Věděl, že to co udělal byla chyba, ale nemohl si pomoct. Její rty chutnaly po třešních, její srst byla tak hebká na dotek, její hříva ho lechtala, když byla nad ním a s úsměvem mu hleděla do tváře.
 Ale byla to vůbec jeho chyba? Jeho manželka si ho nevšímala už tak dlouhou dobu. Kdo ví, jestli neudělala totéž co on. 
Tyto myšlenky ho uklidňovaly, když se potichu vkradl do jejich domu. Náhlé rozsvícení v předsíni ho vyděsilo, jakmile jeho oči slétly na jeho manželku, bylo mu jasné, co se bude dít.
„Ty jsi byl s ní, že ano ty bastarde?!“

Ztuhl, ale hned se vzpamatoval.
“S kým? Proč nespíš? Vyděsila si mě!”
“Nech toho! Vím všechno! Byl jsi u té... děvky!”
“Co blázníš? Byl sem na pivu…”
“Nelži! White Star tě viděla!”
“Nevím, co mohla vidět… Víš, že ti mě závidí! Snaží se nás rozeštvat!”
“Jak vysvětlíš tohle?” Strčila mu před čumák mobil. Byla tam fotka, na které byl on… a ona. Naštěstí hodně nekvalitní.
“Ale lásko, to nejsem já…”
“Opravdu?” Řekla s nadějí a popotáhla.
“Opravdu! Přísahám!”
“Tak… dobře,” trochu se uklidnila. Sedl si vedle ní a objal ji.
Zatloukat, zatloukat, radil mu kamarád. Měl pravdu, ten starý bastard!

“Hledám vhodný meč pro svého pána.”
“Opravdu? A máte nějaké požadavky?”
“No, měl by sedět k jeho osobnosti.”
“Aha. Tak mi o Vašem pánovi něco řekněte. Jaký je? Co jeho život? Zajímavosti?”
“Mno, tak... život, zajímavosti... Narodil se z nevěry, proto jím lidé dlouho opovrhovali, musel živořit na ulici, dokud se mu nepovedlo odhalit velký cech zlodějů tak, že se do něj přidal a pak je všechny napráskal. Byl odměněn titulem, já mu teď sloužím a je to hajzl.”
“Och, tenhle pro něj bude perfektní.”
“Jak to?”
“Říká se mu ‘bastard.’”
“...Vy, pane, jste génius.”
“Já vím, hochu, já vím.”