Já si taky myslím.
Ale třeba na něj má Gina dobrý vliv

„Dávám si předsevz…“
„A já si myslím, že dávat si novoroční předsevzetí je ta největší blbost pod sluncem.“
„Dávám si předse…“
„Souhlasím. Je to kravina.“
„Já si i přesto dávám před…“
„A taky to pak okamžitě svádí k tomu, že ho hned během několika dnů porušíš.“
„Hm…souhlasím. Moje sestra si jednou dala předsevzetí, že se nedotkne vánočního cukroví. “
„To je možné, já si ale dávám předsevzetí že…“
„A nesmíme zapomenout na naši matku, která kdykoliv si dá předsevzetí, má to na ni opačný efekt.“
„Já si dávám předsevzetí, že kdokoliv mě přeruší, kdykoliv něco mluvím, tak mu rozbiju hubu.“

Rok ke konci rychle leti,
prisel cas na predsevzeti!
Budu dobry bronik,
s vlastnostmi jak ponik!

Budu cvicit, zpevnim telo,
schodit speky by to chtelo,
nepit pivo, uz nehulit,
nad zivotem prestat bulit.

Prestat taky s zenskyma,
bohuzel, tak hezkyma!
a s pornem je taky konec,
nejsi nadrzenej blbec!

A zacnu konecne psat,
nebudu se toho bat!
Budu zas chodit tancovat,
muzu taky zkusit rapovat.

Ze sem brony prokazu,
na srazu se ukazu.
Awesome kostym usiju,
na conu si uziju!

Tak a mam to sepsano,
a zacnu s tim hned rano!
Jen me trapi celou noc,
neni toho trochu moc?
[spoilerButt]

Stojím v mrazivém a chladném svitu měsíce ve sněhem pokrytých ulicích. Je zima, vánoční svátky, každý je doma u své rodiny a rozbalují si dárky...Já čekám.
Čekám dlouho, moc dlouho.
Otočila jsem se a snažila zadržet slzy, nepovedlo se mi to.
Mrzla jsem ale nedokázala se pohnout, stála na místě a nedokázala odtrhnout oči.
Tichá noc plná slz a vzpomínek „Slíbil jsi mi že přijdeš ale ty jsi místo toho odešel.” zašeptala jsem a padla na kolena před hrobem kde bylo do šedého kamene vyryto jméno, nikdo si ho nebude pamatovat, jen já.
Jméno mého bratra Thomas...Sbohem můj milovaný bratře.

"Jezis ty vypadas!Kde ses vyvalel??"
"Marus, nestvi, a udelej mi kafe...a dal bych si utopence, mame?"
"Pocem...tady si sedni. A sundej si boty, pockej ukaz...."
"Marusko, marusko, ty moje pisnicko, pod ke me, pod..."
"Sundej ze me ty pracky hovado!"
"Ale Marus, nedelej kravu..."
"Rikam ti nech toho! Tady si lehni a spi!"
"Chrrrr...."
....
"Jezis, jauvajs...!"
" Tak uz ses probral?"
"Jau, fuj...Jezis Franto, kde se tady beres?? Kristova noho - co sem vcera vyvadel?"
"Myslis krome toho, ze sis splet dvere, chtel po me kavu s utopencem a pokusil ses mi udelat dite? No tak krome toho nic moc..."[spoilerButt]

"14.prosince, 2014, 23:42, soukromy experiment Aurora, hovori doktorka Copburnova. Prvni kontrola vzorku 2L42UC. Oteviram kultivator. Dobry boze! Pardon - vsechny petriho misky jsou cervene, zadna vizualni stopa po komparativnich kulturach. Mikroskopicke pozorovani, petriho miska cislo jedna: pouze bakterie 2L42UC, stale se mnozi, mnohem rychleji nez sem predpokladala. Pridavam kulturu 4C71UC....bakterie sou velmi rychle napadany, uplny enzymaticky rozklad kultury 4C71UC - jedna minuta 27 vterin. Proboha - to je uplny dravec, zda se dokaze rozlozit libovolnou organickou bunku, a to velmi rychle. Jeste provedu Camilliho test a pak vzorky zlikviduju, na tohle nemam zarizenou laborator. Nabiram vzorek na skalpel, jau sakra!..."

Tentokrát se nepoddal a sledoval až do konce.
Tolik toužil zabít ale nemohl, tolik toužil se pomstít ale nemohl protože by se z něj stal lovec, dravec který nelítostně zabíjí svou kořist a baví se tím.
Nechtěl se tím stát, nemohl se tím stát už jen pro ni, teď ho potřebovala takového jaký je, ne takového jakým by se měl stát.
Upustil nůž na zem a podlomily se mu kolena „Už jsem to zase chtěl udělat.” zašeptal a složil hlavu do dlaní „Už jsem chtěl zase zabít jen pro své potěšení.” začal se smát.
Teď už to věděl.
Je lovcem.

„Dokázal jsem to!” křičel můj bratr a hystericky se smál „Nikdo mi už nemůže upřít moje prvenství, že sestřičko?!” byla jsem vyděšená k smrti.
Jak by mohl můj hodný bráška udělat něco takového?
Jak ze mě mohl udělat stroj?
Tentokrát jsem nemohla nic dělat, vzala jsem poslední zbytky svobodné vůle a vzepřela se systému který do mě vložil.
Nebylo to nic víc než plán který se zhroutil, nedokázal to, nedokázal mě tu udržet a teď zemře za to co mi udělal.
„Poslední slova bratře?” jeho oči byly plné slz když si uvědomil co udělal „Omlouvám se!”
Zakřičel na mě „Pozdě.”

Vlčí matka se skláněla nad několik malými vlčaty a usmívala se „Jednou z vás budou silní vlci, jako je váš tatínek.” řekla a lehla si vedle nich aby je nakrmila když v tu ránu zaslechla vytí vlka strážce.
Prudce vstala a vyběhla z jeskyně „Co se děje?!” vykřikla a zuřivě se rozhlížela okolo sebe „Vedlejší smečka přiběhla pro svou daň, chtějí tvoje vlčata matko.” sklonil se před velkou vlčicí jeden v menších vlků lovců „Nedám jim je!” zavrčela, probudil se v ní instinkt který má každá vlčí matka, a to sice mateřský instinkt „Nikdy je nedostanou!” zavyla velká vlčí matka.