Novoroční předsevzetí.

Další divný midgardský zvyk, který se Loki naučil dodržovat od své smrtelné milenky.

Právě teď asgardský bůh čmáral na kus papíru svá předsevzetí přesně tak, jak mu to Gina vysvětlila. Ta se zájmem pozorovala, jak se princ urputně soustředí

„Mám to,“ řekl po chvíli a podal výsledek své práce tmavovlásce.

Gina si přečetla papírek a pak na svého milého vrhla pohled, který se ptal, jestli si z ní dělá legraci.

„To poslední škrtni,“ řekla a podala mu seznam zpět.

Loki si od ní vzal papír zpět a pak s povzdechem vyškrtl větu ´Ovládnout Zemi a donutit všechny pokleknout.´

„Nervozní?“ zeptal se zlatovlasý bůh v oslnivé stříbrné zbroji.

„Nechtěj, abych otevírala pusu, jinak tě pozvracím,“ odvětila černovláska v honosné nachově rudé robě.

„Ale no tak, Regino,“ zasmál se Thor, „nemáš se čeho bát.“

Vrhla na něho zoufalý pohled.

Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.

Najednou se tomu všemu musela smát. Dva roky a čtyři měsíce. Začínali jako „kamarádi s benefity“ a teď tu stála zavěšená do jeho bratra, který mu ji měl přivést k oltáři.

Za chvíli se vydá dolů tou uličkou, kterou by chtěli projít všichni milenci.

Na jejím konci stál muž jejího srdce.

Usmála se a vykročila…

 
 Ležel na nemocničním lůžku, kolem něj blikaly a pípaly přístroje. Ačkoli si až do vysokého věku udržel svěžest a mladický šarm, teď už z něj zbýval jen stín kdesi hluboko ve vráskách jeho obličeje.
 Tony Stark věděl, že se blíží jeho poslední hodina.
 
 U jeho postele stála zachmuřená tmavovlasá dívka v dlouhých šatech. Nikdo by v tu chvíli neuvěřil, že té mladé ženě je ve skutečnosti přes šedesát let a se staříkem ji pojí více jak třicetileté přátelství.

 „Nemůžeš mě opustit!“ vybafla žena najednou, hlas plný potlačovaného pláče.
 „Jsi můj nejlepší přítel!“

 „Gi,“ začal Tony ztěžka, „můj čas se naplnil. Mám nárok na zasloužený odpočinek. Ty toho máš ještě spoustu před sebou.“

 „Ale…“ chtěla namítnout Gina, jenže se jí zlomil hlas. Po tvářích jí stékaly slzy a ani Starkovo utěšování je nedokázalo zastavit.

...

 „Jsi si jistý, že je připravena? Ví, jakou cenu bude muset zaplatit?“ zeptala se Idunn, když Lokimu podávala zlaté jablko.

 Loki sevřel jablko v dlani a mlčky si je prohlížel.

 „Ano,“ řekl po chvíli pevně.

 Jenže ona nebyla. Nikdo ji nedokázal připravit na to, že bude vidět své přátele stárnout a umírat, zatímco ona bude stále mladá. Nikdo ji nepřipravil na nesmrtelnost.
 
 Ta cena byla příliš vysoká.