@IzV: To je číslo na Karen, mlékaři Dane (also google )

@Aya: no vzhledem k tomu, že tyhle úvahy existovaly ještě v době, kdy tvoje i moje existence ještě byla ve fázi příprav, tak provize asi těžko viz. třeba https://www.csfd.cz/film/8190-hodime-se-k-sobe-milacku/

OT

(21.12.2017, 15:51)Jamis Napsal(a): @IzV: To je číslo na Karen, mlékaři Dane (also google )

Ze srandy jsem se zeptala strýčka googla a vyhodilo mi to odkaz na motorkářské forum

Jamis:
Já chci ale provizi z užití matice pro parametrování v oblasti sexuality a romantické atrakce coby patentované ideje. Úvahy vede kde kdo.

Docela mě zajímá srovnání mezi lokální anketou o sexuální orientaci a sčítáním bronies podle stránky herdcensus.com (měli by udělat něco nového, poslední anketa je z r. 2014 ). Přesný odkaz dostanete kliknutím tu. Je to stránka 53 v tom PDF dokumentu.

Samozřejmě, anketa herd census se soustředí nejen na sexuální orientaci. A taky odpovídalo mnohem víc lidí (něco okolo 18 000). Takže se to nedá moc srovnávat, tohle dělám spíš ze srandy. )

Podle censu odpovědělo 5,6 % bronies, že jsou asexuály. Ze zbylých respondentů, kteří cítí, že jsou sexuálně přitahovaní alespoň někým, udělali docela dobrý graf.



Otázkou však je, jak respondenti rozuměli rozdílu mezi výlučným zájmem o X pohlaví a mezi převážným zájmem o X pohlaví. Pro někoho může být převážný zájem o stejné pohlaví znamenat homosexualitu. A to třebas mohl mít sexuální styk s jedincem opačného párkrát v životě. Ale pro druhého to nemusí znamenat homosexualitu, ale naopak pansexualitu a tak dále.

Premisy, aby se tyto dvě anketky vůbec daly nějak srovnat:

– Není rozdíl mezi „exclusively interested in the X sex“ a mezi „mainly interested in the same sex“.
– Asexuály a demisexuály počítám k sobě, protože demisexuálové spadají do širšího asexuálního spektra.
– Bisexuály a pansexuály počítám taktéž k sobě.

Asexuálů tady máme 14,65 % (oproti 5,6 % – hodně velký rozdíl ) Tak a teď po vzoru herd censu už odečítám asexuály. Celkově tedy o 23 hlasů míň, tedy 134 hlasů tvoří 100 %. Výsledky srovnání:

Bronies.cz Homo 8,96 % / Herd Census Homo 4,15 %
Bronies.cz Bi 23,88 % / Herd Census 11,05 %
Bronies.cz Hetero 67,16 % / Herd Census 85,96 %

Docela mě překvapilo, že aji mezi bronies celosvětově se odlišujeme vyššími čísly.

Dle mého názoru se tato anketa nedá považovat za směrodatnou, neboť k vláknu na toto téma se dostane a odpoví větší procento z těch nenormálních, kterých se téma více týka.

Asi tak. Kdyby hlasovali všichni uživatelé, tak by ta čísla byla jiná. Takhle hlasovalo cirka 200 z cca 3000 uživatelů registrovaných na foru.

Ahoj když jsem si včera delal denní "svodku" z "těch internetů" narazil jsem na slovo, které jsem dosud neznal. Tím slovem je "Incel" a v souvislosti s čím sem na něj narazil, zjistí během minuty každý, kdo ho napíše do googlu. Protože mě to samozřejmě zaujalo a jsem tvor zvídavý, řekl sem si, že se na tenhle fenomén podívám a začal jsem to googlit. O to, co jsem zatím zjistil bych se tu s vámi rád podělil, protože a/ si myslím, že to s tématem souvisí a za b/ docela sem čumel . Takže pro ty, kdo nevědí o co "go" viz spoiler...

