv tvrdit, že něco (za současných podmínek) nejde, ale změnit podmínky tak, aby to šlo. Už jste slyšeli takový čirý nesmysl, aby někdo vybudoval lyžařské středisko na poušti? Vždyť tam přeci není sníh, a i kdyby byl, zákonitě by se rozpustil. Takto uvažují lidé, kteří tvrdí, že lidská práce se nedá nahradit. Naštěstí lidská vynalézavost nezná mezí, a tak máme krytý zasněžený svah u našich arabských kolegů.
A stejně tak můžeme postupovat dál a dál. Co třeba lékařství? Mnohé postupy, jako třeba diagnostika, lze (zatím částečně) nahradit počítači již dnes, ale co třeba operace? Jak vidíte, už máme robotické chirurgy, byť jsou zatím řízeni člověkem. Znamená to, že danou činnost budou muset vykonávat lidé vždy? Nikoliv. Jistě se mnou budete souhlasit, že lidský mozek existuje. A funguje. Tedy, lze napodobit (stejně jako všechno v přírodě, a mnohé naše stroje jsou důkazy, že napodobovat přírodu umíme - nejen např. robotické ryby nebo klokani, ale dokonce i medůza, která plave i ve vzduchu). Lidský mozek je možná nejsložitější věc ve vesmíru (alespoň si to myslíme), ale i ten půjde časem napodobit. Problém je možná v tom, že na náhradě lidských operatérů třeba pracuje jen nedostatek lidí (protože jsou nuceni pracovat jinde - ani kdyby byl každý génius, stát ani žádná firma si nemůže dovolit zaměstnat a zaplatit všechny lidi na světě jako vědce). A třeba se také ukáže, že na autonomního chirurga nebude potřeba ani kompletní lidský mozek, jen o něco složitější algoritmus. Operace člověka není z technického hlediska o tolik jiná než třeba řízení vozidla.
Byl bych opatrný tvrdit o něčem, že není možné. Zvlášť říkat to v dnešní době, pokud se ohlédneme tak 10-20 let zpátky a srovnáme to. A popravdě mne už nenapadá složitější zaměstnání, které je zároveň lidem bez debaty užitečné, než precizní lékařství, u kterého bychom se mohli hádat, že také nejde nahradit roboty. A to ani nezacházím do krajností, kde bych se díval do vzdálené budoucnosti, kdy už možná chirurgie jako taková nebude existovat (pokud dnes dokážeme člověka operovat malou dírkou, zatímco před pár dekádamy jsme museli člověka pomalu rozpitvat, je možné, že pokrok v nanotechnlogii zajistí léčbu malými robůtky přímo v lidském těle).
Už na příkladu společnosti vidíme, že často funguje lépe, když se prvkům v ní nastaví ideální podmínky. Mnoho firem zjistilo, že jejich zaměstnanci pracují lépe, když se vykašlou na přežitky minulé doby, jako je pevná pracovní doba, nutnost docházet vůbec do nějaké kanceláře, a zavedli svým lidem například místnosti pro odpočinek, hru, a nikdo nehlídá kdy a proč se "flákají". Školství také zažívá "revoluci", nejen to alternativní, ale je už nabourávano i to klasické, kdy se hovoří o volnějším režimu, jsou zpochybňovány metody memorování, pevných časových limitů pro hodinu a přestávky, a vůbec časový rozvrh společný pro děti stejného věku.
Na toto všechno se dá přijít i když tzv. sledujete blbosti v bedně.
Právě ona "lidská přirozenost" být věčně s něčím nespokojený je jistá "záruka", že vývoj bude vždy. Pokud bude mít někdo pocit, že se mu žije špatně, bude mít snahu si život zlepšit. I kdyby to mělo být v tom, že sám vymyslí nějaký zlepšovák (jsme přeci národ kutilů, tak bychom to měli znát). A odměna? Tu už přeci dostal - žije se mu lépe.
Je zajímavé, že nikdo nepřemýšlí nad finanční odměnou v běžných situacích, ale cpe ji do všech hypotetických. Když máte hlad, uděláte si jídlo, najíte se, vaše potřeby jsou uspokojeny, jste odměněn. Když se nudíte, koupíte a pustíte si film, vaše potřeby (případně chtíče) jsou uspokojeny, jste odměněn. Asi nikdo normální se v takové chvíli nezačne ptát: kdo mi za moji námahu zaplatí? Vlastně jste to vy, kdo musel zaplatit: jídlo ani film nebyl zadarmo.
