U SAO máte v 1. polovině. 1. série svět, kde opravdu zemřete, když zemřete. Aneb "People Die If They Are Killed". Je to akční, člověk cítí napětí, když někdo bojuje a taky tam máme Kirito x Asuna romantiku. Čili super.

To se ale v 2. polovině 1. série mění a najednou není proč se bát... Když někdo zemře, tak se prostě respawnete. Člověk by to možná bral lépe, ale když vám tohle přistane na talíři po tak skvělé 1. polovině, tak je to fakt zklamání. Koho zajímá, jestli Kirito prohraje, smrt mu nehrozí. Až na konci, kdy se zapne násobič boleti, tak je to akčnější.

Co se týče 1. poloviny 2. série, tak tam sice taky nezemřete, ale je to našroubované na smrt tím vrahem v reálném světě, takže tam je pořád jakési napětí. Ale spíš jen ke konci, když je v přímém ohrožení život Sinon.

A u 2. poloviny 2. série je to totálně o ničem. Rovnou říkám, že nesnáším redesign Asuny a ty špičaté uši všech. Celý příběh je o tom jak se Asuna snaží splnit sen Yuuki, která v realitě umírá. Jo, je smutné, když někdo může reálně žít jen ve hře, ale příběhově je to nuda. Když Kirito bojuje s Yuuki, tak fandím Kiritovi, ale když se dozvím, že Yuuki umírá, tak se cítím jako zm*d. jediné co hrozní je to, že se Yuuki nesplní její sen... Napětí tam neni vůbec. Skoro mi to přijde, jako by si takhle polovina hrála na Angel Beats (splnit si svůj sen, který v realitě nemůže), ale absolutně se jí to nedaří. Už si nepamatuju, jestli na konci Yuuki umře, ale i když reálně je to smutné, tak příběhově je to pořád nuda a o ničem.



Dále Death Note.
1. polovina je dobrá z tolika důvodů, že to snad ani nelze vypsat. Obecně inteligenční souboj mezi Lightem a L jsou super. Člověk buď fandí Lightovi (jako já) nebo L. Na konci může být člověk naštvaný, když L umře. Na druhou stranu je to dost epické. I když jsem fandil Lightovi, tak jsem měl L rád. Jak on sám řekl, Light byl jeho jediný přítel. Kdyby L porazil Lighta, tak bych to snad i přijal.

A pak tu máme 2. polovinu a Neara. Jeho prostě nemám rád, přijde mi jako naprosto hrozná postava. Naopak Teru Mikami je podle mě skvělý a snad jediná pozitivní věc na 2. polovině. Death Note byl postavený na souboji inteligence mezi L a Lightem. Když jednu z těch věcí vezmete, tak se to celé zhroutí. A to se taky stalo. A na konci Light prohraje, protože nemohl věděl, že Mikami udělá kravinu a půjde do banky... Fakt neuspokojivý důvod.


Pak tu máme ještě typ anime, které jsou skvělé celé, ale člověk cítí, že by to mělo být dvakrát tak dlouhé. Tam bych zařadil třeba Angel Beats.

A na konec anime, které je přesně správně dlouhé a po celou dobu vyvážené a skvělé. Sem spadá Fullmetal Alchemist Brotherhood. I když je pravda, že by mě zajímalo co se stalo s bratry dál a co na svých cestách pak našli. A ještě sem spadá Code Geass u kterého je zejména zajímavé, že se mu povedlo nepodělat 2. sérii, což je vzácnost. Code Geass má také dost unikátní konec tou svojí nejednoznačnosti, což je podle mě dobré řešení.