Jak se stát lepším člověkem JAK SE CÍTIT DOBŘE


Přibližně 10 let jsem si o Veganech myslel, že to jsou podivíni (do té doby by mi byli volní). Ani jsem proti nim neměl nic pádného, jen jsem prostě nechápal, proč bych neměl jíst, to co chci. Ostatní si přeci taky jedí, co chtějí. Někdo kouří, a nic se mu nestane (tady ale řeším, když někdo kouří v mé přítomnosti, není to příjemné mě samotnému). Nečetl jsem nic o tom, které jídlo je škodlivé a proč, co je a co není přirozené, jakou souvislost má to či ono. A určitě o spoustě dalších věcí ještě nevím, a o spoustě dalších se možná ani nikdy nedozvím, nebo mi budou fuk.

Plně chápu, proč lidi nemají rádi špatné zprávy. Vždycky bylo lepší poslouchat, jak vás někdo chválí. Ne, že vám někdo zkritizuje váš obrázek, ale pochválí vás a povzbudí, že to je krásné. To zahřeje na srdci. Já ten pocit znám. Jako malé dítě jsem ho měl často. Rodiče ale zřejmě dobře věděli, jak děti vychovávat (stejně se jim to moc nepovedlo). Postupně jsem se naučil, že na tom, co se vám povedlo, až tak moc nezáleží. Důležité je to, co jste udělali špatně, takže to příště můžete zlepšit.

Lidé rádi kritizují něco nebo někoho, když se dozví, jak někdo cizí týrá domácí zvíře, klidně i hospodářské zvíře. Odsoudíme ropnou havárii ropné plošiny a přejeme těm boháčům mastnou pokutu. Co myslíte? Já jsem to dělal taky. A nejspíš i budu. Pomáhá mi to zlepšit svůj duševní obraz. Distancovat se od těch "zlých".

Ale pokud někdo přijde konkrétně za mnou a řekne "to nedělají oni, za to můžeš ty!", je hned oheň na střeše! Co si to ten někdo dovoluje, že mi říká, jak mám žít, co mu je do toho! Někdy jsme ochotní se změnit. Např. nám někdo řekne, že když začneme třídit odpad, protože skládky dělají znečištění životního prostředí a slíbí nám, že nám nezdraží poplatky za svoz odpadu, popř. ještě zdůrazní, že ti špatní jsou majitelé továren, které vlastně odpadu produkují nejvíc, tak to jo! To je jiná. Ať nad námi visí trest nebo odměna. A co až zdroje na "úplatky" vyschnou?

Znám "milion" způsobů, jak si zdůvodnit, že něco nejde a že to nemůžu udělat. Od nošení ponožek s Mickey Mousem po bojování za práva dětí v Indii na vzdělání a kvalitní jídlo. Na tamto nemám peníze, na tohle jsem moc hloupý, abych se to naučil, tamto se mě netýká, protože já to doma nedělám, jsem chudý, jsem černý, jsem Rom, jsem bílý, vesničan, žiju v Praze bez zahrady, mám okrasnou zahradu, jsem bezdomovec, jsem z vyšší společnosti a musím mít nějakou pověst, nemůžu nakreslit obrázek, protože zrovna dávají něco fajn v televizi, doba mi nedává čas něco takového dělat, nemůžu jet na Con, protože samotného mě nepustí rodiče, atd. Všechny se dají říct mnohem rychleji bez vynaložení úsilí: NECHCI. Nechci, ale skutečně nechci, i když si třeba myslím, že chci, protože je pro mne pohodlnější to neudělat, než se přemoct a udělat to. A já se tomu nedivím. Pokud se fakt musím přemáhat, je něco špatně.

Když dojde na výmluvy, tak sám používám jednu, kdy dělám jen to, co mi přináší dobrý pocit. Dá se tak zdůvodnit např. to, proč neposílám peníze přímo do Afriky na jídlo, protože si ekologicky zdůvodním, k čemu to povede (nicméně tím nezabráním, kam moje peníze pošle např. Unicef). Takže když něco někdo chce, můžu se případně bránit tím, že mi hraje na city a že chce, abych se cítil špatně. Takto se snadno dají ignorovat všechny ty veřejné sbírky a dobročinné koncerty.