Čili jak vidět, za činnosti, které lidi dělají, protože sami něco chtějí, něco potřebují a nebo je to baví, není třeba platit. Je třeba platit lidem jen za to, aby dělali práci, která je nebaví (tedy dělali něco, co nechtějí dělat a pomůže v tom i donucení, kdyby náhodou nechtěli: musíte si chtít vydělat peníze, protože je vám odepřeno jídlo zdarma - to je ta forma "otroctví", o které se neustále mluví*).
*) Jde totiž o to, že každý člověk by měl mít možnost (nikoliv ale povinnost) vykonávat činnost, pro kterou má nadání, která ho baví a naplňuje. Bohužel, ne pro každý talent je na trhu místo. Člověk tedy dnes není otrokem jiného člověka, ale celé společnosti. Ta mu totiž diktuje, co by měl dělat. Když se nepodvolí, je odsouzen buď hladovět a nebo pobírat nižší mzdu, tedy k nižšímu životnímu standardu. Proč by někdo, kdo třeba rád hraje v orchestru, měl pobírat nižší mzdu a tedy se mít hůř, než někdo, kdo prohání čísla na burze nebo bruslí na ledu a střílí puk do branky? Byť pochopitelně, ti lepší berou vyšší mzdu. Ale to znamená, že lidé jsou nuceni soupeřit, a pokud nemáte talent, jste za to potrestáni. Pokud se narodíte slabší (nebo vaši rodiče nemohli nebo nechtěli zajistit váš zdravý vývoj), jste potrestáni nižším příjmem nebo vůbec nižší možností uplatnění. Pokud se rozhodnete dovolit si žít podle svého a nepodvolit se společnosti, jste opět potrestáni (nižším příjmem). Společnost tak vlastně likviduje individualitu člověka. Kdo má tu smůlu, že se nenarodil jako génius a ještě si k tomu dovolil mít rád něco, co nemá ráda většina, a nebude tancovat tak, jak společnost píská ("nás nezajímá, že rád maluješ, my potřebujeme právníky a popeláře"), je potrestán nižší mzdou (trh nemá zájem). Třeba tomu nemusíme říkat otroctví, ale rozhodně nejde o žádnou svobodu (volby). Nemáte svobodu volby, pokud potřebujete jíst, pít, někde bydlet, tj. mít teplo a sucho, a bavit se (jsme sociální bytosti). Ano, až toto všechno bude lidem poskytováno zdarma, pak se můžeme bavit o tom, že účastnit se kapitalistického trhu je plně dobrovolné. Myslíte, že kecám? Dokažte mi, že nemám pravdu. Prosím..
Ale i kdyby snad sledování TV u některých pořadů fungovalo jako lék na starosti, je mnoho dalších, které vás hned vrátí do reality dnešní doby:
(PG-15, byť nevím proč) http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysila...bu-nehradi
OT: docela zajímavá tabulka, jak roztříštěný je náš svět, co se týče hodnocení vhodnosti filmů pro mládež, jako kdyby snad děti v jednom státu byly jiné rasy či co
https://en.wikipedia.org/wiki/Motion_pic...ing_system A pokud jde zprávy, byť na Novinkách? Ať už jde o válku nebo o problémy se suchem, i to jsou projevy dnešní doby, a pokud to v někom vzbudí byť jen trochu kritického myšlení vůči dnešní době, považuji to rozhodně za užitečné:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/irans...Item=46789
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/bourk...cle-detail
Byť třeba lidem vysychají studny, řeky jsou pod 10% normálu, tak zatím ještě občas sprchne (byť to nemusí dokrýt ten deficit)
Zde bych rád upozornil, že nastupující vedra nejsou nevyhnutelná, jak se nám nedávno snažila naznačit jedna televize ve zprávách. Po celém světě existují regiony, které s nedostatkem vody nemají problém, a to kupodivu ani když tam delší dobu neprší. Čím to asi je? Vzhledem k tomu, že nejde o čáry máry, bude to mít logické zdůvodnění, a když se to dá zdůvodnit a poznat, dá se to i napodobit, i kdyby mělo jít o to, že 50% rozlohy státu, kde jsou dnes jen louky, zalesníme různorodými lesy (či pralesy).
