Ad cestování časem (rychlostí světla): nevím, jestli to s tím souvisí, ale byl myslím proveden experiement, že se jedny atomové hodiny nechaly na Zemi a druhé poslaly na oběžnou dráhu, a začaly se rozcházet. Sice to nebylo rychlostí světla, ale deformací prostoru Zemí (nebo možná prostě rozdílnou gravitací v určitých místech - ani hladina oceánu není rovná ale závisí na hloubce příkopu pod ní).

Tohle mi asi zabere chvíli, než to zpracuji
http://www.vesmir.cz/clanek/lze-vysvetli...relativity

Martin Napsal(a):5/6 temné hmoty nereaguje s normální hmotou a protony. Malá část temné hmoty může být z baryonů, zbytek je zřejmě z jiných částic (možná probíhá přeměna z normální hmoty na temnou a pak na temnou energii?). Zbytek nemůže tvořit atomy, nereaguje s hmotou pomocí elektromagnetických sil a nenese el.náboj (vybitý a rozpadlý atom?).

Zaujímalo by ma, ako si predstavuješ, že sa atóm môže "vybiť a rozpadnúť"?

Martin Napsal(a):Teď něco bokem: Myslíte si, že vesmír umožňuje cestování časem? Tím nemyslím posílání časových schránek přes oběžnou dráhu do budoucnosti Země, ale pravé cestování (spíš než do minulosti do budoucnosti), kdy vy zestránete o měsíc a ostatní o milion let. Je sice uváděno, že když poletíte rychlostí světla, tak nebudete stárnout, ale spíš jde jen o to, jak vás uvidí vnější pozorovatel. I kdybyste nakrásně mohli letět rychlostí světla (jakože nemůžete, protože nemáte hmotnost limitně se blížící nule), jak by to zabránilo vašemu tělu stárnout? To byste zařídili jen tak, že byste zastavili čas = zastavili pohyb elementárních částic, a to spíš závisí na teplotě.

Cestovanie do budúcnosti je teoreticky jednoduché. Netreba ísť rýchlosťou svetla, stačí ísť rýchlosťou blízkou rýchlosti svetla. Treba ísť mesiac rýchlosťou 99, 999 999 999 999 653 % rýchlosti svetla a v okolí prejde milión rokov. Ďalšia možnosť je pobudnúť istý čas pri čiernej diere, alebo inom objekte so silnou gravitáciou. Cestovanie do minulosti je ale problematické a plné paradoxov. Kvôli tomu je môj osobný názor, že cestovať do minulosti sa nedá.

illindor Napsal(a):s rychlostí vnímání času se manipuluje velmi snadno (co se týče vnímaného zpomalení i zrychlení)

Myslíš psychologicky, zmena vnímanej rýchlosti plynutia času? Ak áno, tak ako presne sa to podľa Teba dá urobiť?

Martin Napsal(a):Ad cestování časem (rychlostí světla): nevím, jestli to s tím souvisí, ale byl myslím proveden experiement, že se jedny atomové hodiny nechaly na Zemi a druhé poslali na oběžnou dráhu, a začaly se rozcházet. Sice to nebylo rychlostí světla, ale deformací prostoru Zemí (nebo možná prostě rozdílnou gravitací v určitých místech - ani hladina oceánu není rovná ale závisí na hloubce příkopu pod ní).

Asi myslíš toto: Hafele–Keating experiment. Boli prítomné obidva efekty, časová dilatácia kvôli rýchlosti aj kvôli gravitácii.

Fahu: Ano myslím psychologickou změnu vnímání času. A jak to udělat? Lehni si a spi nebo se dobře bav a hodiny utíkají jako vteřiny. Sprintuj s batohem cihel na zádech, sedni si na rozpálenou plotýnku, otevřenou krabici hřebíků, sršní hnízdo nebo kvádr ledu a vteřiny plynou jako hodiny.

(07.04.2014, 18:08)Fahu Napsal(a): Zaujímalo by ma, ako si predstavuješ, že sa atóm môže "vybiť a rozpadnúť"?