"Hej, kámo, ty jsi brony, že? Takže jsi pedofil a měl by ses cítit špatně!" - cítím se špatně? Kupodivu ne.

"Hej, ty jsi mafián. Zabíjíš lidi. Měl by ses cítit špatně!" - bude se cítit špatně? Možná, ale nejspíš ne.

"Hej, ty děláš něco, za co ti sakra dobře platíme, tak proč se necítíš šťastně?" - Nevím, třeba proto, že "musím", ale příčí se mi to? (v mém případě jsem prostě líný a nechci pracovat, kromě svých koníčků, ale zatím je potřeba platit své závazky). Budu se cítit dobře, protože mi to někdo řekl?


Já jsem třeba na všechny tyto otázky odpověděl tak, jak je uvedeno. Víte proč? Protože jsem přesvědčen o své pravdě. Nějak si to zdůvodním. Je pravda, že někdy dost záleží na tom, jak je mi daná informace prezentována. Někdy mne jeden způsob nenahlodá vůbec, ale to samé, podané jinak nebo v jiný čas, funguje třeba úplně opačně, a začnu o tom přemýšlet. A víte co je na tom nejlepší? Právě to, že o tom přemýšlím (třeba tomu možná i věřím, ale neberu si to hned za své). Snadno si totiž někdy můžu ať už logikou nebo svědomím zdůvodnit, že mi to je vlastně jedno A jindy mne způsob podání přímo naštve! Pak už pro mne není důležité téma, ale to, že mě někdo naštval! A to udělal sakra velkou chybu! Teď udělám něco jen proto, abych ho naštval já jeho!

Tato "super" metoda bývá někdy kontraproduktivní. Pokud mi někdo řekne, že bych se neměl přežírat zmrzlinou, tak na truc půjdu do obchodu, koupím si 10 balení a před ním je sežeru! To jsem mu to nandal. Problém se ukáže později, když se z toho dotyčného trolla vyloupne flegmatik jak prase, a já nejen že jsem zbytečně strávil čas v tom blbém obchodě, ještě jsem za to musel vysolit těžký prachy a teď bliju do záchodu.. (yop, to se fakt stalo kdyby ještě někdo nepochopil, proč je to v první osobě - no, dobře, popravdě jsem až tak moc nezvracel a ty peníze taky tehdy ještě nebyly mé). A co je nejhorší: vlastní blbostí jsem mu ještě udělal radost

Ale pokud mi někdo řekne: "Hele, děje se tohle a tohle", tak ať už dodá "měl by ses nějak cítit" nebo ne, a ve mě to začne hlodat, není to jeho chyba. Nemůžu ho přeci vinit. Bohužel, sakra! Znamená to, že si nejsem jistý správností toho, co dělám. Neříkejte mi, že jste tohle nikdy nezažili. Dobrá obrana proti tomu je možná obvinit dotyčného, že mi kazí náladu. Jenže já už nějaký čas vím, že skutečnou odměnu mi nedá nikdo cizí, ať už jde o peníze nebo cokoliv jiného (možná proto, že poslední dobou víc a víc vnímám peníze ne jako řešení, ale jako problém, což si jako boháč mohu dovolit. Ani Gándhí nebyl určitě chudý, že? http://crg.cz/sekce/historie/referaty/20.../index.htm ). Samotnou odměnou je mi dobrý pocit z toho, co jsem udělal. A s trestem je to stejné. Jediné, kdo mne může skutečně potrestat např. depkou, jsem jen já sám.

Mohu si snadno říct: Tohle se mě netýká, já na to nemám žádný vliv, nebo jen minimální. Třeba, čím jsem já způsobil válku v Sýrii? Možná tím, že jezdím autem a tím používám ropu, která se třeba vozí tam odtud nebo poblíž? Co je mi do mých předků, kteří tam (Rakousko-Uhersko), já nevím, třeba měli nějaké kolonie či co? To nemůže hrát roli. A tedy nehraje. Zablokuji to.

