No...musím uznat že mi to život trochu ovlivnilo a to posmíváním od spolužáků a spolužaček (i když už dávno nejsem jen jedna).Díky MLP jsem vlastně zjistila jaká jsem a že není nic lepšího než si věci brát po dobrém jako optimista. Naučila jsem se být milejší,vnímat co mi kdo říká,napodobovat něčí hlasy ale na druhou stranu toho horšího jsem pořád hlavou v oblacích a snažím se vymyslet jak lítat,kouzlit a stát se poníkem. Vlastně už dloooouho myslím jen na poníky