Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Friendship isn't always easy...
#32
Kdyby mi někdo řekl... no to už jsem říkal mockrát, ne? Jinak.

Myslel jsem si, že po všech těch letech mě MLP:FiM už ničím velkým nepřekvapí... eh, mám pocit, že tohle už jsem taky vykládal mockrát. Ještě jinak.

Když jsem tehdy před mnoha lety zakládal tohle vlákno... zní to asi ještě hůř, jak z brony pravěku Rainbowlaugh no i na tom bude něco pravdy.

... a nebo prostě žádná úvodní fráze - ze dvou předchozích je většině jasné, co chci říct a pro ostatní následující text stejně nebude dávat valného smyslu.

Prostě... MLP:FiM mi připravilo další překvapení v podobě prvního dvojdílu 6.sezóny, a sice The Crystalling - v tomhle případě vlastně dvojpřekvapení: dvě situace z pohledu dvou různých postav a dvě velké pravdy, které - stejně jako mnohé jiné - je snadné říct a tak nějak pokývat hlavou (případně je relativizovat a rozplácnout k nepoužití, jak to dělají někteří), ale ve chvíli, kdy jsou podpořeny vlastní životní zkušeností, dívám se na ně úplně jinak. Najedou dává jednání postav daleko větší smysl a až mě mrazí, v jak mnoha detailech jsou si ony události podobny, kolik těch detailů je do epizod zakomponováno a ten prostý fakt, že někteří scénáristé si patrně prošli v životě tímtéž (a když si to spojím s tím, co říkají na svých přednáškách na conech... to radši při psaní tohohle příspěvku nechávám stranou). Tak ale...

Když skončila pátá sezóna a ukázalo se, proč Starlight Glimmer udělala to, co udělala, zahrála tahle epizoda na strunu, která ve mě zůstávala dlouho potichu a když už, tak nebylo moc příjemné poslouchat její hlas. Když se v první dvojepizodě 6. sezóny objevil Sunburst a Starlight vešla do jeho domu, instinktivně jsem po prvním záběru na vnitřek jeho domu epizodu vypnul, anžto mi v hlavě vyvstal možný následující děj, jež kopíroval mé vzpomínky z ne tak vzdálené doby (a taky můj kdysi podobně zařízený pokoj). Ale tak přece nenechám epizodu rozkoukanou, ne? Jenže jak se v jednu chvíli protne příběh postavy ze seriálu (či knížky) s vlastními vzpomínkami, už se od toho neodpoutám a na krátký moment ty dvě dějové linky splynou. Jakože... pro mnoho situací skvělé (WWPD faktor se v tomhle nezapře), jen při spojení s ne úplně příjemnými událostmi mě to tím vším reálným bahnem protáhne znova. Bohužel či bohudík, je to nejspíš nutné, pokud u takové vzpomínky má dojít k sebereflexi, i když je ona zkušenost stará mnoho let. Tak nějak jsem doufal, že se to později v epizodě nestane, ale mýlil jsem se. Stalo se a přesně ve stejném kontextu:

Yeah, well, reading about magic is one thing, but you don't know what it was like at magic school! To know so much and not be able to do any of it!

Tohle bych si patrně měl vytisknout a zarámovat někam na zeď. Když se dnes dívám nazpátek na dobu svých studií na VŠ, patrně bych nenašel pro svou vlastní situaci lepší příměr. Ostatně... vyšší matematika a pokročilejší fyzika se na první pohled od magie zas tak moc neliší Twilightsmile v tomhle ohledu se Sunburstem zcela souhlasím - pokud to někdo v takhle velkém měřítku nezažil, je to velmi těžké popsat. A ještě těžší tomu čelit, protože některé věci či pocity můžete po technické/faktické stránce vysvětlit, ale bez zkušenosti/zážitku prostě nebudou ostatním dávat smysl nebo - což je ještě horší - riskujete vážné nedorozumění, často s lidmi, kterých si velmi vážíte. Obojí jsem si zažil na vlastní kůži. Můžete se tvářit, že to tak vlastně je a že se vaše situace kryje s očekáváním ostatních ("yeah... really important wizard") - nakonec i před těmi, kteří jsou schopni váš pochopit. Vidět onu situaci, kdy se Crystal Empire potápí do sněhové bouře a Sunburst stále setrvává ve stavu "I have really important wizard stuff to do"... bylo mi zle. Hlavně proto, že jsem viděl sám sebe tehdy, když se mi stalo totéž. O to hůř, že jsem tehdá neměl odvahu se tomu všemu postavit, a tak moje vlastní životní "Crystal Empire" pohltila věčná zima jen proto, že jsem z pocitu "méněcennosti a natruc celému světu" nedokázal překročit vlastní stín.

Škoda se stala, ale ačkoliv čas nevrátím, může mít ten krok smysl i teď? Tak může i nemusí, ale to nezjistím, dokud jej neudělám. No a tak došlo na další překročení vlastního stínu: neboli v mém případě po mnoha letech překročení prahu vysoké školy, kterou jsem deset let navštěvoval a před mnoha lety odešel za ne moc radostných okolností, bez jakékoliv akademické hodnosti. Jistě, bylo to jen symbolické gesto, která má význam jen pro mě, o to je ale větší. Bylo zvláštní znovu projít onou vrátnicí a zjistit, že si mnozí stále pamatují.

"Měli byste vidět všechny ty knihy u něj doma... " říkala Starlight všem vyděšeným poníkům, když šlo nejvíc do tuhého.... jo, tak nějak. Využívat své znalosti a schopnosti s onou příchutí porážky je něco zcela jiného, než bez ní - chápu Sunburstovu nechuť k tomu všemu. Radši by se s celým městem a jeho obyvateli nechal zavalit sněhovou bouří, než čelit téhle situaci. Ale nakonec to dal. A já po mnoha letech snad taky... ne že by pachuť zmizela jako mávnutím kouzelného proutku, ale je to první krok na cestě lepším směrem. Kdo ví, co si budoucnost v tomhle směru ještě přichystá. Jízda na nepravděpodobnostní pohon je ostatně zárukou toho, že i touhle cestou se věci budou vyvíjet patrně jinak, než čekám. Uvidíme. Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo Rainbowlaugh

... co se oné druhé věci týče... Twilight. Ten konec by stál za dopis princezně Celestii, i když už je vlastně neposílá Twilightsmile a tak nějak mi nedávné události připomněly i tuhle stránku mého počínání. Ne že by zrovna tomuhle Twilight čelila poprvé: shodou okolností to bylo také v Crystal empire na začátku třetí sezóny. Tehdy mi to připomnělo ono dilema "Skutečně postoupím své dobro většině, když mi okolnosti dovolují se bez nátlaku svobodně rozhodnout?", ke kterému se v jakékoliv vedoucí pozici člověk dříve či později dostane a pak se lidově řečeno "láme chleba", protože udělat to co ctím jako správné, není ani zdaleka tak jednoduché, jak se může zdát. Dodneška klobouk dolů za to, že tímhle Twilight začala svou cestu na jejímž konci se stala princeznou-alicornem - 'cause this is what I mean when I say "Princess of Equestria".

...

No každopádně se příměry a hodnoty posouvají s každou sezónou neustále blíž mé vlastní současnosti. Kam až to nakonec asi dojde?
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.

Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.

The Last Rebel... still alive
Odpovědět


Příspěvků v tématu
Friendship isn't always easy... - od Jamis - 30.05.2012, 23:09
RE: Friendship isn't always easy... - od Srel - 03.06.2012, 16:32
RE: Friendship isn't always easy... - od Jamis - 19.04.2016, 18:47

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 1 host(ů)