Myslím si, že děcka by především odmala měli rozlišovat realitu a fikci - taky jsme si jako malí hráli na vojáky a jako stříleli po sobě z čehokoliv, co jen trochu připomínalo zbraně. Když jsme si hráli na indiány a kovboje, tak jsem prostě napodobovali to, co jsme viděli ve filmech, které jsme žrali horem spodem (mrtvejch bylo vždycky dost ).

Připadá vám brutální, že masožravé zvíře sežere člověka zaživa a pak druhý člověk zaživa totéž zvíře rozpáře (pomsta), nacpe ho šutrama, aby se zvíře, až půjde pít, utopilo hned, jak se nakloní nad hladinu? Vítejte v Červené Karkulce...

Nemyslím si, že by nám brutalita ve filmech či pohádkách nějak extra překroutila myšlení. Jen je důležité používat to kulaté na krku a rozlišovat, co je normální ve fiktivním světě a co se z fiktivního světa do reality přenášet nemá. Že to pár magorů nedovede a pak se to mediálně rozmázne... sledovanost a čtenost: náš cíl, za jakoukoliv cenu. Média nám cpou do hlavy horší věci (typicky: MLP - > pro malé holky -> jsi kluk, nebo jiná věková kategorie -> jsi divnej, gay, či pedofil... bubububu! Bacha na tebe!) a jako primární nástroj používají strach. Poslední co chtějí je, aby lidé používali vlastní rozum a v ČR se jim to bohužel dost daří viz. úspěch relací typu Volejte věštce, nebo Česko hledá SuperStar... ehm, pardon... Česko volí prezidenta... WTF??? Se tu snad všichni zbláznili?

Anyway 3D i 2D střílečky hraju už na počítači skoro dvě desetiletí, překoukal jsem takřka všechny akční filmy 90.let, dneska hraju převážně bojové strategické hry... a nemám pocit, že bych díky tomu měl sklony k násilí.