Teď byl dokument v TV o tom, jak v Africe v nějaké zemi (jméno mi vypadlo, bylo to pod Saharou vlevo dole, mohl bych sice použít Google, ale na to nemám čas) kradou piráti ropu. Nejen tedy, že se děje násilí kvůli ropě, ale ještě se tím ničí životní prostředí (úniky), což znamená, že ve znečištěné řece už nejsou ryby, lidé nemají co jíst a z rybářů se stávají chudáci, žebráci, bezdomovci. Ale důležité je ukázat prstem co nejdál ode mne a říct: "Vidíte, to oni jsou ti špatní". Hned se člověku uleví. A pak se půjdeme rozplývat steskem nad jedním dítětem z večerních TV zpráv, co má třeba, já nevím, autismus a rodiče nemají miliony na jeho léčbu. Například.

Znám ale také další "dobrý" způsob, jak si vsugerovat, že se něčím nemusím zabývat. Stačí danou osobu, která mi něco sdělila, nějak vhodně shodit. Např. pokud někdo vybírá peníze na válečné invalidy, tak třeba kouří (nebo má křivou hubu, jako já ). Je pak mnohem snadnější se říct: Takový mi nebude mluvit do života! Sám není svatý. Přestanu se dívat na televizi, protože mne obtěžují násilím ve světě.

"Super" je také obvinění z pokrytectví. Maminka měla, ještě když byla na vesnici, sousedy. Chodili do kostela, modlili se za mír a ostatní lidi. Pak přišli domů, a "zpracovali" pár králíků. Pochopitelně, jíst se musí. Není na tom nic nenormálního. Stejně jako existují dobří a "zlí" ateisté, černí, bílí, nacisti, komunisti, existují i dobří a "zlí" křesťani, muslimové, bronies, Židé, Češi, Američani..

Já jsem byl také pokrytec. A vlastně ještě jsem. Nikdy bych zvířeti vědomně neublížil, hnusí se mi to. Takže si platím ostatní lidi, aby tu špinavou práci udělali za mě. Bylo mi jedno, jak se dostane jídlo na můj stůl, a jaký vliv to má na ta zvířata, či na životní prostředí (týká se totiž nejen živočišné, ale i rostlinné výroby). Najednou mi ale vadí, co se nejspíš při "zpracování" děje. Jsem stále ještě ochoten tolerovat zabití zvířat, ale jen pokud dostanou kvalitní život a rychlou smrt. Prostě mi jen není najednou příjemné vědět o tom.

Pro (některé) vegany budu ale dál pokrytec, protože sice nepodporuji týrání, ale podporuji otroctví a vraždy, či zneužívání.

Když se stanu vegetariánem, stále budu podporovat to samé, jen v menším, protože nosnice či dojnice skončí hádejte kde..

I kdybych si pořídil domů vlastní slepice a kozu, a dal jim ráj na zemi, a nechal je skonat přirozeně i po dlouhé době, kdy bych z nich nic neměl, jsem stále pokrytec, protože podporuji otroctví.

Když se stanu veganem, budu pokrytcem pro některé fruitariány, protože vykořisťuji a týrám rostliny, kterým způsobuji bolest.

Máme to holt těžké. Jsem vlastně chudák. Ale protože to dělám pro svůj vlastní dobrý pocit, tak jsem tím pádem vlastně pokrytec, a další argument, proč daný problém ignorovat, je na světě. Asi jako by bylo normální uspořádat charitativní koncert, vybrat peníze pro chudé děti, a pak na konci prohlásit "a jsem naštvanej, že se to povedlo!"

http://www.vegan-fighter.com/clanky/10-n...nstvi.html (já třeba nesouhlasím s tím, že rostliny necítí něco jako bolest).


Chci jíst, ale ubližuje se kvůli tomu (zbytečně) zvířatům. S tím se naučím žít.

Chci levné prášky na praní, takže se naučím žít s tím, že v rámci úspor sem tam vybouchne nějaká ta chemička bez drahých bezpečnostních mechanismů a zamoří prostředí, otráví lidem vodu, atd.

Chci levné výrobky, takže se naučím žít s tím, že existují manufaktury, dětská práce, fair trade nakopu víte kam. Já to vím, vždyť i já nakupuji z Číny. To neznamená, že daný výrobek zrovna vyrobily děti, ale kde mám jistotu?

S tím vším mohu žít, protože si přeji světový mír.


A tak bychom mohli pokračovat dál a dál, když jsme ve vlákně zahradničení, což má blízko k ekologii: palmové plantáže, těžba dřeva, mýcení děštných pralesů, spalování fosilních paliv, těžba ropy... (jezdím autem, jsem tedy pokrytec, protože řeším A a neřeším B-Z; a budu jím, i kdybych řešil A-Y a neřešil Z).

