Coral se začala svlékat a chystala se dát si sprchu. Celá unavená po celodenní návštěvě školy se moc těšila do postele. Na příkaz ředitele dnes každý žák maturitního ročníku musel vypomáhat s dnem otevřených dveří. Coral se ve sprše uvolnila a napatlala si šampon na hlavu. Trošku to štípalo. Nevěnovala tomu ale pozornost.
Pak vylezla z vany a zahleděla se do zrcadla. a zbělela hrůzou. Místo krásných hnědých vlasů měla blond!
Zahleděla se na lahvičku kterou použila… Peroxit!
“Jabu?” Zavelela.
“Ano paní?” odvětil sluha.
“přines mi tátovu pistoli.”
“Proč paní?”
“Raději si hlavu proženu kulkou než jít blond do školy.”

Fluttershy si potáhla, vzápětí se rozkašlala. Podala čvaňháka Treehugger.
„Díky, ale není to pro mě. Nic mi to nedělá. A ještě jednou se omlouvám…“
„To bych prosila,“ dala si Treehugger šluka, „jdete hledat královnu hipíků a ty si na mě ani nevzpomeneš.“
„Tak promiň,“ ve snaze změnit téma ukázala na trojici ležící v trávě opodál, „jen nechápu některé vaše zvyky. Támhleta klisna se dělí o milého s jinou. Copak jí to nevadí?“
„Tomu se říká volná láska. Každý může milovat každého…“
„Aha… to taky není pro mě. Ale mám najednou žízeň… a hrozný hlad,“ řekla Fluttershy s úplně rudýma očima.

“Zpomal trochu, prosím,” vykřikla jsem téměř šeptem a dál křečovitě sbírala opěrku auta. Sam, jako by mě ani neslyšel, ještě víc sešlápl plyn. Auto naskočilo a já vykřikla.
“Promiň, lásko,” řekl konečně konejšivým hlasem. “Ale zkus mě pochopit. Tvoji rodiče by mě nikdy nepřijali. Ty jejich pohledy… opovrhují ji mnou!”
Plán byl jednoduchý. Ujet ze země, někam kam vliv jejích rodičů už nedosáhne. Ale Sam jel jako šílenec…
“Už jen pár hodin, už jen chvíle a budeme svoji,” mumlal si bez přestání.
I přes jeho současné chování ho milovala a nemohla se dočkat svatby.
Cosi skočilo před auto.
“Pozor král-”

Vykročím ze školy. Jak mi do očí svítí sluníčko, zahání únavu z vyučování. Když se rozkoukám, už ho vidím na mě čekat. Jakmile ho obejmu, všechno je hned lepší. Řeším s ním psaní a přátele a nepřátele a co mě štve a co mě napadá a co mě baví..
Pak se s ním rozloučím a jdu na sraz s nimi. Je to zase trochu jiné, s těmi si dělám legraci ze všeho a ze všech a vůbec.
Trávím čas s přáteli a bavím se a směju se a najednou...
Najednou mám pocit, že budu štěstím brečet. Tohle je můj ráj.