Jsem neviděna, jsem pouhým stínem,
pomalu meloucím božím mlýnem,
každý den setkáváte se s mým dílem.
Názory na mne se nemění,
zvolit čas odchodu však vyžaduje umění.

Odvádím s sebou boháče i chudáka,
jedno, či milionáře nebo žebráka.
Před mojí mocí nikdo se neschová,
vždy tolik smutku, vím, kruté se to zdá,
slyšte však slova má:
Bdím, když vy spíte,
udržuji rovnováhu,
špatně o mně smýšlíte.

Když něco končí, něco začíná,
dítě se rodí a svíce života zhasíná.
Takhle to jde pořád dokola,
i na tebe čtenáři čeká má tombola.

Všichni na sebe řvou,
bezcitně si za svým jdou.
Špatná to věc - naše ega,
ohlížet se ? Není třeba !

Asi je taková doba,
ptát na to můžem boha.
Dělají mi starosti,
všechny ty špatné vlastnosti.

I mnou proudí zloba, vztek,
tolik špatných věcí jsem řek,
nicméně to aspoň přiznám,
moc podobných lidí neznám.

Špatná to věc - naše ega,
já si stavím svůj svět z lega.
Skládám kostku po kostičce,
všechno se to zbortí lehce.

Jak křehké je to,
oč se snažím,
po volnosti stále bažím.
Vždy, když objeví se štěstí,
osud zasáhne pěstí,
zničí všechno zbudované
a jenom tak nepřestane,
je krutý, když si zamane. [spoiler: Nepij tu Vodku, Zemane,
nebo tě záchytka nemine,
kolik ti toho národ český ještě promine. - Vím s básničkou to nemá nic společeného, ale já musel
]

Pak tak těžké začít znovu,
trvá to takovou dobu,
jednu věc se naučíte,
berte tolik, nač stačíte.

Občas proudí mnou bezbřehý zmatek,

nenapraví to žádný dobrý skutek.

I když pár dobrých přátel a rodinu mám,

v bitvách uvnitř hlavy jsem na všechno sám.

Šedivé dny moc dobře znám, zabarví se někdy ?

Smutně se ptám.



Jak si mám přidat do života barvy ?

Neumím vyjádřit emoce skrze malby,

mým mečem pero je,

vstříc světu uvnitř dávám se do boje.



Někdy všude jen černá a bílá,

všechna radost a krása pryč se slila,

nepřeji vám, aby i vaše rána taková byla.



Dobro proti temnotě znova a zase,

i když chvílemi přichází naděje nová, v čase večerním však měsíc jí schová.

Připadá mi to legrační, že víš, máš dlouhou, dlouhou cestu
Předtím, než perfektně zapadneš do řeči města
Protože jestliže spočítáš všechno co máš, zjistíš že máš hodně
A když jsi tak vysoko, zabere nějaký čas přivést tě
Dolů, dole kde můžeš cítit péct se sladký chleba
Zabere to nějaký čas přivést tě dolů, tam, kde vzpomínky čekají


Prostě musíš jít tou cestou, znovu a můžeš se smát, smát, smát
Můžeš slyšet smích tvých přátel a po celou dobu se přidat
I když se cítíš sám a i když to tak může být
Prostě musíš jít tou cestou znovu a můžeš se smát, smát, smát


Nezáleží, jestli jsi spodní křídlo, jako závodění, nebo jemnější věci,
Je prosté vidět, že si můžeme všichni půjčovat svou lásku
A jestliže se udržíš na trati, potom dostaneš dvakrát tolik lásky zpět
A cukající ocas potom napadne nás všechny z
Tvé výše, kde bolestný a nenávistný nemůže létat
Přichází z vysoka, v blankytném a vítajícím nebi