Ruch v baru se nápadně utlumil, jak se pozornost přesunula na nově příchozího.
„Copak tady pohledáváš, mladej?“
„Spravedlnost.“
„Tak to hodně štěstí. Tady najdeš tak akorát pravdu,“ ukázal jeden štamgast dozadu k vinným soudkům, pod kterými ležel teď už nevnímající pijan.
Mladík ale řečem nevěnoval pozornost. Přejel pohledem po místnosti a vydal se ke stolu s osamělým poníkem. Bez vyzvání si sedl a zahleděl se mu do tváře.
Pak sáhl pod svůj plášť.
„Za to, co jste udělal dědovi.“
Hodil na stůl měšec. Zevnitř zachrastila nemalá suma.
„A ještě vyřizuje, že jste zván na večeři, kdykoliv budete mít cestu okolo.“

Twilight nemohla uvěřit tomu, co čte. „Jste srdečně zváni na svatbu… Mého bratra?“
„Ty máš bratra?“ zajiskřily oči Rarity a přisedla si blíž, „jaktože jsme o něm doteď neslyšely?“
„Přesně z tohohle důvodu,“ zamračila se Twilight. „Slíbila jsem, že ho nebudu zmiňovat, protože nechtěl být zavalen v milostných psaníčkách.“
„A! A! Nemáš třeba i tajnou sestřičku? Kterou bys poznala třeba podle kávové skvrny velikosti gryfonského tolaru?“ vložila se do rozhovoru Pinkie.
„Hm, ne? Alespoň mi rodiče o žádné neříkali...“
„Počkat, počkat! Ty máš rodiče? Já si myslela, že jsi jen uměle vytvořený golem, jako tajný projekt Celestie!“
„Velmi směšné, Rainbow.“