Já se trochu bál co na to u mě doma řeknou, ale naštěstí zbytečně 
Mámě je to jedno a táta pro to má pochopení s tím, že je to prostě legrace a záminka jak se vidět s ostatními.

Rodičům to absolutně nevadí - otec proti tomu neřekl jediné křivé slovo a mamku to snad i zajímá , sestra mi už běžně kupuje MLP vecičky k nejrůznějším příležitostem.
Kamarádi ze základky rovněž žádné negativní ohlasy (občas si rýpnou, ale jen ze srandy - rozhodně to není ve zlém ). V žádném případě se nestalo že bych kvůli tomu přišel, byť jen o jednoho kamaráda. No a spolužáci ze střední taktéž úplně v pohodě, není nikdo, kdo by to nějak soudil nebo se kvůli tomu se mnou nebavil, spíš se dokonce několik spolužáku ozvalo že také sledují/sledovali MLP nebo 1, který dokonce vášnivě sbírá figurky a panenky
Každopádně (naštěstí) žádná šikana, odsuzování či obecně jakékoliv negativní ohlasy.

Ahoj, jsem tu nový, tak ještě úplně nevím, jestli je tohle ta správná diskuze na moji otázku, ale zkusím se zeptat tady, když tak mě přesměrujte do správné diskuze. 

Chtěl bych si koupit plyšáka Rainbow Dash, jenže ještě žiji u rodičů a oni neví o tom, že jsem Brony (pochybuji, že vůbec ví, co to znamená, ale to už zacházím mimo dotaz) a tak se obávám jejich reakce, kdybych toho plyšáka přinesl domů. A navíc žiji v paneláku a musím pokoj sdílet s mladším bratrem a kdyby mě s tím plyšákem viděl, taky by ze mě měl akorát tak srandu... Takže se vás chci zeptat, co mám dělat? Předem děkuji za odpověď.

Nejsem si jistý jestli je to správný topic, nebo spíš jestli je tu topic vhodnější na tvůj dotaz...

Niceméně k tvojí otázce...
Tohle je celkem těžké říct. Je spousta lidí - tak zvaně "Closet" kteří na seriál koukají potají a nikdy nikomu neprozradí pravdu.
Myslím že záleží na tom JAK by tvoji rodiče a bratr reagovali doopravdy. Pokud by si jen dělali srandu a jsi ochotný to zkousnout tak bych to asi prodiskutoval a vysvětlil jim to. Jak by reagovali budeš asi koneckonců nejlíp vědět ty sám protože je znáš

V opačném případě, pokud by ti to mělo dělat problémy, bych asi zůstal bez plyšáka pokud nebudeš bydlet sám.

Co se týče mě, vypadá to že jsem tady nikdy neodpovídal, takže...

Býval jsem roky furry, takže pro naše to nebyl kdoví jaký šok.
Bratr nebo táta si sem tam udělají srandu a mámě to nevadí, nehledě na to že už šest let žiju ve vlastním takže už je mi dávno jedno co si o mě kdo myslí - a to včetně lidí venku.

Můžeš koupit plyšáka-klíčenku (ano vyrábí se takoví) - to imho překousnou i rodiče, kteří o tom neví. Zas na druhou stranu moc nedostojí důvodu, proč si mnozí plyšáka kupují - takhle malého na obejmutí skoro nepocítíš.

Tak jako tak, určitě je lepší, když o tom rodiče budou vědět - dost to člověku rozváže ruce. Nemusí to být nijak extrémní, jako třeba kupování věci na začátku - zkus to někdy nadhodit, žes viděl film/seriál a že tě zaujal. Když to tak je, prostě to tak je. Reakce bude patrně překvapivá, ale to patří k věci - vem to jako že máš před sebou bosse na aktuálním levelu a další level čeká za rohem

butters: rekni zes ho dostal od naky holky jako darek...

Sdílím názor s Mácim, taky bych to svedla na dárek od nějaké kamarádky, tím získáš alibi nejen na plyšáka, ale třeba i pro beztrestné sledování seriálu bez obav před reakcemi rodiny, páč můžeš říct, že kamarádka MLP žere a ty ji chceš udělat radost a něco o něm vědět   Vedlejší účinky ale mohou být, že tě začnou terorizovat dotazy, kdo je ONA, jak vážné to mezi vámi je blablabla...

Moje mamka mi poníky pořád vyčítá, neustále útočí na Bronies že jsou to postižení lidé, že ze mně jen tahaj prachy, a já že jsem postiženej, protože sbírám plyšové poníky a že mně lidi nebudou respektovat a budou se mi vysmívat ... prostě neustále něco. Úplně jí uniká fakt, že už jsem brony 6 let a můj život se díky Bronies ( ne díky ní ) změnil k lepšímu. Moji přátelé a kolegové z práce, kteří to o mně všichni ví, protože se tím netajím ( ani svým speciálním přístupem k poníkům ) mne nejenom respektují ale dokonce se se mnou rádi baví a mou společnost vyhledávají, protože je to vždy námět k diskuzi, při které se v práci zasmějeme. Samozřejmě se najdou i tací, kteří se chovají netolerantně, ale takových je naštěstí minimum. Přesto mne opravdu velice mrzí, že jediný, kdo mi neustále poníky vyčítá a chová se mnohem hůře než ostatní lidé v mém okolí je právě moje mamka, ale nebudu jí to brát, ať si žije svůj život jak chce, taky jí do něj nekecám.

Díky poníkům jsem našel spousty skvělých přátel a dokonce lidí, které by jsem nikdy v životě neměl šanci ani potkat, cítím pocit naplnění, vím že někam patřím, že mám pro co žít. To je podle mně důležité a je jedno jak k tomu přistupují ostatní, protože je to váš život, ne ostatních.

@Butters: taky přicházíš do věku, kdy stojí za to stát si za svým názorem, takže klidně jim oznam, že to tak je - prostě se ti líbí animák. A když budou namítat, že je pro děcka, tak jim klidně připomeň, že byl napsaný pro děcka i jejich rodiče, takže žádný div, že se ti jako téměř plnoletému líbí

Ber to jako cvičení na sdělování vlastních postojů, aniž by bylo třeba shazovat postoje druhé strany - věř tomu nebo ne, tahle dovednost se ti v životě bude hodně hodit.

no nedavno sem se bavil s kamaradem, on je velky fanda komixu a rikal, ze me pouziva jako takovou zasterku, kdyz pry nekomu rekne ze ma rad komixy a on se mu smeje, ze sou komixy pro deti, tak rika, ze komixy nejsou jen pro deti a ze to nic neni, ze ma 40 leteho kamarada co je fanda My little pony