Dokud z toho já budu mít užitek, a nebudu z toho mít blbý pocit, dovedu s tím žít.

Dobré je si také říct: já to sám nezměním, takže když to nemůžu změnit celé a hned, nemá cenu se pokoušet vůbec o nic. "Co kdybys zkusil něco namalovat?" "Proč? Monu Lisu stejně nikdy nedám..".

Ono se to určitě kdyžtak vyřeší samo, když to ostatní lidi tak moc chtějí. Jako třeba že politici sami prosadí něco, co je čistě etické, není z toho žádný zisk, způsobí to ztrátu tisíce či miliónů pracovních míst, zdraží to potraviny, čímž se naštve hromada lidí (voličů), a tím pádem jejich šance uspět v příštích volbách, pokud se to nepřekryje nějakým dalším průšvihem, je nulová. A protože úspěch se měří stavem bankovního konta, růstem HDP, inflací a výběrem DPH, a ne nějakým svědomím (co to je?), tohle si nemohou dovolit.

Říká se "chudoba cti netratí", ale obráceně to nefunguje. To já vím moc dobře. Taky jsem začínal od nuly, na stavbu domu a koupi auta jsme měli hypotéku, úvěr ze stavebka a další 2 statisícové půjčky. Vím, co to je, když obracíte každou korunu, kdy jeden měsíc nemáte ani na 1 pytel cementu a na účtě jste v mínusu. Taky jsem se snažil ušetřit na všem, co se dalo, počínaje prací, materiálem, oblečením nebo jídlem. Neřešil jsem, jak to dopadá na ostatní. Důležitý jsem byl jen já sám (dobře, a moje maminka). Toto škudlení mi zůstalo do dneška. Tím, že se stanu bezdomovcem, se nestanu automaticky lepším člověkem. Neplatí to ani obráceně. Čím víc miliard, tím víc adidas. Jen nálepky a kategorizace...

"Výborné" zdůvodnění je také řídit se příkladem někoho cizího. Třeba, pokud já nemám na to a to, jsem chudý. Když je mi pak nabízeno, že se děje to a to, tak se můžu vymluvit, že např. Franta Pepák z Horní Podolní bere tolik co já a když se opije, bije pro "zábavu" svou ženu. Takže tím pádem se nemusím užírat tím, že to dělám taky.

Máme tedy další obrannou linii: "Pokud se někdo nenarodil hned jako anděl, nemá právo už nikdy mluvit mi do duše".

Peníze jsou mocný argument. Jsem chudý, takže nejsem povinnen přemýšlet. Ono totiž, když bych si třeba jen přečetl obal výrobku, resp. složení, které musí výrobce uvádět, zjistil bych, že ta levná ryba, kterou si ta hrdě kupuji, obsahuje klidně i 20% přidané vody. Jsem tedy vlastně docela bohatý, když si můžu dovolit zaplatit za 1 litr vody třeba i 30 Kč. Jenže to bych pak vlastně zjistil, jaký jsem hlupák, protože kdybych si koupil rybu o pár Kč dražší, ve skutečnosti by mne 1 kg skutečné ryby, tedy masa, vyšel levněji. Ale být hlupákem je drzost, to se nenosí. A to nesmí být! Nehodlám věřit tomu, že bych snad něco dělal špatně.

Pěstování potravin je také ztráta času a je to drahé. Říká se to, takže to bude pravda a tedy to nemusím dělat. Přeci, když píchnu do země stroužek česneku, a vyroste mi jich až šestnáct, což je vlastě roční úroková sazba +/- 1500%, tak to je určitě nějaká propaganda kořenožroutů. Raději půjdu makat za minimální mzdu, abych si pak mohl půjčit za úrok -10%, nebo dát to málo, co mi zbyde bance, a ta mi frkne ročně 0.4%. Protože pak můžu říct: já jsem chudák. A ostatní mne budou litovat. Možná bych si také mohl zřídit na sebe nějakou veřejnou sbírku. Koupím si nejlevnější jídlo, a k tomu pak hromadu tabletek, protože se všude říká, že vitamíny jsou zdravé. A to mne přeci vyjde levněji. Musí, protože tomu věřím.