V poslední době se například vynořují v TV zprávy, jak vysychají rybníky. Už nestačí do nich jen dodávat kyslík, často je třeba ryby vylovit a přesunout jinam. Co na to říct? Rybáři holt vsadili na špatného koně. Soucit bohužel není s kapitalismem a jeho svatou konkurencí kompatibilní. Bohužel, my z toho musíme mít radost. Čím víc zklamaných, naštvaných, zneuznaných či jinak deprimovaných lidí, tím méně oddaných příznivců systému, který jim tyto problémy způsobuje, i když si to třeba ani nemusí uvědomovat.. bude jednodušší hodit pár vajec na politiky a ať ti se snaží.. a nejspíš selžou. Tenkrát by se možná chtělo říct, že za jejich problémy nemohou jiní lidé (ale jen jakási vágní "příroda"). Ale jak to? Ať je globální oteplování způsobené námi lidmi ve velké míře nebo minimální, co udělala společnost (tedy jiné lidé) pro to, aby daní rybáři (resp. chovatelé ryb) tyto problémy neměli? Asi nic moc, jak vidno. Rozsudek: vinni
Problém je, že toto se nevyřeší hozením dvacetikoruny do nějaké kasičky. Takových lidí i jen v západním světě, kteří potřebují pomoc a systém jim ji nedokáže (nebo nechce) zajistit, ať už jde o živořící zemědělce postižené suchem nebo lidé marně čekající až jim pošťovna (ne)zaplatí potřebnou léčbu, jsou nejméně desítky miliónů (nejde o bezdomovce ani o nic podobného). Pro efektivní pomoc jedinému člověku se často musí složit hromada lidí (paradoxně často těch z nižší nebo střední třídy). Jenže i tady si musíme hrát na bohy a prohlásit: vybereme si, komu pomůžeme. Ten dostane právo druhé šance a ti ostatní mají smůlu*. I charita tedy obsahuje prvek konkurence. Jako taková je navíc dvojsečná: jejím uskutečněním pomůžete pár lidem, ale podpoříte fungování systému, který vygeneruje obratem tisíce až miliony dalších. Dává to smysl? Moc ne, protože nejsme na nekonečné planetě, takže časem zdroje jednou dojdou, a už nebude žádná charita možná.
*) kolik lidí na světě žije podle určitých měřítek v chudobě (podle stejných, které udávají, v ČR to je asi 1 milion lidí)? Asi 10%, resp. 700 miliónů? To znamená, že kdyby měli problém světa cálovat zase ti chudí (podobně jako problémy bank cálují státy, tedy potažmo jejich obyvatelé z daní a výnosů z investic státu), musel by každý člověk ze 7 miliard lidí (když řekněme že ta 1 miliarda jsou ti bohatí) dát měsíčně určitý obnos jinému člověku. Dnes je hranice chudoby tuším 2 dolary na den. Když pojedu "podle sebe soudím tebe", stanovíme si hranici blahobytu člověka na 33 dolarů na den, s tím, že se všude na světě zvedne dostupnost zboží na úroveň ČR a s tím i jeho ceny. To znamená, že by každý člověk na světě (včetně těch chudých
) dát do veřejné kasičky 3.1 dolaru denně, tedy v přepočtu na naše 2400 Kč měsíčně. Komu z Vás by se to líbilo? Navíc je třeba uvědomit si, že tak snadné by to nebylo. I kdybyste tam dali 2x tolik, kolik z toho si myslíte, že by se záhadně někde vypařilo? A teď si jen pro příklad vezměme Billa Gatese. Nás celkem nebude zajímat jeho majetek, protože to jsou často nemovitosti, pozemky či výrobní závody, a s těmi se těžko bude nějak operovat. Vezmeme jen jeho příjem, který by měl být údajně 87 miliard Kč ročně (majetek je cca. 100 miliard, ale dolarů). Tzn. že sám Bill by mohl ze svých příjmů dát každému chudému člověku cca. 125 Kč. Ročně! Tj. ubohých 10 Kč za měsíc. Takže, kdo je tu vlastně chudý? Přitom Bill Gates dává desítky miliard na svou nadaci a jak vidíte na světě kolem nás, výsledek je žalostný. Bohužel, peníze tento svět spasit nedokáží (a to nemluvíme o životním prostředí a deprimovaných lidí z bohatších států), a sami bohatí zřejmě už vůbec ne.. proti systému jsou malí páni.A pak přijdou takoví, kteří prohlásí, že jsou vděčni za to, že jim život hodil klacky pod nohy a oni se museli naučit jak se na ně postavit. Zkrátka je život zocelil. Jenže to má jeden problém: nutnost naučit se být dravý se hodí jen v nepřátelském systému, kde spolu lidé soupeří. V systému, kde by se preferovala spolupráce a přátelství by si nikdo neutrousil ani jedinou slzu, že ho život srazil až na úplné dno a on si musel projít peklem, aby zase mohl normálně žít. Tento argument je platný pouze v rámci dnešní (a minulé) společnosti, není tedy jakkoliv platný 100% mimo ni. Například máte rodinu, a u spousty rodiny může dítě prožít šťatstný život, aniž by ho rodiče jakkoliv sráželi hubou do prachu silnice, aby muselo okusit život. Rozdíl mezi rodinou a společností je jen v tom, že zatímco rodina se o své děti často dokáže postarat k jejich spokojenosti, společnost se o své "děti" často nijak nestará, a nemusíte být ani bezdomovec nebo bez práce, abyste to okusil.