No, hustý... mě to zní tak trochu jako "Mám problém, ale hlavně je potřeba říct, že za to může nějako jiný a ne já!" byť nejspíš ne pro úplně všechny případy.

Pokud člověk nemá nějaký vážný psychický hendikep, tak jsou mezilidské vztahy dovednost jako každá jiná - máš nějaký základní set pravidel (říkejme tomu třeba pravidla běžného chování) a zbytek je dovednost/zkušenost získaná metodou pokus-omyl, což bývá často provázeno bouřlivými emocemi. Fakt, že se s tím člověk naučí vyrovnávat (trvá to dlouho a není to příjemné ani pohodlné), je imho součástí zdravé dospělé osobnosti - tyhle dovednosti obvykle člověk získá kolektivu v pubertě či rané dospělosti (pokud ho teda kolektiv neodmítá). Když to někdo přeskočí třeba díky online vztahům, tak pak v realitě snadno pohoří, protože reálný svět funguje o dost jinak než ten virtuální.

A ne, není to o vzhledu ani inteligenci znám dost lidí takových, kteří nejsou příliš pohlední, ani chytří a přesto už mají rodinu s několika potomky. Navíc taková nespravedlnost - oni jsou dost často i relativně spokojení!

Připadá mi to jen jako další pokus udělat ze sebe něco víc, než jsem a hlavně tak, aby to bylo zadarmo, co nejsnadněji, bez práce a ještě s požehnáním od ostatních, co jsou na tom stejně pseudošpatně.

Ať žijou další special snowflakes.

Incelové jsou součástí většího celku, tzv. manosphere (mužosféra? to zní blbě, ale dá se to použít ). Tam patří MGTOW (Men Going Their Own Way neboli „Muži jdoucí po své hlavní cestě“), PUA (Pick Up Artists neboli „baliči“), MRA (Nen's Rights Advocates neboli „Zastánci práv mužů“) a redpill. Existuje ještě víc podobných „hnutí“, ale tyto jsou nejhlavnější symptomy většího problému. A týkají se čistě jen mužů, žen byste tam logicky našli jen málo.

Jen pro vysvětlení:
MGTOW – muži, co kašlou na romantické příp. sexuální vztahy s ženami a co se soustředí čistě jen na sebe a své vlastní zájmy. Na tom by nebylo nic špatného, jenže plno MGTOW nesnáší ženy. Horší forma MGTOW se pak nazývá „red pill“, to už je doslova antiženské hnutí, co si myslí, že svět je díky dvojitým standardům zaujatý proti mužům, že muži to mají horší. Podle takovýchto mužů stojí ženy za všemi problémy mužů. Rozdělují muže na alfa a beta muže, o nichž ve zkratce tradují „alpha fucks, beta bucks“, tedy něco jako „alfa muži jebou, beta muži dávají prachy“. Alfa muži podle redpillu mají všechen sex, ženy, slávu a úspěch. Naproti tomu bety slouží jen k tomu, aby žena vychovala dítě (zatímco má sex s druhým, „alfa“ chlapem).

PUA – Baliči, co se snaží vyhrát hru (pod tímto termínem se skrývá randění, vztahy apod) tím, že vytvářejí různé strategie pro to, jak sbalit ženskou. Jenže, tyto strategie často vyúsťují v situaci, kdy se žena cítí takovýmito individui znechucena a považuje takového chlapa za creepa. Někdy to hraničí s jejich zneužíváním. A dost často takovéto strategie vedou k znásilnění, kdy ne vlastně znamená ano.

MRA – Muži, co z tohoto všeho dělají vlastní politickou filozofii. Ta se zakládá na antifeminismu, misogynii, anti-SJW. Ačkoli se snaží zastávat mužských práv, dělají to docela nešikovným způsobem. Mnohými autory a autorkami je MRA kritizováno, a vůbec se nemusí jednat o feministy/feministky.

