Za předpokladu, že vesmír je opravdu nekonečný (což asi bohužel není, předpokládám, že je v něm konečné množství hmoty a energie), tak má nekonečně možných kombinací a tedy ano, někde opravdu může existovat Equstrie.. ale čím je něco nepravděpodobnější, což kouzelní mluvící koně jsou, tím klesá šance, že daný jev nastane (v našem případě jde o to, že pokud Equesrie existuje, bude tak vzdálená, že nemáš šanci se tam dostat, řádově půjde třeba o miliardy/biliony světelných let. A nebo taky ne.. Miliardové jackpoty mají taky malou šanci na výhru, a přesto padly). Čili, pustím to z hlavy. Je to pro mne asi tak důležitá informace, jako že nejsme ve vesmíru sami. Jenže pokud ten někdo další je v sousední galaxii, tak pro nás jako kdyby nebyl..

Shodneme se, že se neshodneme, ale protože ANO i NE jsou vlastně oboje slova, tak platí rovnost

(03.11.2015, 17:12)Mácaman Napsal(a): tak mi nekdo vysvetlete, jak ty male hemzilky vedi, ze se na ne nekdo kouka?  

http://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda...60307.html

Ono to není ani tak o tom, že se někdo kouká, jako spíš, jak se ta informace o události či vlastnosti dostane až k pozorovateli. On ten titulek trochu nedává smysl, protože přeskakuje jeden krok, aby to znělo zajímavě

Fakt, že v kvantovém světě se pozorovaná událost mění, když ji pozoruješ je na první pohled trochu záhadný, ale není v tom žádná magie, protože jde o svět, kde hrají roli velmi jemné detaily. Zkusím to popsat: Nejdříve: co je to pozorování? Potřebuju nějakou odezvu od toho, co pozoruju - Když chci vědět, jakou má nějaký materiál barvu, tak k němu pošlu fotony z celé šířky viditelného spektra (prostě na něj posvítím bílým světlem) a změřím emisní spektrum (materiál některé frekvence pohltí a zbytek odrazí/vyzáří - to, co zbyde už není bílé světlo, ale jenom část spektra, což vnímá lidské oko jako barvu).

Když to udělám s baterkou a papírem, tak to vlastnosti papíru nijak neovlivní, protože přenesená energie je malá a tlak záření zanedbatelný. Když ale posvítím (třeba laserem) na něco, čím jej mohu výrazně ovlivnit, tak změním ten stav, ve kterém se nacházel před měřením a dostanu výsledek, který odpovídá něčemu jinému, než stavu před měřením.

Asi tak jako když budeš zkoumat, zda je před tebou cihlová stěna jen nataženou rukou a nebo si na to vezmeš rozjetý buldozer v prvním případě zjistíš, že tam stěna je a stav zůstane téměř nezměněn, v druhém případě už dostaneš výsledek odlišný od prvního měření, protože stěna už tam patrně nebude, ač zjistíš, že tam třeba byla, nebo skrz ní projedeš ani o tom nevíš.

V kvantovém mikrosvětě už nemáme dost jemné prostředky na měření, aniž bychom ovlivnili měřenou věc - jak změřit kvantové veličiny fotonu, aniž bychom jej sami změnili? Když na ně posvítíš fotony, abys dostal výsledek, změníš ten systém samotný.

diky, to zni rozumne jen je tu takova malickost - proc teda vedci ta pozorovani provadeji, kdyz musi vedet, ze dostanou zkreslene vysledky (rozborenou zed)?

Protože se z výsledku dá přibližně odhadnout, jak systém vypadal před jeho ovlivněním - taky obvykle neměříš všechny parametry najednou, ale třeba jen jeden.

a jeste jedan vec me napadla - jestli ted placnu nejakou blbost, tak se mi moc nesmejte ale selskym rozumem, kdyz na neco posvitim laserem, tak tomu dodam energii, ne? takze nemely by ty atomy zacit vic "kmitat", misto toho, aby se "uklidnily"?

Pokud se energie předá tomu, nač posvítíš, tak dle zákona zachování energie se jistě energie zvýší. Otázka pak je, co to s tím systémem udělá.

Co se týče zmíněného článku - měl jsem to sice rozepsáno v předchozím příspěvku, ale nakonec se to do něj nedostalo - tak odkazují právě na zmíněný kvantový princip neurčitosti (říká se tomu Heisenbergovy relace neurčitosti). Tedy ze dvou vlastností (poloha či celá trajektorie na straně jedné a hybnost na straně druhé) můžeš měřit přesně jen jednu a když přesně určíš jednu, tak nelze přesně určit druhou. To se stalo tady: když na to posvítili laserem, určili přesně polohu v reálném čase, tedy hybnost byla de facto nezměřitelná, což v podstatě znamená ono "přeskakování ustalo" což odkazuje právě na zmíněný jev

Gravitační vlny potvrzeny: http://www.astro.cz/clanky/vzdaleny-vesm...rzeny.html

a dnes mame jedno vyroci

http://technet.idnes.cz/udelame-raketopl...zpravy_vse

No já se do toho taky přidám...
Nějak moc netuším, zda-li se tu o tom mluvilo, ale zjištění, jestli je konečný, nebo nekonečný se dá zjistit snadno, ale zároveň velmi těžko. A to podle hustoty hmoty, kterou právě nedokážeme zjistit.
Pokud je kritická, tak by měl být plochý a nekonečný.
Když větší než kritická, tak je to v podstatě koule, je prostě uzavřený
A když menší, tak je otevřený.
Co se týče energie, tak pokud vím, vesmír má tři možné osudy a každý až na jeden souvisí s tím, že ve vesmíru ta energie dojde (Buď tím, že vesmír se rozerve, nebo se bude stále rozpínat a nebo zůstane takový, jaký je a jednoho dne prostě vše vyhasne). Nikde se netvoří, jen se spotřebovává a jednoho dne dojde (I když je to hooodně vzdálené).

Arrac> ja cetl o variante, ze se bude do urciteho bodu rozpinat a pak zas smrstovat, zpatky do jednoho extrahusteho bodu a pak bude novy big bang a tak porad dokola....