Kdyby se totiž zavedl v maximální možné míře technologický pokrok, s velkou pravděpodobností bychom podobné problémy neměli. Proč? Není žádné tajemství, že rozsáhlé rozmanité lesy (či pralesy, v nejhorším případně dobře zatravněné louky) dokáží v krajině udržet velká kvanta vody. Pokud bychom tedy nežili ještě v pravěku, a nepěstovali naše jídlo venku na polích, ale ve vertikálních farmách, a zároveň bychom nepotřebovali žádné pastviny pro hospodářská zvířata (a měli invitro maso), nebolelo by nás, kdybychom většinu polí, luk a pastvin proměnili v lesy (nebo pole v hustě zatravněné louky). A protože zároveň platí, že krajina, kde je zadržována voda, ji v létě hodně odpařuje, a protože výpar vody (změna skupenství z tekutého na plynné) energii spotřebová, neměli bychom nejspíš problémy ani s vlnou veder (většina slunečního záření by se neakumulovala v půdě, ale použilo by se na odpařování vody).
A tím jsme se okliknou dostali zase k veganskému hnutí*, protože nic na této planetě není izolované. Je to podobné, jako když lidé odsuzují ekologické aktivisty. Oni si neuvědomují, že ve skutečnosti kopou za všechny lidi, zatímco jejich odpůrci nebrání sami sebe, ale brání způsob života kapitalistů. Bohužel takový, jehož projevy ničí prostředí nám všem. A toto na rozdíl od jejich přínosu robotizace bychom tolerovat neměli, natož to ještě bránit (ztráta zaměstnání je to, čeho se lidé bojí, i když jim jeho existence například znečistí vzduch prachem a nebo jsou občas nuceni nevětrat, protože poblíž hoří sklad chemikálií). Jestli chcete vidět, kam vede "hospodářský zázrak Číny", mrkněte se jejích největších měst, kde je už norma, že často není vidět dál než na sousední budovu. Ano, lidé jsou přizpůsobí, a naučí se plavat v každém marastu, a věřím tomu, že by většině populace nedělal žádný problém se přizpůsobit i životu v ruinách po třetí světové válce. Ale jako vážně? To je ten vysněný blahobyt, ke kterému máme směřovat? https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/fot...1526279503 Jsme blázni? A nemusíte ani tak daleko. Pokud Vám nestačí Praha, zajeďte si žít na pár měsíců třeba do Ostravy. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/smo...070912_ako Ale co, vy žijete jinde, tak čert vzal ty lidi tam, že? Přátelství je vkustku magické - takových nesmyslů, co se dá pro něj vyčarovat a okecat jako blahobyt pro lidi, to by ani celá Mane7 nedokázala
*) jejich snaha pomoci zvířatům je dobrá, nicméně mám pocit, že je uvězněná uvnitř rámce. Funguje podobně jako křesťanská snaha vymýtit chudobu (resp. okrádání chudých bohatými) tím, že budou všichni žít skromně. Ano, podobně jako "zákaz" konzumace živočišných produktů to u mnoha lidí může fungovat, ale ti ostatní (a bojím se říci, že jich bude většina), budou mít jen pocit, že je někdo chce omezovat, a tak se proti tomu budou bouřit
