Jo, dobře, možná trochu chápu. Bod 1) zní jako alternativa ke kvantové fyzice. Jestli dovolíš, napadnu tvoji tezi.

Z nějakého mě neznámého důvodu považuješ hmotu za vysoce organizovanou strukturu. Ze všeho nejdřív bys totiž měl definovat zákonitosti posunu na částicové úrovni.
Zaprvé předpokládám, že termín "posun" značí obecnou veličinu jakékoli známé hmotné částice a zároveň ne typ konkrétní známé částice, protože je aplikován na celý obor hmoty. Tak jsem to alespoň pochopil já.
Zadruhé předpokládám, že posun je zdánlivá nepřesnost pozice částice vůči pozorovateli kvůli... ehm, nepřesnosti měření? Mám pocit, že jsi to tak specifikoval. Tato vlastnost je tedy virtuální. Každopádně by měla mít podle tebe vektor.
Zatřetí jsi napsal, že vektor posunu se sčítá důsledkem interakce.

Dál nemohu ze tvé teorie odvozovat, protože jsem narazil na dva zásadní problémy:
1) Pokud se sdílí vektor posunu přes interakci, co určuje jeho směr? Pokud použijeme příměr ke hvězdě, která je složená z horkého plynu, jde o docela chaotické místo. Částice do sebe narážejí v extrémě krátkých intervalech neskutečnou rychlostí, úplně zbavené veškeré možnosti mezi sebou interagovat chemicky, probíhá neustálé přeměňování forem energie atd. V tomto zmatku máme předpokládaný vektor, který míří u všech částic stejným směrem a navíc se sčítá místo toho, aby došlo k jeho víceméně vyrovnání v rámci chaosu, který tam působí. Jediný způsob, jak usměrnit posun u všech částic, je tedy v soustavě objekt-pozorovatel buď vektor v pohledu pozorovatele, nebo třetí strana.
2) Tento vektor vzniká kvůli nepřesnosti pozorování a přesto se jeho velikost zvyšuje s počtem částic, ačkoli s množstvím částic obecně přesnost roste.

V tento okamžik bys musel navrhnout korelaci - posun tedy musí být nevirtuální a tudíž alespoň v budoucnu měřitelný. Navíc by musel být způsoben třetí stranou. Tento vektor by tedy vlastně byl důsledkem pole, které pravděpodobně neznáme.

Your turn.