01.06.2012, 23:06
Taky na tom s náladou nejsem většinu času dobře. Vím, že jsem na tom byl i hůř, než jsem odmítl smutek (čímž jsem se přiblížil k Pinkie...jak si teď uvědomuju). Možná naivita, nebo nevím co, způsobilo, že jsem začal věřit, že jednou budu šťastný a skrz to nedokážu být dlouho smutný. Možná mě k tomu dovedlo druidství skrz které se pomalu dostávám k šamanismu. Mě stačí málo ke štěstí. Projít se mezi zelenou trávou...stačí mi cítit přírodu okolo.
Pokud jde o vztek, tak ten se snažím co nejméně využívat a většinou ho v sobě obrátím proti sobě a tím ho přeměním na smutek se kterým už jsem se naučil pracovat.
Nakonec já celkem dlouho žil ve špatné náladě, ve smutku a víceméně o samotě, takže jsem si zvykl. O to víc jsem poslední dobou rád, když se dostanu do příjemné společnosti...
Pokud jde o vztek, tak ten se snažím co nejméně využívat a většinou ho v sobě obrátím proti sobě a tím ho přeměním na smutek se kterým už jsem se naučil pracovat.
Nakonec já celkem dlouho žil ve špatné náladě, ve smutku a víceméně o samotě, takže jsem si zvykl. O to víc jsem poslední dobou rád, když se dostanu do příjemné společnosti...
There is always way. There is always hope. It's called choosing of fate.