To fakt netuším, jak se může vybít Jak si třeba Ty představuješ částici, která nestíní světlo ale má gravitaci? Nebo částici, která způsobuje rozpínání vesmíru, ale sama na sebe nereaguje? Nebo antihmotu (na papíře ji jde znázornit snadno, ale proč něco takového vůbec existuje?)

Vyybití atomu je možná divná představa (ale rozpadnutí se celkem normální). Atomy vznikly spojením menších částic, není tedy důvod se domnívat, že by se nemohly i rozpadnout (je ale pravda, že vznik atomů byl daný tím, že se vesmír ochladil, a zatím nic neukazuje tomu, že by měl znovu být tak žhavý).

To je jediná blbost, kterou jsi v mém rozboru našel? Jestli ano, tak jsem borec

Ten experiment: to by mohl být on, ale měl jsem dojem, že proběhl spíš teď někdy (možná jich bylo víc) - v tomto tisíciletí myslím.

---

To o cestování časem při rychlosti blízké té světelné si ještě budu muset nastudovat, ale na jakém to funguje principu? Takže zvýšením rychlosti na maximumum nebo při pobytu v obrovském magnetickém poli se zpomaluje pohyb částic? Nebo jak bych si měl představit, že já nezestárnu a zbytek vesmíru ano?

Taky nemám rád diletaci času v závislosti na rychlosti. Ale vzorec popisuje jen onu závislost. Nevysvětluje ji. Pravděpodobně to bude souviset s prudkým nárůstem hmotnosti díky kinetické energii při rychlostech blízkých c. Jenže jsem měl vždycky problém ve vztahu objekt vs. pozorovatel. Když letím rychle já, jsem pozorovatelem. Neměl by mít obrovskou hmotnost Vesmír kolem mě?

Právě co se týče té rychlosti, tak ve vesmíru myslím nejde tak snadno určit vztažný bod, takže nejde říct, že ty letíš rychle a vesmír stojí. Alespoň co jsem četl.

Taky jsem kdysi četl, že teoretický max. rychlost, kterou jsme schopni jako lidstvo s našima šunkama (někdo tomu říká pokročilá technologie) dosáhnout je někde nad 10% rychlosti světla. Pak už by se to snad rozsypalo

Martin Napsal(a):To je jediná blbost, kterou jsi v mém rozboru našel? Jestli ano, tak jsem borec

To bola jedna vec, ktorá na mňa najviac vyskočila. Ak chceš, môžem pokračovať.

Martin Napsal(a):Co je to kritická hustota hmoty, když té obyčejné je jen 30% kritické? Znám tento pojmem jen z oblasti jaderného štěpení (2x podkritické množství > kritické => bum!).

Pojem kritickosti pri jadrových reaktoroch s týmto naozaj veľmi nesúvisí. Ide o to, že v rovniciach všeobecnej relativity vystupujú štvorrozmerné tenzory druhého rádu, teda tvar a vývin geometrie vesmíru závisí okrem hustoty energie aj na ďalších veciach, ako tlak (čo je vlastne tok hybnosti cez istú plochu) (článok o rovniciach tu). Tlak je daný do súvisu s hustotou energie cez stavovú rovnicu, kde je hlavný parameter w. Pre nerelativistickú hmotu je w=0 (tlak je nulový), pre ultrarelativistickú hmotu (žiarenie) je w=1/3, pre kozmologickú konštantu (vákuovú energiu) je w=-1 (článok o tom tu). Kritická hustota hmoty je hustota, ktorá práve zastaví rozpínanie vesmíru, ale neobráti ho, ak je tlak nulový. Normálna hmota a temná hmota majú hustotu spolu rovnú zhruba 30% kritickej hustoty. Z relativity ale vieme, že hmota=energia, teda príspevok dáva aj temná energia, a vesmír má hustotu rovnú kritickej (sedí to experimentálne v rámci odchýlky merania). Ak by bol teda tlak nulový, rozpínanie vesmíru by sa spomaľovalo bez toho aby sa vesmír začal zmršťovať. Lenže temná energia prispieva svojím negatívnym tlakom, a preto sa rozpínanie zrýchľuje.