Až budu mít plat jako v Německu, stanu se lepším člověkem. No jo, ale třeba Američani berou víc. Takže až budu mít plat jako Američani, stanu se lepším člověkem. Ale třeba takový Bill Gates nebo Arabský šejk bere víc než průměrný Američan. Takže až mi společnost dá plat, jako mají oni, teprve tehdy se stanu lepším člověkem. Protože etické myšlení se dává k výplatní pásce jako bonus. Zřejmě nějaká poukázka na operaci, kdy do mě dají nějaký velmi drahý implantát. Jako kdyby snad platilo, že čím bohatší je země, tím etičtěji se chová.

Pomáhá být také v nějaké skupině či partě, nebo ukazovat na nějakou skupinu či partu. Dokud nebudu brony, mohu na ně ukázat, a říct, že jsou hrubě úchylové (tady lžu, přiznávám, tohle jsem nikdy neříkal). Jakmile se stanu "úchylem" taky, začnou mi někteří lidi říkat, že jsem pokrytec stejně jako (někteří) věřící, kteří šíří lásku a mír pro lidi, a přitom třeba ničí životní prostředí, tedy "boží dílo". Ale já vím, že mi jen závidí, že jsem se stal lepším člověkem.

Podívejte, ten chlapík z první světové byl vrah, zabil plynem statisíce vojáků. Že ale jím potraviny, které využívají dusíkatá hnojiva, které právě on pomohl dostat do masové výroby? Ale s tím mne neotravujte! Nemůžu přeci přemýšlet takhle komplikovaně. To by mi nabouralo pohodlný život.

Výborné je tedy něčemu věřit nebo nebo nevěřit. Pokud uvidím nějaký dokument či zprávu o něčem, prohlásím, že tomu nevěřím. A tím se tím už nemusím dále zabývat. Nemám na to přeci čas. Je dobré mít životní krédo citované z TV série o Básnících: "Hm, já ti veřím" "Ale ty mi nesmíš věřit, ty to musíš pochopit!" Omyl! Věřit je někdy pohodlnější". Rádi se chlubíme, že žijeme v moderní době plné vědy, že už třeba nemusíme věřit v Boha nebo církev, protože máme evoluci, a nemusíme mít desatero, protože máme kapitalismus. Přesto budeme ale dál praktikovat svou víru v něco.

Úplně chápu, že pokud nejste někdo, pro koho je kritika jeho osoby vlastně stav extáze, tak byste se z toho všeho musel zbláznit. Ať byste o tom musel (nebo musela) přemýšlet nebo si to jen připouštět. Člověk má svých vlastních problémů dost a dost, takže je velmi snadné si vybudovat alespoň nějakou zeď. Vždyť já to dělal a dělám taky.

Je pak snadné se bránit jakýmikoliv argumenty, z nichž některé jsou subjektivní (třeba citové) a tedy je nelze prakticky vyvrátit, jiné jsou naopak třeba totální nesmysly (třeba nemám rád Američany, tak nikdy nebudu věřit v přístání na Měsíci, a jako argument uvedu třeba to, že člověk ve vesmíru nemůže přežít, a proto se tam vůbec nelétá - což jak vidíme, opravdu nelétá, ale každý průměrný člověk, co umí používat Google, mi tento argument za 5 vteřin rozmlátí na kusy).

Hlavně ale, když nám to pomůže. Ani kdybychom chtěli, tak nemůžeme řešit všechny problémy světa. Kolikrát nezvládáme ani všechny své vlastní problémy, tak proč řešit "cizí".. Takové argumenty mají logiku a často je slyšíme, např.: "Dokud nebude na Zemi mír a nezmizí hladomor, lidstvo by nemělo cpát prachy do vesmírného programu". Správně! Nejdřív vyřešíme A, a teprve pak se budeme zabývat B. Takže dokud bude na světě trpět jen jedno dítě hladem, všechny vědce přesuneme z oblasti astrofyziky, nukleární fyzicky, léčiv, ekologie, výhradně na to, abychom za každou cenu vyrobili dostatek jídla. Dokud já mám málo peněz, nebudu se zabývat ničím ostatním.


Horší to začíná být ve chvíli, kdy všechna tato opatření selžou. U někoho selžou dřív, u někoho později, a u někoho třeba nikdy. Někdo je třeba ani nepoužívá..