Koukám na kopec a ríkám si že ho nemůže nikdy dobýt a proto prosím ostatní o spolupráci. "prosím" XD

Však má Iontokvantová řezačka štítů,projede i takovýmto zabezpečením a v klidu si kráčím mezi ostatními na kopec,protože má ochrana,která je napájená půjčenou ZPM jednotkou je tak dokonalá,že ostatní co se jen přiblíží,dostanou takovou pumelici,až se skácí všichni v mdlobách na zem a po probuzení zjistili,že vlastně ani na kopec lézt nechtěli.Ba co víc:Jen při představě,že by měli někam lézt,se jim udělá tak špatně,že už na to nikdy ani nepomyslí a já si v poklidu užívám na kopečku

Nebylo nic jednoduší, než se pod štít prohrabat. Když už jsem byl ve vnitř, všichni co tam byly strachy předemnou utíkaly. A ti, co to nestihly, tak ...... nechtějte vědět.

Tak já jsem nestihl utéck, tak čekám co se se mnou bude dít. XD

Kopec je můj a Fantabox se již nikdy nedozví, co by se s ním stalo.

Tak bude bitva o kráter

Dám rozkaz 66, takže Yoda (alias Pajzl) musí utéct. Kopec je můj

Použiju neviditelnost "cloak engaged", protože mám nanooblek, připlížim se k tobě ze zadu a shodím tě z kopce. Tak a teď je kopec zase můj XD.

Vrátil jsem se z exilu silnější než kdy předtím, přiběhl na kopec s termovizí, uviděl Fantaxboxe jak se zozplývá v nanoobleku při pozorování padajícího Froldy. Stačila jen chvíle plížení a následně se Fantaxovi tam, kam slunce nesvítí, zapíchly čistě náhodou opodál stojící vidle. Odporoučel se za Froldou a kopec je můj.

(Storm: Nemňé bobky, orbital friendship canon neubližuje kopcům )

Rázným krokem příjdu k tobě s obrovským zmizíkem a jedním,dvěma tahy tě tím nechám zmizet...Pak svým transdimenzionálním zařízením,nechám posunout kopec i se sebou o další dimenzi dál,takže už nikdo jiný ten kopec neuvidí,kromě mě.