Světlo je částicí i vlněním. Budeš se divit, ale i hmotný objekt je částicí a vlněním zároveň. Jen silně převládá ta pevná složka.

To, co u světla definuje jeho zvláštní stav, je úhel pohledu. Pokud chceš dokázat, že světlo je vlnění, dokážeš to. Pokud chceš dokázat, že světlo je částice, taky to dokážeš. Nepovede se ti ale důkaz sporem (dokázat, že jde o částici tím, že to není vlnění).
Především si můžeš foton představit jako samostatně měřitelnou hybnost. Je to energie, kterou u viditelného světla potřebuješ na pohnutí elektronem z jednoho orbitalu na druhý. Částice je proto, protože se něco musí s elektronem srazit a excitovat jej.
Ale můžeš si taky představit, že jde o vlnění, které se dá zaměnit dokonce i s polem (respektive s vektorem změny pole). Typicky jde o rádiové vlny, kdy dochází ne přímo k interakci na atomární úrovni, ale jsou zasaženy celé skupiny elektronů, dojde ke korelaci elektronů s daným vektorem vlnění a my slyšíme signál na krystalce (například). Takto se chová vlnění.
Oba jevy ale mají stejný základ - proto je nejlepší pojem elektromagnetické záření. Slovo "elektromagnetické" znamená, že jde o pole, slovo "záření" znamená, že jde o částici.
Fotony obecně mají velmi důležité místo v našem světě. Umožňují totiž interakci mezi hmotou a polem.