Stříbrný mech - Jamisova MLP prvotina

[Jamis]

Četl jsem celé.
Pominu děj, je jasné, že zatím se to teprve rozhoupává.

Upřímně... ani jsem nečekal, že se někdo takový najde ale to byla spíš aktuální nálada.

Co se týče kompozice, doporučuju používat kouzelné tlažítko Tab. Má takové dvě šipky a krásně ti odsadí text od levého okraje. Hodí se u nových odstavců a přímé řeči. Velikost si urči sám, lze nastavit.

Hm, koukám, že se odsazení odstavců při kopírování textu nějak vypařilo - píšu v OpenOffice Writeru, kde odsazení samozřejmě mám. Díky za upozornění - opravím co nejdřív.

btw. přímá řeč se píše do nového odstavce, nebo ne? Jak tak nad tím přemýšlím, mám v tom trochu hokej (asi to bude chtít nějakou teoretickou přípravu ke psaní, která mi zatím chybí).

Další věc je podle mě menší chaos ve větách, co se týče popisu. Skus to udělat jako já, nejdřív popiš scénu jedním dvěma odstavci, a pak se věnuj ději. Zdá se mi, že to občas míchaš dohromady.

Skus se rozepsat u některých důležitých událostí, které zkracuješ. Například, když se na scéně objeví Twi, je celý incident popsán jednou větou, což je škoda.

Wau, jsi první kdo četl a ocenil by více popisu a rozepsání děje několik lidí mi po přečtení první části říkalo, že je to příliš rozvláčné s dlouhými nudnými popisy prostředí a myšlenek postav. Máš pravdu - zamíchal jsem kousky děje do popisu prostředí, abych ten popis trochu rozmělnil a aby příliš košatý popis nebyl na úkor toho, že se dlouho nebude nic dít.

Ano, popisy jsem s těžkým srdcem zkracoval a nechával jen to skutečně podstatné pro budoucí děj. V hlavě mám i rozvedené myšlenkové pochody jednotlivých postav, ale nechtěl jsem se do toho příliš zahrabat, protože samotného děje tam zatím moc není - nechci odrazovat nudou hned na začátku.

Hlavní postava- nevýrazná, a hlavně skoro nic nedělá. Chtělo by to více dialogů, monologů, a vlastních myšlenek, které přiblíží postavu čtenáři. Co si o čem myslí, na koho má jaký názor, atd atd. Oběví se nový v neznámém městě, musí mít přeci mnoho rozmanitých pocitů a myšlenek, které se mu honí hlavou. Popsat! Emoce! Dojmy! Všechno! Poníci z FiM se liší od zvířat tím, že mají emoce a myšlenkové pochody.

Staniž se počáteční nevýraznost byl tak trochu účel start od úplného začátku: bez de facto ničeho. Jak bude děj pokračovat (možná ještě jednu kapitolu ne tak výrazně), bude na čem stavět a postava dostane postupně výraznější obrysy. Jak už jsem psal: psaním o pocitech a myšlenkách bych klidně vyplnil půl kapitoly, ale nevím, jak by to bez nějakého výrazného posunu v ději působilo...

Taky pořád trochu zápolím s překladem vlastních myšlenek do vět, které se dají rozumně číst, aniž bych používal ta samá slova nebo slovní obraty (hlavně u popisů prostředí). Asi je to při čtení taky znát, ale zatím si neumím vytvořit takový odstup k vlastnoručně napsanému příběhu, abych tohle dokázal výrazněji vnímat. Proto jsem rád, když mi někdo dokáže dát pohled zvenčí.

Každopádně díky moc za konstruktivní připomínky!