Jak jsem již řekl, toto vše je symptomem mnohem většího problému. Fenomén (povětšinou mladých) mužů, kteří se ocitají v měnícím se světě, kde staré normy společnosti a gender role pomalu mizí pryč. Mužů, kteří nevědí, co si s tímto počit. Muži mají své vlastní problémy, které se vztahují k jejich pohlaví. Problémy typu: děsivé množství sebevražd mužů ve srovnání s ženami; masová obřízka malých chlapců (především v USA); zdánlivá neschopnost mužů vyjadřovat své emoce či se s nimi vyrovnat, nevyslyšení přání otců starat se o své děti při rozvodu, problém mužů a chlapců se vzděláním (pár desítek let je už takovým fenoménem, že mužské pohlaví má ve školách horší známky, není jim věnována pozornost, apod), neschopnost společnosti přijmout, že existuje znásilnění mužů a tak dále.

Otázkou však je, proč by se jakýkoli muž přidával k podobným hnutím a myslel tak nezdravě o světě? Na tohle se bohužel nedá odpovědět v krátkosti.

Žijeme totiž ve světě, kdy každý z nás pozoruje neskutečné změny, které ženy prodělaly ve svých právech díky feminismu. Nicméně chlapi nic podobného nemají. A ačkoli se feminismus zaměřuje taky na muže a zlepšení (díky zlepšení pozice žen se zlepšuje taky pozice mužů oproti společnosti), už tak rozhodně není vnímán – každý z nás určitě narazil na tweety jako #KillAllMen či např. nenávistné tumblr blogy zaměřené proti mužům, které pochází od samozvaných „feministek“ – přitom to má k feminismu hodně, hodně daleko.

Mužosféra je jako magnet na podobné muže, protože nabízí prostor, kde muž může povídat o svých problémech bez toho, aniž by byl souzen, a kde mohou být muži sami sebou. A nejen to. Nabízí paradoxně fungující řešení jejich problémů. Mužosféra přitahuje muže zhruba podobným způsobem „Brácho, máš problém v randění, jseš opakovaně odmítán, máš malé sebevědomí a cítíš se jako lúzr? Zkus PUA, opravdu to funguje!“ „Chlape. Už jsi znepokojen tím, jak moc mužů páchá sebevraždu? Už tě přestává bavit dívat se na to, kterak společnost přehlíží obřízku na malých chlapcích, ale přitom na malých děvčatech to odsuzuje? Zkus být zastáncem mužských práv!“

A v extrémním případě se muži obrací k redpillu. „Chlape, víme, kde leží všecky tvoje problémy. Byl jsi celý život zašlapáván ženami. Ale staň se alfou, spolkni pravdu.“

Srovnal bych tato řešení s řešeními nacistů ve Výmarské republice. Mnoho Němců se po první světové válce cítilo ošizeno a ztraceno. Ale nacisté se svou NSDAP se živili na nejistotách tehdejšího Německa. Běžným Němcům nabídli fungující řešení v podobě zaměstnání a nenávisti proti Židům, Romům, Slovanům a dalším etnickým menšinám. A kdo by tuto analogii nepochopil, tak si dosaďte na místo slova „Němci“ slovo „muži“, na místo slova „nacisté“ slovo „mužosféra“ a nakonec „etnické menšiny“ jsou „ženy“.

Kdyby to byl, jak říká Frolda, jen další pokus udělat ze sebe něco víc, než člověk je a udělat ze sebe „special snowflake“, tak bych nad těmato chlapama mávl rukou. Jenže on to není jenom internetový fenomén. Zasahuje do běžného života. Z mužosféry pocházejí různé knihy knihy, časopisy, podcasty apod. Tato toxická hnutí by měla být vymýcena, protože znechucují život každému člověkovi, nezávisle na jeho pohlaví. Naštěstí se už zjevily zdravější alternativy jako men's liberation movement, které je prakticky takovým feminismem pro muže – není se čemu divit, vždyť MLM byl od počátků provázaný hlavně s druhou vlnou feminismu.

Tohle je delší, než jsem původně zamýšlel. Jenže já fakt nemůžu spát.