Cakeovy Lahůdky, tak se to nové bistro jmenovalo. Ten název přitahoval Nelly jako magnet. V každém slově je schovaná dobrota. A Nelly milovala dobré jídlo. A bylo to na ní znát.
A pak ten prodavač. Jednorožec. Černý. S modrou hřívou. A bezpochyby čarovný. Nemusela nic říkat, přesto vždycky věděl, na co má chuť. Celý den myslela na pralinky. A sotva vešla do obchodu, s úsměvem nabízel krabici pralinek. Stejné to bylo se štrůdlem i plněnými rajčaty. Nelly se zamilovala.
Ostýchavě přistoupila k pultu. Jednorožec se usmál.
„Dobrý den. To, na co máte dnes chuť, bohužel v nabídce nemáme....končím ve tři....“

...hlásal nápis ve štítu malého vyzdobeného domku. Před domkem stála malá klisnička a nervózně se dívala dveřmi dovnitř. "Promiňte, prý sháníte brigádníka..."
"To ano," přikývl sýrově žlutý poník uvnitř. "Chceš tu práci?"
"Asi ano... Akorát..."
Najednou vykoukla z kuchyně Pinkie a nervózně se podívala na hříbě. "Cheesi, myslíš, že...?"
Zamrznul. Fluttershy?
Tu se ozval výskot. Malá dívenka nadskočila leknutím, když se k ní přiřítila dvojčata.
"Ty jsi tety Fluttershy?"
"Neviděli jsme ji, co se se strýčkem odstěhovala!"
"Jak víme, že jsi to ty?"
"Počkej, ukaž!"
Hřebeček odhrnul návštěvnici dlouhé vlasy z čela...
A Pinkie vykřikla, když uviděla dva oranžové rohy.

"Kecáš!" vykulil oči jeden spolužák.
"Nekecám, je u nás na brigádě!"
"Tak to je teda lahůdka! Dcera Laskavosti..."
"... a největšího maniaka v Equestrii," přikývnul Pound Cake. Sestra Pumpkin Cake zasáhla: "Kluci, to ještě neznamená, že se jí musíme bát!"
"Pump, je to dcera-"
"Neříkej to jméno! Říkej Ty-víš-kdo," navrhnul spolužák. Pumpkin protočila panenky.
"Jste pěkně pitomí, oba. Nechte Sbuħiju na pokoji."
"A to jméno! Sbuħija Gwerra! Je moc těžké dát jí normální jméno?!"
"Náhodou, je to moc pěkné jméno, určitě lepší než tvoje, Toothy Smile!"
"Tss, závidíš, že mám díky mamce zubařce bílé zuby a můžu se cpát vašimi lahůdkami!"

 Osm let. Osm let na samotce v nejhlubším sklepení Canterlotu. Chrysalis se rozhlédla po své nové cele. Vlhé kamení, shnilá sláma, téměř absolutní tma a ticho. Možná jsem neměla toho posledního spoluvězně sežrat...ale když já mám sériové vrahy tak ráda. I bez chleba...
Sedla si na studený kámen, když v tom si její oči, přizpůsobené tmě, všimly nepatrného pohybu na podlaze. Děravé kopyto rychle vystřelilo, přidržela si úlovek před očima. Šváb, vzdálený příbuzný. Chvíli si ho prohlížela – dokonalý tvor. Stejně jako ona. Mrskal tenkými tykadly.
„Ahoj, já jsem Chrysalis, a ty? Budeme kamarádi?
„Proč ne? Já jsem Desmond,“ řekl šváb.

,,Tik ťak osm let, zpívám si a uteče to hned, tik ťak zpívám dál,teď zbývá jen pár minut a já obstál" ozývalo se smutným tónem z cely číslo 9. Seděl tu muž odsouzený za vraždu, kterou všem nespáchal. ,,Jak si jen všichni mohli myslet, že bych byl schopen ublížit své malé dcerušce ? Tolik zbytečných let samoty a skutečný vrah si stále běhá po svobodě" konstatoval Mike nahlas a po tváři mu stekla slza. Marně se snažil přesvědčit soud, že Lucy zabil jeho soused Trevor Brown. Celou tu dobu myslel na to, jak se Trevorovi pomstí. Čas jednat téměř přišel.

Osm let jsem strávil v kómatu. Neušil jsem, jak dlouhá doba to je, moje mysl se soustředila spíš na čas uvnitř než na čas venku. Moje srdce mi udávalo vteřinky, a tak zatímco moji přátelé na mě čekali osm let, můj čas míjel rychlostí světla.
Protože jsem měl zatracený strach. Extrémní strach. Jsou všude, všude kolem, mají zuby, mají drápy, svítící oči mi propalují hlavu...
Je tak trochu... plošší, než bývala.
Bratr za to může.
MŮJ BRATR ZA TO MŮŽE!!!
Za to, že jsem šel na tu pitomou oslavu, jsme on i já zaplatili osmi roky našeho života v čekání.

“…ale, ale, pozrime ju, ide blank flank!” vynorili sa spoza rohu školy Spoon a Tiara.
“Kde máš svoje kamarátky, krpec?” podpichla osamotenú kobylku Tiara.
Apple Bloom sčervenala ako jablko, zložila tašku a vytiahla fľašku plnú lákavého cideru.
“Nemáte chuť? Predsezónny zber…” schuti si odpila.
“Lisovala som si ho sama. Sezóna začne tak…o mesiac”, zatiahla škodoradostne.
Vtom sa z diaľky priblížila Applejack a prebehla pohľadom po hmatateľnej závisti.
“Aah, cider! Príďte k nám večer a môžte si vylisovať svoj vlastný…”
***
Ráno už päť kobyliek spolu popíjalo cider pred školou. Jedine sladké škvrny po kožúšku prezrádzali, odkiaľ sa nabralo to náhle priateľstvo.