Tak jó, no.

Star Swirl the Bearded a jeho hrnek.

Při úplňku, ve svitu hvězd,
se má mysl probouzí,
v dálce svítí světla měst,
a na mě civí tvář zpoza plnovousí.

Žiješ!
Vykřikl hlas.
Pozor, ať se nevyliješ!
Avšak lekl jsem se jako ďas!

Vyskočil jsem,
zakopl jsem,
ve vzduchu jsem zůstal viset.
Magie! Začal jsem kvičet.

Poní tvář se přiblížila,
řekla, ať se nebojím.
Nemám si hrát na strašpyla,
nesmím propadnout emocím.

Po chvíli vysvětlování,
pochopil jsem mé poslání.
Poník to byl mocný,
avšak velmi lenivý.

Oživil mne,
dal mi život,
nechce mě stále mýt.
Už to ve mne vře!

Jsem jen hrnek s nočičkama,
a schopnýma ručičkama.
Mám už dost toho vydřiducha.
Zanechám ho jako eunucha.