Nakreslil bych to, ale kreslit neumím tak to můžu zkusit popsat - takže posunová teorie?

1)Založeno na myšlence toho, že částice hmoty (elektrony a další) nemají svou dráhu/určené místo, ale lze u nich jen určit místo s největší pravděpodobností jejich výskytu.

2)A v podstatě jsem tutéž myšlenku naškáloval na větší objekty, z nich (a ze sebe vzájemně složené), s tím, že čím větší, rychlejší, energetizovanější a/nebo těžší objekt je (planety, hvězdy...), tím větší je jeho skutečný posun od toho vnímatelného/změřitelného (jestli je např. Aldebaran např. o kilometr jinde než by měl být nikdo nezměří). Prostě se posuny jeho vnitřních částic nasčítají, dokud u sebe drží vazbami a posouvají se společně s nimi.

3)Vzhledem k tomu, že většina (nebo všechna) hmoty a energie ve vesmíru je (alespoň někdy) v pohybu, tento rozdíl mezi poznatelným a skutečným místem její existence se ukládá v podobě rezervního časoprostoru (do jejího okolí a dráhy jejího pohybu).

A) - vsuvka 1 - tenhle rozdíl není možné zjistit, protože lidské tělo (smysly) i měřící přístroj se skládají z hmoty co má posun/rez. prostor a ten kompenzuje výsledky ''měření'' - posuny měřeného objektu a hmoty těla/měřicího přístroje jsou synchronní/vyruší se a ten neukáže rozdíl.

4) V tomto rezervním časoprostoru, tvořeném (i vnitřním) pohybem a existencí částic hmoty a energie, který je v podstatě rozšířením jejich poznatelných hranic, probíhá něco jako ''pomalý/vlažný velký třesk'', protože veškerá hmota a energie prosakuje tímto rezervním prostorem, smíchává se zde (i kdyby se podle měření vzájemně nesetkala viz. vsuvka 1) a vzájemně mění, což se v reálu projevuje jako síla/změna hmoty/energie změřitelná pouze pomocí jejího působení, nikoliv jako ona samotná (protože prostor kde vzniká nevidíme).

B) - vsuvka 2 - Předpokládám, že objekty ve známém vesmíru cyklicky cestují v časoprostoru, takže se každá hvězdná soustava po nějaké době opět vrátí na místo, odkud ''vyšla''. Tento pohyb se samozřejmě odráží i v rezervním časoprostoru (nebo je jeho důsledkem) a tak se po nějaké době všechny objekty ve vesmíru, v závislosti na rychlosti prosakování, ''otočí zpátky''.

5) Objekt s nepřirozeně velkou energií/rychlostí (kterou by nekompenzovala např., jeho velikost nebo silové (gravitační) pole) a který by si udržel svou existenční integritu (držel přitom pohromadě) by vytvářel oproti svému okolí mnohem větší rezervní prostor a jeho hmota by jím prosakovala mnohem rychleji. Takže by předběhl své okolí (viz. vsuvka 2), a přilétl by zpátky na svůj výchozí bod z opačného směru (jako řidič formule co předjede soupeře a vjede jim do zad z opačného směru, i když vystartovali ve stejném směru).

Ale jeho vnitřní struktura, ovlivněná nepřirozeným přechodem skrz rezervní časoprostor, by se změnila samozřejmě také, a tak by si (kdyby ten objekt byl pilot nebo měřák) myslel, že je úplně jinde a nevrátil se zpátky - on sám se změnil natolik, že už by jeho paměť/staré předodletové záznamy neodpovídaly skutečnosti výchozího bodu.

C) - vsuvka 3 - Rezervní časoprostor není ''oddělen'' od normálního, je jeho součástí stejně jako ten běžný, jenom vidíme, jako by tam nebyl (např. prázdné místo, viz. vsuvka 1). Proto se ''vzájemně'' ovlivňují - protože jsou totožné.

6) Objekt (pravděpodobně ne hmota, ta by se neudržela ve svém stavu, spíše už jen nějaká forma energie) který by existoval bez tohoto rezervního prostoru nezávisle na něm (neměl by ho a nebyl jím ovlivněn) by mohl existovat i nezávisle na časoprostoru jako takovém (protože hmota v normálním časoprostoru je ovlivněna i působením sil které vznikají jejím vzájemným působením v tom rezervním). Takže se vyskytovat jinde a jindy, než by ''měl'' (cestování v čase a prostoru).

K tomuto ''oddělení'' by mohlo dojít přerušním všech vazeb a silových působení s jinou formou hmoty/energie, ale to je obtížné, protože nemůžeme vidět všechny tyto vazby a tak nemůžeme vidět, kdy je objekt oddělen, ani je prostředky z ''běžné'' hmoty a energie (která má svůj posun, který by takový pokus o oddělení kompenzoval) přerušit (viz vsuvka 1).

Řešením by mohlo být (nepočítáme li úplný zánik objektu a vyčištění prostoru od veškeré hmoty a energie)

1)Nalezení a použití už existující oddělené hmoty/energie

2)Vyrobení takové věci pomocí přeměny její pohybové energie a energie vazeb s ostatními částmi rezervního časoprostoru - na energii, která by jí udržovala oddělenou ode všeho kromě sama sebe, ale v tomto případě by taková věc musela mít uměle určený a doplněný čas a prostor své existence (možná směrem, intenzitou a rozložením své energie, nebo nějakým předem určeným vzorem své struktury?), jinak by samovolně zanikla.

7)Rezervní časoprostor by mohl být dobrým zdrojem energie jako takové, protože ho v silovém působení a chemických reakcích zatím nezohledňujeme. Ale ''oddělená forma'' by byla schopna fungovat jako vodič, vytvářející ''díry'' v časoprostoru, odkud by jeho energii vedla jinam.


Dodatky:

1)Uvidíme co to udělá s limitem znaků v příspěvku.

2) Silové (chemické/elektrické, gravitace, jaderné apod.) vazby ''vidíme'' jen zčásti, ve skutečnosti jsou i tam, kde je není možné zaznamenat, i když slabší - ale zato na větší rozloze časoprostoru, jako rozšíření těch známých.

3)Fuj, to se mi to nechtělo psát