Martin Napsal(a):Ten experiment: to by mohl být on, ale měl jsem dojem, že proběhl spíš teď někdy (možná jich bylo víc) - v tomto tisíciletí myslím.

V skutočnosti prebieha neustále: hodiny na satelitoch GPS sú umelo spomalené, aby išli rovnakým tempom, ako na Zemi. Bez uváženia relativity by bol GPS nepresný a teda to, že funguje, je experimentálne overenie teórie relativity.

Martin Napsal(a):To o cestování časem při rychlosti blízké té světelné si ještě budu muset nastudovat, ale na jakém to funguje principu? Takže zvýšením rychlosti na maximumum nebo při pobytu v obrovském magnetickém poli se zpomaluje pohyb částic? Nebo jak bych si měl představit, že já nezestárnu a zbytek vesmíru ano?

Čím rýchlejšie sa pohybuješ a čím hlbšie si v gravitačnom potenciáli (magnetické pole nemá vplyv), tým pomalšie plynie čas (v porovnaní s tým, kto sa pohybuje pomalšie, alebo je vyššie v gravitačnom potenciáli). Teda mohol by si pozorovať, že keď niekto okolo teba letí veľkou rýchlosťou, tak pre neho uplynie 1s, zatiaľ čo pre Teba uplynie povedzme 5s.

Pokračování: Pokud by to moc neobtěžovalo, tak budu rád.

Možná že jen špatně chápu pojem "zpomalení času", ale když budu předpokládat, že já poletím rychlostí světla (defakto on může tvrdit, že on a planety okolo něj se vůči mě pohybují rychlostí světla), tak asi nebude pozorovatel, který "stojí, stárnout 5x rychleji než normálně, tudíž spíš já budu stárnout 5x pomaleji, ale neznamená to zároveň, že budu mít i 5x zpomalené reflexy a všechno ostatní? (vzato do důsledků, kdybych postavil kosmickou loď, která by mi umožnila cestovat miliony let do budoucnosti, tak to bude takový fofr, že pokud nebude mít autopilota, tak nejspíš proletím nějakou hvězdou aniž bych si vůbec uvědomil, že jsem se k ní přiblížil a mohl tomu zabránit).

---

ad kritické množství:

už se zase ztrácím Aha, jsem si myslel, že ten pojem "tlak" u temné energie/hmoty nebude mít až tak moc společného s tlakem plynu, co nás učili na základní škole.

Takže, aby se vesmír mohl opět smrštit, tak by hmota musela mít víc než 100% kritické hustoty.. (?)

To nebude tak hrozné, protože tlak záření od té hvězdy v tvém směru bude tak vysoký, že si spatříš včas
V okamžiku, když se ti loď začne rozpalovat, tak jen uděláš drobnou korekturu dráhy a hvězdu prostě mineš. Horší to už bude s mikrometeority, a větším balastem, který ani po ionizaci neodkloní tvoje magnetické pole. Tam budeš potřebovat nějaký druh štítu - ideálně nemendělejovské prvky .

No, ono jde spíš o to, že pokud já poletím třeba měsíc ve vesmíru a Země zestárne o milion let (resp. já poletím milion let, ale zestárnu jen o měsíc), tak to znamená, že by všechny mé tělesné pochody měly být cca. 12.000.000x pomalejší (pokud bych letěl měsíc a mohl se normálně pohybovat, musel by vesmír stárnout tolikrát rychleji, a to proč? Protože jediná entita ve vesmíru se rozhodla přejít na rychlost světla?). (a tedy vlastně i veškerého zařízení na lodi)? Doslova, pokud bych stihl zareagovat na Hvězdu do 1 minuty, tak by mi teď reakce trvala 547 let? (někde jsem četl, že možná i existuje život (hypoteticky), jehož metabolismus je tak zpomalený, že žije statisíce let, ale defakto je pro nás "neživý" - reakční doba by odpovídala ). Vlastně tím ale trochu padá smysl cestování světlenou rychlostí ála Star Wars. Pokud bych běžně létal po vesmíru světelnou rychlostí, tak po pár letech cestování by mé okolí zestárlo o stovky milionů let..