Tady je to, o čem se v TZM mluví jako o synergii a faktu, že všechny systémy podpory života na této planetě upadají. Pokud spálíte uhlí nebo plasty, ve kterých jsou těžké kovy či jinak škodlivé látky, dostane se to do atmosféry. Pokud to nespadne zpět na pevninu, kde to sežere náš dobytek nebo to absorbují plodiny, které jíme (stejně jako ta zvířata), dostává se to spolu s dešti do oceánů, kde to požírají ryby. Do oceánů rovněž plasty házíme přímo, pokud tam už nelijeme i ropu a jiné znečištění. Logicky pak spolu s nadměrným výlovem nejen, že už není pomalu co lovit, ale ještě to málo má v sobě ne zrovna moc zdraví prospěšné látky. A my to žereme. A skrze naše výkaly se to pak dostává zpět do přírody, kde se to obratem ruky skrze naše "kvalitní" zemědělství dostane zase na náš stůl (spolu s bonusy jako jsou přidané pestidicity, dusíkatá hnojiva v množství větším než malém, ovonění výfuky z kombajnů a traktorů, atd.). Jako kdyby si snad lidé mysleli, že oni nemusí jíst a že konzumace uhlovodíků a těžkých kovů je nějak zdravá? Proč si asi myslíte, že se hubí mech, houby, a další organismy medňatým postřikem, kde stačí i malá dávka, a že výrobce důrazně varuje přes kontaminací např. vašeho zahradního jezírka s rybičkami? Je normální, že se snažíme zničit ekosystém, který zaměstnává 200 miliónů lidí (tj. 2.5% světové populace) a přímo živí 3 miliardy lidí? Nehledě na fakt, že plankton je více méně jediná věc, která skutečně "vyrábí" kyslík (rostliny jej pouze recyklují, resp. snižují poměr obsahu CO2 ke O2 v atmosféře). Nebo jsme už dosáhli takové božské úrovně, že nemusíme ani dýchat? http://www.enviweb.cz/83057 Proč je tvorba nových pracovních míst a spotřeba na úkor životního prostředí tak důležitá? Bude vám cár papíru (pracovní smlouva) nebo nějaká čísla kdesi na netu v bance k něčemu, až budete bojovat o kus žvance a dusit se smogem? To je vaše představa ráje?
Narazil jsem na netu (mezi těmi všemi videi) na docela vtipný názor od člověka, který prohlásil, že by mu vadilo, kdyby o něm rozhodoval nějaký vůdce (ať už myslel systém současný nebo nějaký budoucí ve stylu diktatury), ale zároveň chtěl po ostatních, aby mu laskvavě vysvětlili, jak chtějí zavést nový systém (jako je třeba ono RBE). Tak vadí nebo nevadí?
Protože chtít po ostatních, aby něco vymysleli - to je přeci to samé, jako nechat někoho ovládat sám sebe, resp. rozhodovat o své budoucnosti, no ne? A že někomu vadí, že o jeho životě budou rozhodovat stroje či počítače? Pozdě, moc pozdě https://www.youtube.com/watch?v=BalOSb0EcecNejtěžší je, aby si lidé vůbec připustili, že je změna možná. Protože pak už je to celkem relativně snadné a začnou si hledat sami cestu a sbírat informace.
Ono se může změnit spousta věcí. A nejhorší je změnit sami sebe, resp. to, čemu věřím.
Například, většina z nás asi má vsugerované, že Egypt vystavěla armáda otroků. Nicméně, pokud se teda můžeme spolehnout na nedávno odvysílaný dokument v televizi (jehož jméno mi teď bohužel vypadlo), nejednalo se podle nových objevů o otroky, ale o normální pracující a organizovanou třídu, která si i sama stavěla své hrobky, pracovala 2 dny ze tří, měla nárok na zdravotní péči, byla řádně živena, uměla psát a číst. A pro mnohé bude tento objev, pokud se potvrdí, těžké přijmout, protože jim nabourá jejich dogma, jejich víru, to, co se naučili ve škole nebo od společnosti, že je pravda..
A pak je tu hromada filmů, u kterých si člověk může dost zapřemýšlet, jako je Matrix, V jako Vendeta, Star Wars: Epizoda II nebo Zelená míle (a další).
Nebo například pořad Nedej se (ČT2) 13.5.2018. Jde v podstatě o jednu věc - přestat systém (nejen ekonomický, ale i politický a sociální) slepě milovat (a tím i za každých situací podporovat). Protože pak už jde všechno samo.
Přemýšlejte.. jak chcete něco globálně koordinovat a zavést nějaké udržitelné plánování a souhru, když tu máme chaotický trh, kdy každý soupeří s každým, málokdo spolupracuje, firmy spolu nemají důvod něco koordinovat, stát je byrokratický čurbes, kde lidé správu flákají (viz. "úřad státu pro věci majetkové"), a budoucí směřování společnosti se řídí podle nálady trhu, tedy lidí (nakupujících), kteří nejsou nijak propojení a levá ruka neví co dělá pravá, a ještě se snadno nechají ovlivňovat reklamou, tedy vlasně skáčou jako kdosi píská?
Co s tím budeme dělat? Zatím nic dělat nemůžeme. Kromě minimalizace našeho vlivu na planetu můžeme jen čekat, až se naštve dost lidí. Protože v davech se většinou rodí spontánní reakce, až budou na planetě ne miliony naštvaných antikapitalistů, ale miliardy, někomu rupnou nervy a už se to poveze dominovým efektem. Do té doby je třeba, aby lidé věděli, kam to spěje a jak z toho ven, abychom zase neprovedli nějakou blbost jako například ve Velké říjnové revoluci, a ona lavina nebyla ve formě násilí, ale například jen generálních stávek, pokud vůbec (může se totiž lekho stát, že mezitím se podmínky pro většinu pracujících natolik zlepší, že bude stačit i prostá občanská neposlušnost, tj. prostě nepřijít do práce, aniž bychom museli rozbíjet výlohy, stavět barikády nebo jít vypálit pražský hrad - ve smyslu, že lidé v té době nebudou pracovat 8-16h denně, ale třeba jen dvě, takže takový přechod ani nebude nikoho moc bolet.). Důležitá je totiž informovanost právě v tom, aby si lidé v nouzi nejvyšší namísto užitečného řešení nezvolili k moci nějakého diktátora s velkohubými sliby, čímž by šlo všechno ještě víc k čertu (Star Wars II nebo V-Vendeta jsou dobré příklady).
Naštvat lidi není v dnešní společnosti, kde je hodně z nich naučeno být naštvaný, když někdo žije lépe než oni, a to ani nemusí být bohatší, celkem jednoduché, zvlášť, pokud máte povahu jako maminka a pracujete ve firmě, kde se motá okolo tisíc dalších lidí. Protože byť ne každý si zapamatuje vše, co tady píšu, tak ani tam neplatí, že se každé "poselství" předá dál celé, ale tito lidé mají své přátele, rodiny, a často svoji frustraci z toho, že jim se nevede tak dobře jako někomu jinému, předávají právě jim, byť třeba v jiné podobě, a to je začátek změny myšlení - lidé ztrácejí víru v dnešní společnost. A když v něco nevěříte, často to změníte. Stejně jako se ukázalo, že nikoliv víra v Boha, ale průmyslová revoluce přinesla lidem větší blahobyt
Dokud jsme v "kapitalismu", budou se používat jeho metody boje. Pokud nechcete, aby lidé ve vaší firmě sponzorovali vaši konkurenci, je třeba nejprve nastolit takové podvědomí, aby sami vaši lidé viděli konkurenci jako nepřítele. Nikdo normální si hada na prsou nehřeje. A nepřítelem by měl být systém. Nemusíme s ním bojovat, postačí nemít ho rád. Ale pak se tak musíme chovat a ne například všude rozhlašovat, jak kapitalismus nesnáším, že je mor lidstva, jak s ním bojuji, a podobné kecy, a přitom dál nakupovat všechno, na co je reklama. To pak nedává smysl.. byť, připouštím, i tito lidé dovedou často svět změnit. Hitler také nežil podle toho, co hlásal, ale dokázal lidi přesvědčit. Otázka je, zda to bude v každé situaci podobně hrozné..
Je důležité nejen vědět, že je svět v háji (nebo jak moc), ale také proč. Ale nespokojit se s odpovědí "protože lidi", která není o nic méně vírou než odpověď na otázku "proč jsou na obloze blesky" ve stylu "protože Bůh".